Osud tomu chtěl. A tak jsem se musel přesunout na nějaký čas do neznámých vod českých. Bylo to stejné jako tápání ve tmě. Ale i oči si umí po chvíli zvyknout na temnotu, tak jsem si i já zvykl a začal jsem se učit novým věcem a byl jsem si v lec čem jistější. Začátky byly zlé a neúprosné. Odloučení od rodného domova bylo znát a nepomáhalo nic. Jediné co mě drželo byla myšlenka na cestu zpět. Bojoval jsem, aby se návrat uskutečnil co nejdříve a po několika nepodařených pokusech se konečně objevila opravdu silná jiskra naděje. Ta se pomalu a jistě rozhořela v plamen a můj návrat se blíží každým dnem více a více. Ostrava Forever! FJ2008

napsal/a: Fin.Jacques 20:29 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář