Singvin

26.Listopad 2006

Byla temná noc. Nic netušící kráčím po ulici. Černý plášť vlaje za mnou, s mými vlasy si pohrává větřík. Myslel jsem si, že mně nic nemůže vylekat, ale najednou vyšel měsíc. Byl nádherný, zrovna úplněk. Dívajíce se na něj zaslechnu hlasité zavytí. Naskočila mi husí kůže. V povzdálí jsem uviděl rychle se pohybující postavy. Byly dvě. Jedna z nich byla neuvěřitelně velká a snad.....snad i chlupatá. Zpozoroval jsem, jakoby se prali. Doléhaly od nich velice ošklivé zvuky, ale byl jsem tak vystrašený, že jsem se nedovedl pohnout.Když jejich boj skončil, ta menší postava se belhala rovnou ke mně.Strachem jsem se nemohl pohnout. Až přišla ke mně, viděl jsem, že je to Upírka. Vyčerpáním mi spadla do náruče a omdlela. Byla ošklivě poraněná. Drže ji jsem si všiml, že se ta obluda v dáli začíná zvedat. V tu chvíli mně všechen strach jako mávnutím proutku opustil a začal jsem utíkat i s tou upírkou v náručí. Odnesl jsem ji k sobě do bytu. Jakmile nabrala vědomí, prozradila mi své jméno. Salima. Jedna z potomků samotného Kaina, Praotce všech upírů. Začala mi vyprávět o upírech. Vysvětlila mi, jak se musí a nesmějí chovat, kdo je pronásleduje. Řekla mi i o akademii. Pak mi řekla, že asi neunese tíhu zranění a že nejspíš zahyne. V tu chvíli mi bylo jasné, proč mi to vše vysvětluje. Chce mně změnit, aby měla svého nástupce. Začal jsem plakat. Objala mně. Téměř jsem nezaregistroval vniknutí dvou zubů, vrchních dvojek. Najednou se mi po těle rozlilo teplo. Poté jsem upadl do mdlob a probudil se právě teď...... napsal/a: G.i.s.m.o 12:17 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář