Demokratická politika v České republice
Přijde syn za otcem a ptá se, co je to vlastně demokratická politika v České republice. Podívej se, to je jako u nás doma. Já jsem prezident republiky. Já vydělávám veliké peníze a nosím je domů. Maminka, to je sociální byrokratická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého sobeckého uvážení. Naše služebná, to je chudá dělnická vykořisťovaná třída. Ta pracuje za minimální mzdu a bojí se toho, že bude dlouho nezaměstnaná. Dědeček, to jsou nefungující ubohé odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla mnoho vykořisťovaná. Ty sám jsi průměrný bezvýznamný lid. Pro tebe zde nic nikdy neděláme. A tvůj malý bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu můj naivní synu? Zatím nevím, nechám si to projít přes noc hlavou.
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se posral. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí tvrdě jenom maminka a nejde probudit. Syn jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si jej nevšimne. Syn se smutně otočí a uvidí dědečka, jak s chlípným zájmem pozoruje tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Syn se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá tak už víš, co je to ta demokratická politika České republice? A chlapec odpoví.
Prezident sprostě zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco sociální byrokratická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše ekonomická budoucnost leží v ekonomických sračkách a pláče, protože na ní prezident a vláda z vysoka sere.
