Cest ke svobodě je nekonečné množství
Otroctví je jako stín před kterým nemůže nic co je živé uniknout, vše co je živé to ke svojí existenci potřebuje zdroje a jistoty, následkem je boj a soutěž o zdroje a jistoty. Zdroje a jistoty jsou klecí ze které nemůže nic co je živé uniknout jinak než smrtí, proto v depresi zde jsou myšlenky na konzumaci drog, nebo na sebevraždu, drogy to jsou jenom pomalá sebevražda, kdy sebevrah umírá pomalu, protože nemá odvahu rychle umřít. Kulturní civilizace z lidí udělala ubohé sebevrahy, co se pomalu zabíjejí pomocí špatných závislostí. Už při narození má každý člověk v sobě špatné závislosti, které geneticky získal po rodičích a jak rosteme, tak rostou i naše špatné závislosti a tak se na nich stáváme závislými a špatné závislosti s námi jako s loutkami manipulují. Nejhorší je závislost na zdrojích a jistotách, člověk který je silně závislý na zdrojích a jistotách se stává bezcitným a bezcharakterním klíštětem, které se přisaje na konzumní společnost a stane se z něj prezident nebo řiditel, drogy mu vytvoří dokonalou iluzi ráje, ve kterém se má on božsky, je to ale jenom pekelná smlouva podepsaná vlastní krví, kdy prezident nebo řiditel prodal peklu svojí charakterní duši, aby mohl žít v ekonomickém ráji a mít zde veliké zdroje a jistoty. Charakter je v konzumní kultuře veliký luxus, který si nikdo nemůže zde dovolit díky svým chybným závislostem, čím více má někdo chybných závislostí tím méně je v něm i charakteru. Existujeme v kleci vytvořené ze závislostí na zdrojích a jistotách, a snažíme se z této klece nějakým způsobem uniknout, jenže z jedné klece se dostaneme zase do jiné klece. Cest ke svobodě je nekonečné množství, ale každá cesta je marná, protože ráj kde existuje objektivní svoboda je jenom iluze, můžeme nalézt bohužel jenom ráje se subjektivní svobodou. Prezident se může cítit že je subjektivně svobodný, objektivně je ale otrokem svojí prezidentské funkce a existuje v ubohé iluzi že je subjektivně svobodný. Drogy nabídnou jenom subjektivní svobodu a odeberou nám charakter, jakmile přijdeme o svůj charakter stanou se z nás duševní mrtvoly, které otrocky slouží špatným závislostem. Spíše by prošel velbloud uchem jehly, než by se lakomec vzdal všeho co on miluje a potřebuje, je to otázka symbiózy, jsme tím co je nám blízké a pokud existujeme v konzumním materialistickém očistci, tak se z nás bohužel stali sobecké svině, co nemají cit a charakter. Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je. Ten kdo si medituje na tom lépe než druzí je, meditace špatné závislosti v nás likviduje.
