Já jsem blahoslavený chudý duchem
Já jsem blahoslavený chudý duchem, a proto myšlenkově existuji v božím království, které je myšlenkově mimo čas a prostor, moje tělo ale existuje zde v tomto konzumním očistci a tak mohu s vámi komunikovat a pomoci vám uniknout z tohoto ubohého konzumního očistce do myšlenkového božího království. Nejsem první ani poslední člověk, kterému se podařilo uniknout z konzumního očistce do božího království, je zde ale mnoho těch, co sice hovoří o božím království, ale nikdy v něm nebyli, protože se jim nepodařilo uniknout z konzumního očistce do božího myšlenkového království. Dokud nebudete ve svém myšlení jako děti, co neumí mluvit a neznají sobectví, do té doby se vám nemůže podařit uniknout z konzumního očistce do myšlenkového božího království. Mnozí se snaží použít drogy, aby se dostali rychle, a levně do myšlenkového božího království kde zapomenou na konzumní očistec. Drogy ale vám umožní jenom nahlédnout do božího království, ale neumožní vám tam vstoupit, mnohým to ale bohatě stačí, jenom boží království pozorovat a tak se dostávají do závislosti na drogách, až je nakonec drogy zabijí. Do božího království se lze dostat jenom díky sprosté meditaci, kterou nemůžete bohužel na veřejnosti říkat nahlas, protože by vás cizí lidé nenáviděli a nejspíše by vám i hmotně mnoho ublížili. Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je. To je ta sobecká sprostá meditace, která vám umožní vstup do myšlenkového božího království, jiné cesty zde bohužel není, všechny ostatní cesty vás svedou z vaší cesty do božího myšlenkového království a do cíle nikdy nedojdete. Boží myšlenkové království je o tom, že se díváte na vše z pohledu diváka u televize a máte dálkové ovládání kterým si přepínáte programy, konzumní svět je pro vás jenom televize, kterou sledujete a nijak do tohoto světa už sobecky nezasahujete a nesnažíte se tento svět sobecky měnit, aby jste z toho měli užitek a měli pro sebe veliký hmotný nadbytek. Každá vaše sobecká akce v tomto konzumním očistci, zákonitě musí vyvolat i sobeckou reakci, je to jako by jste se snažili hrát tenis proti betonové zdi, nemůžete betonovou konzumní zeď porazit, ona je duševně mrtvá a nechybuje a odrazí vždy dokonale každý váš geniální sobecký úder a vy budete vždy jenom prohrávat. Jestliže v konzumním očistci získáte funkci prezidenta republiky, nebo funkci řiditele nadnárodní společnosti, tak jste se právě stali ubohými otroky sobeckého konzumního systému a musíte otrocky tomuto systému sloužit, a ani ve svých snech nebudete mít možnost se svého duševního otroctví zbavit! Obrazně bych boží myšlenkové království přirovnal k čisté panenské přírodě, kterou dosud člověk nijak neupravil ke svému obrazu, konzumní očistec to je továrna na automobily, kde pracují veliké stroje a tak je zde; hluk, zápach, špína, atd. Je jenom na tobě jestli jsi odvážný a vydáš se na cestu do myšlenkového božího království a budeš blahoslavený chudý duchem, zatím jsi duchovně velmi bohatý a proto nemůžeš vstoupit do božího království. Spíše by prošel velbloud uchem jehly, než by duchem bohatý člověk, vešel do myšlenkového božího království, kde je každý tím co duševně skutečně je a na nic si zde již nehraje. Blahoslavení jsou chudí duchem. Prokletí jsou zde ti, co jsou duchem bohatí. Bohatství je vždy spojeno s prokletím, protože je zde díky bídě, nadbytek logicky vytváří nedostatek. Lidská společnost je rozdělena na bohaté a chudé, bohatých je málo a chudých je mnoho. Bohatství je výhoda, jež dělá život jednoduchým, ti co bohatství nemají, mají život složitý. Lidská kultura je založena na bohatství, a tím i na bídě. Duševní bohatství znamená, že máme velikou inteligenci a mnoho informací, následkem je že sobecky parazitujeme na okolí. Na počátku člověk parazitoval jenom na přírodě a později došlo k tomu, že začal parazitovat na chudých lidech. Aby svoje parazitování nějak odůvodnil, tak stvořil svatou víru a tím i sekty a náboženství. Každé svaté písmo se snaží chytře odůvodnit to, že si nejsme rovni a slibuje chudákům po smrti bohatství v ráji. Někdo ukradne něco a hned si to odůvodní, že prý on má na to právo, protože jej prý neustále systém okrádá. Následkem je společnost, kde je nám ten druhý peklem, protože on je inteligentní. Mnozí si proto za přítele zvolí raději psa, protože on není tak inteligentní, pes je blahoslavený chudý duchem. Inteligentní člověk něco zlého provede a na omluvu řekne "já jsem myslel", ovšem on sobecky myslel tak aby se měl dobře. Inteligence to je myšlení, kdy myslíme na to jak se mít dobře, nebo na problém. Když myslíme tak počítáme složité příklady a tak můžeme i udělat chybu a je zde problém. Dokonalost je ve funkčnosti a inteligence je spojená s problémy a tím i nedokonalostí. Strom nemá žádnou inteligenci a tak je jednoduchý a dokonalý. Již brzo stvoříme umělou inteligenci a instalujeme ji do robotů a strojů, následkem bude svět plný problémů a nejistot. Jde o existenční tlak, jakému jsme vystaveni, se vzrůstající inteligencí v nás a kolem nás se existenční tlak na nás bude zvětšovat. Budeme žít již brzo pod neustálým obrovským existenčním tlakem a tak rychle zestárneme a tak i brzo zemřeme. Nebude zde dovolená ani svátky, kdy bychom odpočívali a užívali si života. Budeme spát nejvíce v době, kdy budeme někam cestovat, nebudeme mít svoje soukromí. Když umřeme tak se naše tělo použije do granulí, jež lidi jedí, protože již zde nebude čas na normální jídlo, co dnes jíme. Ekonomika a logika je základem pro umělou inteligenci, jež zde bude všemu kralovat. Již nebudeme mít tituly a jména, budeme jenom laciným zbožím na trhu práce. Zmizí náš charakter a naše originalita, budeme jenom tím, co bude chtít zákazník. Podívejte se na mravence a spatříte, co nás čeká, ovšem my na tom budeme mnohem hůře, díky vysoké inteligenci a robotům. Velikým problémem bude umět rozlišit mezi skutečností a virtuální realitou, jež nám bude mnoho sloužit. Nakonec dojde k tomu, že se zbavíme svého ubohého genetického těla a místo živé duše zde budou jenom inteligentní sobecké programy v počítači. Nejspíše si myslíte, že vidím budoucnost moc černě a že přeci dobro porazí zlo. Kde bylo ale dobro, když atomová bomba spadla na Hirošimu a co Osvětim kde stála továrna na likvidaci lidí, ve které zahynuli rodiče mého otce? Inteligence je krutá, ona ráda používá návnadu, aby ulovila kořist, tou návnadou jsou sliby, sliby se slibují a hlupáci se radují. Ideologie slibuje, že v budoucnosti, nebo po smrti bude lépe, je to jenom návnada, na kterou se chytají hlupáci. Co bylo, nezměníme, o tom co bude, jenom naivní představy máme, jak ale správně dnes naplno žít. Problémem je otroctví, jež lidi proměňuje v hloupý dobytek, který myslí jenom na sex a plné koryto. Pokud odchytneme zvíře, jež žilo svobodně a dáme jej do klece, tak zvíře nebude mít chuť žít ani se rozmnožovat. Žijeme velmi dlouho v ideologickém dezinformačním otroctví a tak jej ani nevnímáme ale ono zde je, a problémy nám způsobuje. Jenom kanibalové žijí svobodně, základním přikázáním svobodného života je právo zabít toho kdo nám škodí, anebo nám poroučí. Kanibal rozhodně nezabije člověka, který mu pomáhá a který je mu blízký. Není rozdíl mezi tím, že zabijeme kapra na vánoce, nebo že zabijeme někoho, kdo na nás parazituje. Život to je složitý proces, a pokud tento proces škodí okolí, musí se násilím tento proces okamžitě ukončit. Jenom strach ze smrti dokáže to, že budeme k sobě slušní a nebudeme si lhát a nebudeme se okrádat o to, co milujeme a potřebujeme. Naše inteligence neustále zkouší kam, až může zajít v konání zla druhým, jakmile najde někde slabinu v systému, okamžitě ji využije. Naše otroctví vzniklo ze strachu, strach ale patří ke svobodnému životu. Veliká svoboda je spojena s velikými tresty, otroctví je spojeno s malými tresty. Svoboda to je skála, na které stojí vysoký dům života, otroctví to je písek a tak dům otroctví neustále padá. Dějiny naší otrocké kultury jsou plné nejrůznějších katastrof, kdy se systém zhroutil a pohřbil lidi i veliké hodnoty. Na počátku zde bylo jenom hmotné otroctví, později došlo i na duševní otroctví, kdy je naše duše v ideologické svaté kleci. Neustále se mě lidé ptají která ideologie je správná, je to ideologie duševní svobody spojená s tím že smím duševně v sobě zabít to, co mi duševně škodí. V ráji je svoboda a v pekle je otroctví, je na každém aby se rozhodnul, jestli bude žít v duševním ráji nebo v pekle. Ti co hlásají duševní otroctví, slouží peklu a tak je peklo odměňuje tím, že jim dává v tomto materielním pekle mnoho výhod. Ti co hlásají duševní svobodu, slouží ráji a tak mohou zabíjet zde vše, co na nich parazituje. Následkem je pochopitelně konflikt, mezi stoupenci duševní svobody a stoupenci, jež milují duševní otroctví. Nejhorší je ale konflikt v nás samých, kdy i v nás jsou stoupenci svobody a stoupenci otroctví. Každá naše buňka je samostatnou formou života, naše tělo to je veliký živý vesmír, který se neustále mění. Je snadné změnit něco co je mimo nás a je nemožné změnit něco co je v nás, čím více poznáváme sami sebe, tím více i poznáváme svět, ve kterém existujeme. Vše zde souvisí se vším, pokud násilím něco od něčeho oddělíme, tak za to budeme i potrestáni. Kdo jinému jámu kopá, ten do této jámy sám brzo spadne, boží mlýny melou pomalu proto, aby nám dali čas k nápravě našich zlých skutků. Mnozí si myslí, že žádný Bůh zde není a tak oni uniknou trestu za svoje zlé skutky. Bůh to jsou fyzikální a logické normy, podle kterých zde vše existuje, není to všemocná osoba, se kterou lze mluvit. Když porušíte normy silničního provozu tak havarujete, nebo dostanete pokutu, to samé platí i v životě, jde o to znát důležité normy a ty správně dodržovat. Chybné normy zde jsou krátce a platí jenom někde, správné normy zde jsou od počátku stvoření a platí všude. Špatný sobecký člověk vytváří špatné sobecké normy a kontroluje sobecky i jejich dodržování za svoji špatnost, je ale vždy potrestán. Správný člověk neuznává žádné sobecké ubohé normy a za svoje skutky je odměněn duševní nesmrtelností.
