Nedokončené geniální myšlenky
Existujeme ve světě, kde není čas na to mnohé dokončit a tak to zůstává nedokončené, příčin proč je něco nedokončené může být mnoho a tak jako zde jsou nedokončené hmotné systémy tak zde jsou i nedokončené duševní systémy, mnohdy je zde systém který je z části hmotný a z části duševní a není dokončený. Občas se stává, že se dojde k tomu, že se něco co bylo dlouho nedokončené, dokončí a potom je zde mnoho slávy, že se to povedlo po dlouhé době konečně správně dokončit.
Klasickou ukázkou nedokončených geniálních myšlenek je umění, které často nedokáže dokončit geniální myšlenky a tak vznikne nedokončené dílo, které může být; hudební, knižní, filmové, fotografické, malířské, filosofické, náboženské, politické, stavební, technické, vědecké, chemické, programové, informační, atd. Podívejme se třeba na nejznámější lidský kult svaté osobnosti, kterým je Ježíš Kristus, jde zde o literární postavu z divadelních her, které se často hráli na římském divadle na začátku našeho letopočtu, mnoho lidí dodnes věří tomu, že tato literární divadelní postava byla skutečnou živou postavou, co konala zázraky, tak jako děti věří naivně pohádkám, kde jsou skřítci a kouzelníci.
Mnoho myšlenek z těchto humorných divadelních her bylo zapsáno do nového svatého písma a problémem zde je, že tyto geniální myšlenky nejsou dosud dokončené a tak jim mnoho lidí bohužel správně nerozumí. Je třeba si uvědomit to, že víra moudrým slouží a hloupým poroučí, víra je jako oheň, který musíme mít pod neustálou kontrolou, aby nám on nezapálil to, co milujeme a potřebujeme. Moudrý věří jenom tomu, co si kvalitně ověří a tomu co si kvalitně neověří, tomu on nevěří, opakem je hlupák který věří i tomu co si kvalitně neověří a tak je vírou zotročen a stává se z něj loutka, kterou snadno víra ovládá.
Na divadle a ve filmu je možné konat zázraky, ale v realitě zázraky konat možné není, zde je vše podřízeno reálným normám a to co tyto normy poruší, to je za to potrestané. Jak dokončit všechny geniální myšlenky které byli v minulosti lidmi řečeny, napadá mě to, co řekl Sokrates, když se hájil u soudu, který nakonec bohužel prohrál a byl podle rozsudku otráven jedem, jde o geniální myšlenku, vím, že nic nevím.
Naše vědomosti jsou relativní tak jako je relativní i svět, ve kterém existujeme, neustále je zde vyhlašováno, že něco jistě víme a že je možné se na to dokonale spolehnout, následkem jsou naše chyby a veliké problémy se kterými si nevíme rady. Jediná jistota je zde v tom že zde v ničem nemáme jistotu, vše je v pohybu a to co nám dříve bylo svaté, to nám dneska, již svaté často není, vše se mění.
Nechybují jenom lidé, ale chybují i zvířata a chybují i programy a jiné složité rychlé systémy, s narůstáním složitosti a rychlosti narůstá logicky i množství chyb, velmi málo chyb je logicky jenom tam, kde je jednoduchost a neměrnost. Svaté by nám mělo být pochybování, to je ta správná moudrá víra, jenom hlupák nepochybuje a jako dítě mnohému naivně důvěřuje, tak je za svojí velikou dobrotu, logicky bídou a žebrotou potrestán.
