Já je iluze
Lakomec neustále zdůrazňuje svoje já nejrůznějšími způsoby, jeho myšlení a jeho konání se točí kolem jeho já, které on miluje více než vše ostatní. Já je iluze, těžko se to ale vysvětluje lakomcům, pro které je jejich já Bůh, kterému po celý život otrocky slouží, protože si myslí že jejich já je pevným bodem, kolem kterého se vše točí. To co existuje, je možné popsat tak že tomu porozumíme, jenže lidské "Já" není možné popsat tak, abychom tomu porozuměli, je to jenom vyjádření naší ubohé lakomosti a neschopnosti se naší lakomosti vzdát, protože jsme na lakomosti existenčně závislý. Udělejme jednoduchý pokus, vezmeme právě narozené průměrné dítě a dáme je nahé na pustý ostrov, kde nebude žádný člověk a o člověka se budou existenčně starat jenom roboti a stroje, které nemluví a neposlouchají. Pokud tento člověk dosáhne dospělosti, nebude v něm žádné "Já" ani v něm nebude žádná lakomost, čím větší je přelidnění tím více jsme lakomí a tím více v nás i vzniká naše "Já". Pokud není v člověku žádné "Já" je člověk normální, a tak nelže a nekrade, se vznikem "Já" se v člověku zrodí automaticky lakomost a tím i lež a krádež. Naše jména a tituly, to je jenom ubohé divadlo, ve kterém si hrajeme na to co nejsme, každý je zde jenom inteligentním živým strojem, který zde plní úkoly, pro které byl evolucí vyroben a výchovou nastaven. Stroj nemůže mít svoje jméno a svoje "Já", stroj je jenom kruh, který se točí kolem zdroje, buďte proto tím čím jste, nehrajte si zde na to co ve skutečnosti nejste, nebo přijde smrt, a už se zde nebudete točit kolem existenčního zdroje.
