Ranní siesta (nebo fiesta?) :o) 30.Březen 2009
Tedy dnes ráno se moje Fiesta moc nepředvedla. Vlastně naopak. Ale byla z toho zmeškaná schůzka, spousta telefonátů a přemlouvání a nakonec jsem musela obětovat večeři, abych z toho chlápka z marketingu dostala aspoň kývnutí na další spolupráci.
Přitom moje vstávání se slepicemi bylo plné odhodlání, cvičila jsem, účes jako od kadeřnice, do zrcadla se na mě usmála madam dokonalá (odpusťte mi tu sebechválu, ale fakt jsem vypadala skvěle). Před dům jsem vyšla dokonce s předstihem, Fiesta mi zářivě blýskla na pozdrav. Sedla jsem za volant a...
… probudila jsem se za hodinu! Ta potvůrka jedna, věděla, že mám spoustu času. Nechala mě uvelebit se na předním sedadle tak pohodlně, až jsem na chvilku propadla pocitu, že sedím doma ve svém oblíbeném křesle. Ta chvilka bohatě stačila. Zabrala jsem jako nemluvně a vesele vyspávala před barákem, dokud si na mě neposvítil džíp, co parkoval čumákem proti mě. Vůbec jsem nechápala, co se děje! Ještěže to ve finále tak dobře dopadlo.
Ale to vám povídám, s brzkým vstáváním a cvičením je konec! I když ta ranní siesta byla vážně Fiesta... :-)
napsal/a: FemmeFiesta 17:55 | Link komentáře (0)
Lov na morello 17.Březen 2009
Dnešek ve dvou slovech – dobrý lov. Tedy, nechci vás zklamat, chlap v tom není. Ale stejně mám radost.
Jsem posedlá barevnou mánií, miluju vínovou barvu - morello!!! Možná za to může i ten název, to už teď přesně nevím, každopádně mám morello kde co. I Fiestu. :)
My dvě jsme spolu založily tajný barevný komplot, a právě o tom je ta moje mánie: Ani den bez Fiesty a do Fiesty jedině s morello.
Proto si každý den beru nějakou morellovinu – šátek, rukavičky, svetřík, sukni, boty, kabelku...
A teď pozor, milé dámy, ta dnešní kořist si říká šminky a nekecám. Zcela bez debat jde o morello úplně nejmorellovatější. Nádhera! Bez přehánění Fiesta na druhou.
napsal/a: FemmeFiesta 13:20 | Link komentáře (0)
Představte si, co jsem zažila! 12.Březen 2009
Dnešní ráno hlásilo den pod psa, ale nakonec se z něho vyklubala jedna velká Fiesta. Posuďte prosím sami.
Zaspala jsem, vylila si kafe do postele a ruce si namazala zubní pastou. Lesk jako blesk. Ke kosmetičce jsem samozřejmě dorazila pozdě, bez nároku na parkovací místo. A tak jsem zaskočila navštívit svou oblíbenou policejní stanici. Aby si mě chlapík ve vrátnici zapamatoval, jsem se moc snažit nemusela. Spíš byl problém nenápadně vypadnout zpátky na ulici.
Kosmetička Lucie byla milá a šikovná jako vždycky, po dvou hodinách jsem vyplula s pocitem královny. Poblíž jsem měla domluvenou schůzku, tak jsem svou Fiestu nechala pod profesionálním dozorem a odkráčela pěšky. Schůzka se protáhla přes oběd a dopadla výborně. Smlouva na celý příští rok, na kterou jsem samozřejmě kývla, a pozvání na večeři, které jsem samozřejmě odmítla.
Když jsem nasedala do auta, vyřítil se ze dveří policista z vrátnice. Než stačil něco říct, nasadila jsem milý, lehce udivený úsměv. Zarazil se a pak se rozzářil. Jo to jste vy? Vy jste byla u nás, že jo? Občas nám tu parkujou cizí, trochu to tady hlídám. Ještě mi zamával.
A večer? Po týdnu mi konečně zavolal Aleš. Co jsem měla dělat – pozvala jsem se na večeři :-) Tak co tomu říkáte, není to Fiesta?
