Život je relativní


Poslední dobou se čím dál víc pozastavuji nad úrovní vzdělanosti dnešního světa. Je to v podstatě velice složitá otázka a je potřeba se dívat i za oponu věcí a povrchnosti.
To že v USA je vzdělanost na otřesné úrovni a úroveň vzdělaní je katastrofální, se jistě přesvědčil každý, kdo nějaký čas v USA žil. Oni to všeobecně vědí, ale přesto se brání jejich pýchou, že oni „Američané jsou nejlepší!“. A naopak vám předhodí otázku, odkud jste vy a posměšky o tom, že jsme odněkud z Kontinentu ze země, co oni ani neznají. Prostě jejich pýcha. Dneska po těch letech mě to už ani nedokáže rozházet.
Jo občas se ještě pořád zasměju, když se mě někdo z těch lidí zeptá, jestli máme u nás taky salámy a jestli tancujeme, jestli máme počítače a internet, apod. Tak se opravdu zasměju a odpovím, že asi žijeme na stromech, a když se chceme dívat na televizi, tak deset lidí z tlupy musí šlapat na kolech, aby nahonili elektřinu, a pak se rozběhne televize.
A nemá cenu se většinou s nimi dávat do debaty a vysvětlovat jim. Kdo by chtěl poslouchat cosi o tom, že Čechy byly kdysi kulturním a mocnářským centrem Evropy, že v Čechách byla založena vůbec první universita v Evropě v historii. Koho by zajímalo, že v době, kdy my jsme měli obrovskou rozlohu bývalého státního uspořádání ve středověku, se tady v Americe ještě honili indiáni se španělským vojákem.
Život je jeden velký paradox a otazník.V televizi sleduju zajímavý seriál, jež jsem sledoval i v Cechách „Akta X“ Je to velice zajímavé a opravdu je tam spousta otázek, jež pramení ze skutečných výzkumů. Pak zapnu svůj komputer, abych si přečetl nějaké zajímavosti a objevy na informačních serverech a dočítám se, jak se lidé hádají o tom, jestli je UFO nebo není. Jak se lidé přou o to, jestli je reinkarnace. V podstatě je to všechno otázka vzdělanosti a informací. Představme si třeba pana Nováka, co pracuje jako údržbář. Ten člověk je spokojený, když si v práci vezme ke svačině svojí tlačenku a vypráví, jak stará zase něco zkopala a pak jí musel zkopat on. Ale večer sedí u televize a sleduje Akta X a druhý den pak o tom vypráví, a objevuje UFO.
Na světě je spousta lidí, co opravdu hledá pravdu a mnohé jiné. A myslím, že na tom není ani zas tak moc špatného, když si vezmeme kolik fanatiků, se snažilo zastřelit celebrity, a kolika z nich se to povedlo. Kolik fanatiků má spadeno na super star, jedno jestli je to zpěvák, filmová hvězda nebo vědec. A dokonce mám takový pocit, že to je přirozený průběh událostí, A teprve až budeme připraveni, tak se to poleví.
Všechno je koloběh a systém pro zachování rovnováhy a normality. Tam kde chybí znalosti, vzniká mytologie a kult a jedno, jestli je to nazváno; náboženství, pohádky, parapsychologie, čarodějnictví, šamanismus, atd. Ve středověku, byli čarodějnice zbytečně upalováni, přitom většina z těch žen byly léčitelky, ovládaly bylinky a měly znalosti o přírodní medicíně.
Průměrný člověk si přečte úryvek o záhadách hypnosy a pomyslí si, jak je to tajemné, ale lékař ví, co je sugesce a další okolnosti hypnosy. A lékař sice ví, že v hypnose je možně paralyzovat lidské tělo a jednotlivé části těla, které třeba udrží mnohonásobné přetížení a zátěž, což by v bdělém stavu nedokázalo.
Jo kdysi bylo bylinkářství považováno taky za šarlatánství a lidé se kvůli tomu upalovali. Kdysi se nesmělo ani pitvat. A dneska moderní farmakologické firmy propagující preparáty z bylin. Je obrovská škoda, když se vzdělanost zastaví na určité úrovni a v určité skupině lidí. Protože čas plyne dál, stejně tak i poznatky a zkušenosti. A na stejné planetě žijí rozdílné skupiny lidí se svými zkušenostmi.
Pokud se najednou střetnou a jejich názory jsou v rozporu, tak se začnou vraždit. Koho by u nás napadlo, zapíchnout pana Nováka protože Novák tvrdí, že věří v UFO. A přitom v Číně bylo vyvražděno mnoho tisíc lidí jen pro samou víru v buddhismus. Kolik Tibetských klášterů bylo vypáleno a mnichů zavražděno jen pro víru.
Kolik křesťanů tvrdí že jedině Bible je ta pravá a všechno ostatní je od ďábla. A kolik stejných křesťanů si pak doma sedne a klidně sleduje Akta X. Informační iluze. To je o tom, když si uvědomíme, že nám něco došlo. Ale zároveň to vyvolá další škálu otázek a tak se člověk otvírá novým možnostem a neustále se přesvědčuje, jak málo ještě víme. Nevím a nemám představu, kolik se toho děla pro rozšíření vědomostí. Nevím, jaké mají lidé šance, ale asi už je toho dneska dost, dost literatury, nebo internet apod. A troufám si tvrdit, že na určité úrovni vzdělání se musí člověk zastavit k jakési pokoře. Myslím, že vlastně nic nevím.
Nemůžeme lidem vyčítat, že si klidně rozbalí svou tlačenku a nadávají jaký, jsou ostatní pitomci, protože neměli možnost vzdělání. Ale kdo si dá tu práci je něco naučit? Nechci, aby to znělo frázovitě, ale jsem hrdej na to, že jsem Čech. Jednak je to místo, kde jsem se narodil a mám moc krásné vzpomínky. Pak si vážím veliké úrovně vzdělaní, která je na mnohem vyšší úrovni než v USA, jež se snaží být nejlepší.
Informační deziluze se nám snaží podstrkovat jednotlivé skupiny lidí, spolky, náboženství a státní instituce. Především do této kategorie patří víra, která hlásá „lásku“, ale jakmile se někdo zabývá třeba věštěním z karet, už je církvi nepohodlný a posílá ho k ďáblu. Prostě kněží, faráři, děkanové a jim podobní mají jediní patent na komunikaci a pravidla k universu a Bohu.
Studenti se dneska učí mnohem více a přitom jejich znalosti jsou menší ve všeobecném přehledu. Vývoj jde neúprosně kupředu, ale osnovy se mění jen pomalu. Vznikají soukromé a alternativní školy, ale je jich poskromnu anebo jsou příliš drahé. Spějeme k individualizaci, kdy každý člověk se stane malým mravencem v mraveništi, jež má svou úlohu a pokud se zatoulá, stane se dezorientovaným a zahyne. Anebo spíše bude ztracen. A přesto se ještě dnes na lékařských fakultách učí stejně nebo jen s malou změnou jako před mnoha lety. Ale nakonec vysoká škola je soukromá věc a studium je věcí vlastního zájmu. Kdo chce studovat, studuje, kdo ne, jde pracovat.
Jiná instituce, jež není určitě dobrovolná, je vláda a vládní instituce. Kam plynou ty peníze z velikých daní? Jestliže ve státě nejsou podmínky pro uplatnění, lidé odjíždí pryč a tak to dneska je, migrace mozků pryč z republiky, ale moc se o tom asi nemluví. A když se člověk podívá, kolik absolventů vysokých škol ročně absolvuje a nenajde uplatnění ve svém oboru a jaké jsou jejich finanční vyhlídky, tak se nemůžeme divit. Ale nám se podstrčí opět nějaká statistika ze shora.
Dneska není už žádným tajemstvím, že existuje tajná a skrytá společnost nezávislá na jakémkoli státním systému, na zákonech, nezávislá finančně a podporovaná odkudsi. Ale dezinformační iluze je tady na všech úrovních. Když člověk trochu sleduje zprávy a čte, dozví se, že podle čipů v kreditní kartě vás dokážou identifikovat kdekoli jste a najít vás. To není všechno, jestliže vás někdo dokáže lehce najít, dokáže vás i lehce ovlivnit, třeba pomocí čipu.
Není tajemství, a je dost poznatků, jak funguje lidský mozek a nervový systém. Dokáže ho ovlivnit zvuk, teplota, elektrické a magnetické impulsy apod. A jak dlouho probíhá výzkum nervových center? Známe dnes mraky center v mozku odpovědných za pláč, různé emoce a projevy. A jestliže dneska dokážou lidé komunikovat s počítačem pomocí hlasu a jiným než manuálním příkazem, jistě nás napadne, kam daleko až můžeme zajít.
Tak jako dokážeme ovládat počítač pomocí smyslů, stejně tak i počítač dokáže ovládat naše smysly. Můžeme najít podobné schéma procesů a lidské tělo je také jeden velký počítač. Prostě zákony jsou platné a stejné, tedy podstata je stejná. Nacházíme se v době, která je dezinformační deziluzí. Proč právě dnes? Možná kdysi měli lidé mnohem blíže k přírodě a tak se můžeme dočíst z různých cestopisů, či vyprávění očitých svědků například amerických indiánů, že náčelníci jejich kmene cítili, kdy se blíží smrt.
Dnešní svět je příliš přeplácaný ubohými informacemi. Je příliš mnoho informací a výsledkem vzniká dezinformační iluze. Příčinou není jenom nedostatek vzdělání, ale například reklamy, jež prohlašují, že jenom tento výrobek je nejlepší! Anebo například titulek „Co potřebujete k životu? Jedině XXXX ulehčí váš život.“ Můžeme to číst na plakátech, v televizi, všude a ani nemáme tušení, jakou stopu to zachovává v našem podvědomí.
Tady bychom se měli trochu pozastavit nad naším podvědomím nebo vědomím. Věda definuje živé organismy podle určitých hledisek a má základní charakteristiky, kam mimo jiné patří schopnost reprodukce, přenosu genetické informace, autonomie apod. Prostě popisuje materiální stránku. Když chceme hovořit o duševní charakteristice, musíme se zeptat psychologů nebo psychiatrů, kteří vám budou systematicky popisovat například první a druhou signální soustavu apod. Ale když se zeptáme, kde to začíná, dozvíme se, že o té můžeme hovořit snad teprve u primátů či u delfínů. A ani tam se podle vědců nejedná o nic světoborného a s člověkem se srovnávajícího.
Ale opravdu si myslíte, že jsou zvířata tak pitomá a hloupá? Ne, ani vědci už si to dnes nemyslí, poté co se člověk pokusil komunikovat s primáty pomocí řeči pro hluchoněmé. A tak se můžeme dočíst, že šimpanzi mají představu o svých emocích a že třeba gorila si dokáže uvědomit, co je to smrt a odpoví, že není bolest, není žízeň, jen černá díra a spánek. To už je něco jiného než stará představa o opicích, co jsou tak hloupé, že strčí ruku do otvoru, uchopí banán a už si nedokážou poradit.
Trochu složitější je to u delfínů. Tihle tvorové jsou savci stejně jako člověk a pradávné historii byly v naší linii, ale pak se oddělila skupina suchozemských a vodních. Zkrátka delfíni zůstali ve vodě, zatímco jiný druh přešel na souš. Základem je si uvědomit to, jaké jsou podmínky, prostředí, vývoj apod. Teda logicky řečeno, opice není hloupá, protože se nedokáže oblíkat. Ale prostě to nepotřebuje, k čemu by jí to bylo. Stejně tak není opice hloupá, protože neumí mluvit. K čemu by to potřebovala v pralese? Aby na sebe hlukem upozornila a stala se tak lehkou kořistí?
A tak docházíme k tomu, že i delfíni nemusí být hloupí, protože neumí mluvit, protože to zkrátka v tom prostředí nepotřebují. Prostě člověk není jediný, který si může přivlastnit patent na rozum. Stejně tak by mohla opice prohlásit o člověku, že je ubožák, protože kouří nebo bere drogy a tím se zabíjí. Je to jen otázka, z jakého pohledu se kdo dívá a z jaké úrovně a strany. Ale ani u člověka nemůžeme přesně do detailu popsat úroveň podvědomí a vědomí.
Odpradávna se lidé léčili dotekem a je to přirozená lidská vlastnost, že když nás něco bolí, přiložíme si na to ruku. A tak vzniklo mnoho oborů léčení pomocí přikládání rukou, léčba pomocí energie apod. Je jedno, jak to nazveme, podstata je stejná, možná jen metody se liší. Ale pak se také dozvíme, že to má i úskalí, že se může stát, že taky od pacienta dostaneme jeho nemoc, protože jeho energie nemoci přeskočila na nás. To samo o sobě je velice zajímavé. Věda to nedokáže dnes vysvětlit, ale je opět příliš mnoho případů, kdy se léčitel nakazil nemocí od pacienta, protože nasál energii jeho nemoci.
Znamená to tedy, že všechno v nás a okolo nás to je jenom složitá situace? Možná ano, když se dostaneme do fyziky a oprášíme naše vědomosti ze základní školy o struktuře systémů a o tom ostatním. Z hlediska logiky a fysiky je to jednoduché a opravdu se podle toho dá spoustu odvodit, protože struktura atomového jádra má svá pravidla a zákony. Stejně jako se atomy seskupují do jednotlivých mřížek a skupenství, tak i buňky se spojují do buněčných struktur, jako jsou pojiva, tkáně apod.
Podstatné je, že podle logiky a fyziky je možné všechno definovat jako hmotu a každá hmota má svou energii. V podstatě všechno se dá vyjádřit hodnotou. Každá barva má svou energii a stejně tak i každé číslo má svou energii. A tady už chybí hlubší analýza a výzkumy. Tomograf nám ukazuje orgány v jednotlivých barvách podle teploty, i to se dá číselně vyjádřit. Zajímalo by mě, jestli někdo dělal analýzu všech těchto souvislostí?
A tak dezinformační iluze vítězí, jelikož pravděpodobně uniknou souvislosti. A tak žijeme v iluzi, a bereme věci bez souvislostí a bereme je jako separované veličiny. Víme, že je jaro a přijde léto, jsou to různé období, a přesto vnímáme jejich přechody a máme je zakódované a ti citlivější vnímají tyto přechodové fáze silněji a nebo dokonce dokážou diagnostikovat podle jistých souvislostí jaké to další období bude.
Ale život se nedá separovat, prostě život se žije v souvislostech a tak to je. Tušíme a víme, objevuje se nám to ve snech a ty se pak plní. Nebo máme tušení, že něco nemáme a že se něco stane a ono se to opravdu stane. Rozdíl mezi informační deziluzí a dezinformační iluzí? Informační deziluze je stav, kdy všechny informace, ať vědomě či nevědomě, vyvolávají určitou iluzi. Tyto informace můžou být třeba pravdivé, ale výsledek je deziluze. Tedy nesprávný a zkreslený pohled.
Kdežto dezinformační iluze je stav, kdy lživé informace vyvolávají jistou iluzi, jež se zdá pravdivá. A je jedno, jestli někdo dezinformuje záměrně či nikoli. Co je výsledkem? Chaos. Jak z toho ven? Ne nečekejte, že odpovím, nejsem žádný génius a ani toho nevím moc o fyzice ani o ostatních oborech. Jen se snažím najít souvislosti a říká se, že nejjednodušší věci jsou ty nejgeniálnější. Bohužel jsou většinou tak moc na očích, že jsou skoro všední a uniknou naší pozornosti. Je to, jako když někdo marně hledá brýle a pak najednou zjistí, že je má celou tu dobu na nose.
Snad v každém náboženství a filosofii se objeví výrok, že všechno je jen iluze. Svět skutečně není takový, jaký se zdá být. Svět je právě takový, jaký je, jenom je chápán různě podle úhlu pohledu. Je to stejně jako s pravdou. Pravda je taková, jaká je, to jen lidé ji vidí každý jinak, protože má každý jiné zkušeností, vzdělání, emoce a stanovisko. A proto ačkoli je jen jedna svatá víra, každý si víru vykládá jinak, jedno jestli je to křesťan nebo žid, či stoupenec jiné víry nebo sekty.
A pokud jsme už jednou zabloudili do té iluze, nebuďme naivní. Když se podívám a čtu statistiky o naší zemi a celosvětové statistiky o průmyslové výrobě, odpadech, o vzdělání a statistiku zaměstnanosti a nezaměstnanosti, rozhodně si nemyslím, že bych z toho něco pochopil. Nejsme tak daleko, abychom se mohli spoléhat na politiky, na vládu, elitu, apod. Neumíme se bohužel spoléhat ani sami na sebe. A poslechnu-li si opět nějaké zprávy o situaci ve světě, tak už tuplem ničemu nevěřím, ti lidé tam nahoře by zase chtěli předhodit těm ovcím tam dole nějaké chutné sousto.
Nicméně doba spěje kupředu a s ní i pokrok. Nezabráníme tomu. Určitě můžeme využít poznatků a naučit se mnohé od jiných civilizací, nebo se dostat moc kupředu díky objektivní pravdě. Nevážíme si toho, co je pro nás nezbytné, kácíme lesy a ještě jsme nenašli ani způsob jak bez následků likvidovat odpady, jak efektivně využívat náš čas a peníze, atd. A nevážíme si bohužel ani sami sebe. A i kdyby snad všichni v jeden moment pochopili nějaký universální dokonalý zákon, stejně by to trvalo dlouhý čas, než bychom se naučili jej všichni respektovat.
Ne nechci být pesimista. Naopak jsem velký optimista a mám víru v dobro a moudrost. A co vlastně vím? Na co mohu spolehnout, kde je čistá pravda a co je vlastně náš svět? Prostě se musíme poprat sami za sebe a pro své dobro a nemůžeme čekat, že to za nás někdo udělá. 

Moc zajímavý článek,podobné blogy jsem hledal už dlouho..objektivní názory

Přidej komentář

Ekonomika Ideologie Inteligence Internet Psychoterapie Sobectví Společnost Video  GVKB CZ

Poslední návštěvy