Představte si, co jsem zažila! 12.Březen 2009
Dnešní ráno hlásilo den pod psa, ale nakonec se z něho vyklubala jedna velká Fiesta. Posuďte prosím sami.
Zaspala jsem, vylila si kafe do postele a ruce si namazala zubní pastou. Lesk jako blesk. Ke kosmetičce jsem samozřejmě dorazila pozdě, bez nároku na parkovací místo. A tak jsem zaskočila navštívit svou oblíbenou policejní stanici. Aby si mě chlapík ve vrátnici zapamatoval, jsem se moc snažit nemusela. Spíš byl problém nenápadně vypadnout zpátky na ulici.
Kosmetička Lucie byla milá a šikovná jako vždycky, po dvou hodinách jsem vyplula s pocitem královny. Poblíž jsem měla domluvenou schůzku, tak jsem svou Fiestu nechala pod profesionálním dozorem a odkráčela pěšky. Schůzka se protáhla přes oběd a dopadla výborně. Smlouva na celý příští rok, na kterou jsem samozřejmě kývla, a pozvání na večeři, které jsem samozřejmě odmítla.
Když jsem nasedala do auta, vyřítil se ze dveří policista z vrátnice. Než stačil něco říct, nasadila jsem milý, lehce udivený úsměv. Zarazil se a pak se rozzářil. Jo to jste vy? Vy jste byla u nás, že jo? Občas nám tu parkujou cizí, trochu to tady hlídám. Ještě mi zamával.
A večer? Po týdnu mi konečně zavolal Aleš. Co jsem měla dělat – pozvala jsem se na večeři :-) Tak co tomu říkáte, není to Fiesta?
