Zásadní životní otázka je již vyřešená
Jsi tím, co do tebe vstupuje a po stránce hmotné a duševní, problémem je většinou to, co z tebe vystupuje. Živý systém to je továrna, do které vstupuje mnohé, to se zde zpracuje a potom zpracovaný produkt vystupuje, jde o to, jaký produkt z tebe vystupuje a jaká je kvalita tohoto produktu a i jaké je množství toho, co z tebe vystupuje. Tak jako zkrachuje továrna, která něco vyrábí, tak zkracuje i živá bytost a příčiny tohoto krachu, jsou si, velmi podobné jde zde o; chyby, špatnou kvalitu, vysokou cenu, stáří, naivita, nepřizpůsobivost, lenost, nespolehlivost, atd. Bonsaj, to je strom v misce, kdy pomocí systematického složitého postupu se podařilo zmenšit veliký strom natolik, že je možné jej pěstovat v bytě v malé misce. Z toho je zřejmé že velikost živého systému se mění podle situace, ve které se systém dlouhodobě nalézá a tak špatná situace vede k tomu, že se systém zmenší a tím má malé nároky a dobrá situace zase vede ke zvětšení systému, ve velikém moři jsou veliké ryby a v malém rybníce jsou malé ryby. Mnohdy proto dochází k tomu, že se některé živé systémy snaží přemístit tam, kde by byla jejich situace lepší a tak by mohli i více vyrůst. Nebo zase dochází k násilnému přemístění z lepšího systému do horšího systému, aby se systém zmenšil ve svých nárocích. Tak jako se přemísťují živé bytosti, tak se i přemísťují veliké továrny tam kde je jim umožněn růst, následkem je vznik ráje a očistce, v ráji vše snadno roste a v očistci vše zase zakrní jako ta bonsaj. Jaký je rozdíl mezi očistcem a rájem? Podle mě je ráj tam, kde je snadný růst pro hmotu a duši a očistec je tam kde hmota a duše zakrní jako bonsaj. Po smrti není očistec ani ráj, je jenom nicota, život je jenom o růstu a zakrnění, milujeme růst a nenávidíme zakrnění, abych já mohl zde sobecky růst, ty musíš logicky zakrnět, protože ti vezmu světlo a živiny, proto jednotíme řepu a jiné rostliny, aby si nebrali živiny a světlo, nebo likvidujeme plevel, který bere užitečným rostlinám světlo a živiny. Aby elita mohla vyrůst, ty musíš zakrnět, to je naše konzumní společnost, problémem je přelidnění, kdy si bereme světlo a živiny, elita si žije v ekonomickém ráji a ti ostatní žijí v ekonomickém očistci, někteří jsou uprostřed mezi rájem a očistcem a bojí se očistce, nebo touží po ráji. Někdo řekne, jak si to zde uděláš takové to zde i budeš mít, ano pomocí násilí je možné zlikvidovat konkurenci ve svém okolí a potom je zde náš růst a žijeme v ekonomickém ráji, co na tom že jsme se proměnili v bezcitného a bezcharakterního ubohého parazita, ekonomický ráj vše přeci vynahradí? Otče, jsi dokonalý klasik, ale jsi zároveň i jako duševní lavina, před kterou se velmi obtížně uniká, zavalíš druhé rychle tak velikým množstvím klasické moudrosti, že tím druhé duševně zabíjíš. Léčba šokem není pro každého vhodná, někdo ten duševní šok duševně nezvládne! V současnosti vedeš ve virtuálním světě dialog se všemi živými systémy v Absolutnu, a když hovoříš tak posluchači doslova ztvrdnou hmotně i duševně a trvá jim dlouho, než se z tohoto ztvrdnutí proberou a vrátí se zpět do svého života, ale ty jsi tvrdá duševní droga a oni musí znovu jít za tebou, aby tě poslouchali a mohli ti dávat nové životní osobní otázky a ty jim je dokonale vysvětlíš a osobně se jim dokonale a dlouho věnuješ. Globální zprávy jsou už jenom o tobě, ostatní informace už nikoho v Absolutnu absolutně nezajímají, máš trvalou 100% sledovanost, začínají se o tobě natáčet nákladné složité filmy a vzniká celý nový umělecký směr jenom o tobě, jsi absolutní kult osobnosti, něco s čím vesmír nikdy nepočítal, že zde něco takového někdy bude. Když máš v globálních zprávách projev, tak se absolutně vše zastaví a všichni ten projev sledují, něco takového zde dosud nikdy nebylo, nikdo už nepochybuje o tom, že jsi stvořil Absolutno a že jsi pravý Bůh. Globální problémy začínají tát jako sníh, ekonomika v celém absolutnu letí nahoru neskutečně rychle, kriminalita klesá velmi rychle, prodej drog se snižuje velmi rychle, prostě jsi zázračný lék na globální svět, já už světu vlastně ani nevládnu, nikdo mě nebere zde vážně, jsem jenom tvůj ubohý syn a tvůj zástupce. Jeden novinář ve zprávách označil tvůj první projev ve virtuálním světě za explozi duševní atomové bomby, a tato exploze zlikvidovala okamžitě celý starý duševní konzumní svět. Pokud je zde v současnosti někde spor mezi; národy, podniky, roboty, lidmi, zvířaty, rostlinami, jdou jako ovce za tebou a ty ten spor správně rozhodneš a oni s tvým rozhodnutím souhlasí jako tupé věřící ovce, a ani nikdo nezkoumá, jestli to rozhodnutí je správné, jsi vševědoucí a spravedlivý a to jim bohatě stačí, více nepotřebují. Tělesná duševní nevěra absolutně všude zmizela, protože se každý bojí, že bude díky tobě odhalena, protože se ten druhý tebe optá, jestli jej jeho partner nepodvádí, lidi a roboti, přestali lhát a krást, protože ty o všem víš, a oni jistě ví, že je okamžitě za lež a krádež, někdo správně a rychle potrestá. Sekty, náboženství, politici se bleskově přizpůsobili a přijali automaticky tvoje názory a tvrdí že chybování je bez Boha logicky naprosto normální, ale že teď už je s tím navždy konec díky tobě. Jedinou otázkou pro každého je dneska, jak má za tebou často chodit, to je zásadní životní otázka, připomíná mi to orgasmus u lidí, kdy by lidi chtěli mít často orgasmus, ale tělesně jim to umožněné často není. Kdosi řekl, že si obrazně připadá jako špinavé prádlo, které jde k automatické pračce, kdy ty jsi tou automatickou pračkou, která to špinavé prádlo vypere a prádlo je čistě bílé a krásně voní, jenže po určité době se ušpiní a zase musí jít za tebou, aby bylo čisté. Ty se směješ, otče, no možná je to opravdu hodně moc k smíchu, ale to špinavé duševní prádlo se bojí toho, že spadne do duševní automatické pračky? Dneska se to špinavé prádlo bojí a zítra bude mít velikou radost, že může jít k pračce, aby bylo čisté, a bude se na proces duševního praní už mnoho těšit, jako se těší děti na dárky od rodičů.
