Myslíme a žijeme hůře než zvířata
Zabíjel bych. To byl týden, že by jednoho trefilo. Všechno blbě. A jediný co pomáhá je šukání, chlast, únava a pohyb. Přišel hnus. Se vším všudy. Sychravo, ponuro, prostě hnus ! A když je člověk sám a má ještě odvádět práci, to je prostě v prdeli. No, nebudu jen nadávat. Vlastně jsem chtěl psát úplně o něčem jiným. O tom, jak si všichni myslíme, že je důležité dělat co se má a jak jsme myslící a vychovaní a přitom stejně stačí pěkná samička a každý z nás na ní vleze a stejně tak samicím stačí trochu drahých bublinek a dají komukoliv, kdo je poblíž a kdo jim bude zrovna imponovat, sex je základ. Na sexu to všechno stojí a padá. Jediným smyslem života nás všech je sex. A pak ještě trestání. Já nevím jak vy, ale mám občas fakt silnou chuť druhé násilně sadisticky trestat. Všechny co mne tady mnoho každý den serou. K čemu je mi, že jsem slušný, sklopím hlavu a jak idiot čekám neustále na vše co potřebuju a miluju? K čemu mi to všechno je? Kdysi jsem měl touhu napravovat všechny věci, které mi přišly blbé s tím, že jsem věřil, že někde musí být někdo, kdo neví o tom, že jeho zaměstnanci na všechno z vysoka serou a že ztrácí úplně nesmyslně zákazníky, dělá firmě blbé jméno atd. Dokud se lidem dobře daří, tak lidi na všechno serou. Aby se lidi začali snažit, tak je potřeba bída, pocit ohrožení, strach, bič, hrůzy, veřejné popravy. Pak všichni dělají co mají jak nejlíp dokážou a nikdo se neodváží dělat chyby, protože si všichni pamatují toho, kdo za to chcípnul. Bohužel, máme tu sociální humanitu a tak se vraždit nesmíte. Přitom tady všichni máme na tom světě tak málo času a každé nadechnutí, každý krok nám z toho života ubírá. A my neustále děláme co se má i když nám to nevyhovuje. Řešíme, zda se chováme korektně, zkoušíme podlézat, namísto abychom použili sílu, kterou nás příroda vybavila. Ony zákony džungle nejsou až zas taková marnost. Také ukážou kvalitu a většina zdegenerovaných ubohých starých mocných zbohatlíků, kterým se pokorně klaníme jen proto, že nám oni sami přes média nalžou, že to máme dělat, tak většina z nich by v džungli nikdy neměla šanci přežít jeden den. Myslím si, že jsme všichni jenom zlá zvířata. Potřebujeme to samé co ony. Nebýt drog a sexu, tak nikdo z nás tu konzumní šílenost, jakou je současný konzumní život, tak by to nikdo nevydržel a každý by z toho musel rychle zešílet. Neustálý odpírání si přirozených zvířecích potřeb. Neustálý dělání toho, co se mi nechce. Do zblbnutí vyplachovaná makovice falešnými konzumními potřebami. Na každém kroku milióny ubohých konzumních pravidel které musíte dodržet, počínaje dopravními značkami a mnoha zbytečnými státními poplatky které je potřeba zaplatit. Jen na to, abyste zvládli každodenní život, tak musí každý z nás strávit velikou část života ve škole a nechat se násilně ochočovat a zkoušet z nesmyslů které v životě nikdy nebude potřebovat. Vždyť to je pekelná hrůza. Žádný zvíře nikdy nikdo tolik nemučil, jak se dnes mučí lidské konzumní bytosti. A pokud cokoliv nezvládnete tak přichází automaticky trest. A pokud všechno dokonale zvládnete, tak se to považuje za samozřejmost! Že vám mezitím tluče srdce úplně zbytečně a smrtka ukusuje čas z vašeho života, si tak nějak nikdo nestíhá všimnout. A pak je zde krematorium, běžte se tam podívat ať víte co vás brzo čeká. A čeká to úplně každého že život proteče mezi prsty, v podstatě ho prožijeme jeden jako druhý, někteří pořád naivně marně čekají na pochvalu, ale na konci je jen marnost, slabost a zjištění, že vlastně nic kromě dělání dětí nemělo smysl. Tak proč nežít rovnou jako zlé zvíře ? Proč chodit otrocky celý život do práce, když to člověka sere? Proč poslouchat zlé šéfy, když mi to nedělá dobře ? Proč dělat cokoliv, co mne nebaví? Neštěstí většiny lidí je v tom, že nehrají týmovou hru a místo aby se inspirovali od Romů a cikánů a pochopili, že když má jeden problém, tak z něj stát udělá bezdomovce nebo ho prostě bez milosti zničí, ale pokud se hraje v týmu, tak jde všechno, z dávek se týmově vyžít dá, do práce se nemusí, na všechno peníze jsou, dělat děti je dovoleno bez omezení a o každé další dítě je předem postaráno a dá se používat jako rukojmí a dej, dej, dej, státe nám cikánům a Romům. Chvílemi si fakt připadám jako hlupák, že pracuju, že dělám co se mi nechce, že se pomalu sunu vstříc jisté smrti, tak si dělám starosti, zda jsem všechno státu poctivě poplatil, zda je vše v pořádku, zda jsem někde neudělal drobnou chybu. Prostě co je to za život být neustále pod tlakem státu? Proč se na to vlastně nevykašleme? Naše přirozenost není pracovat celý život jenom pro lakomý stát, ani jezdit v drahých autech na drahé palivo, ani pořád jako lakomci počítat peníze a čas! Naše přirozenost je sex a jídlo, nebo rychle běhat po přírodě. Místo toho pomalu umíráme připoutaní ke zbytečné práci a jsme nadřízenými často škodolibě trestáni, za malou měsíční almužnu. Každý den v práci je jednou provždy nenávratně ztracený. Dýchat smog, stresovat se, dusit v sobě zlost a dělat co se mi nechce. A to přesně celé dny dělá většina z nás. Přitom je většina zaměstnání ve skutečnosti samoúčelná konzumní hra a úplně zbytečná. Jde jen o zaneprázdnění ubohých lidí, aby nedělali státu problémy a neměli čas ani myslet na sebe. Co nám systém dává za to, že mu děláme po celý život otroky? Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je.
