Životní vitalita   14.Říjen 2009


Až mi bude 80, chci, abych na tom byla tak dobře jako moje babička. Ptáte se proč?

Je pro mě záhadou. Špatně slyší, občas už si nepamatuje, někdy je přecitlivělejší jak malé dítě, má špatný koleno, ale pokud jde o práci, tak za to umí "vzít" jak 20letá mladice. Nikdy jsem ji neslyšela, že by si na cokoliv stěžovala a k doktorovi jde, až když to s ní vypadá hodně zle. Když jí někdo koupí vitamíny, tváří se uraženě,a vím, že je má schovaný za kalendářem a nebere je .
Už od dětství si nikdy nemohla vybírat. Život k ní byl krutý, nejdřív se starala o své dvě sestry, pak sama o tři děti, ale nikdy to nevzdala. Má v sobě zabudované vesnické tradice a má svoji víru. Slova "už nemůžu" nejspíš vůbec nemá ve svým slovníku. Dodnes, i když je plná lednice jogurtů, salámů, sýru, pomázánek..., ona si na snídani namaže rohlík s máslem.
Tak kde se bere ta její životní vitalita? V čem spočívá její "recept" na dlouhověkost? Je jasné, že ať se snaží jak chce, síly už jí docházejí a všechno ji bolí minimálně třikrát víc, než mladýho člověka.
Když ji ale porovnám s ostatníma staršíma ve svém okolí, je tam jeden podstatný rozdíl, který je podle mě i odpovědí na moji otázku. Už jsem to zmínila, ona si nikdy nestěžuje. Není silná fyzicky, ale neskutečně psychicky. A věřím v to, že tohle ji neustále žene dopředu, i když už nemůže. Ona totiž chce. A když člověk hodně chce, dokáže v 80 i to, na co někdo nemá ani ve 40.

napsal/a: G.abrielle 20:05 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář