Bouře | Příběhy
Záblesk v dálce, blesk vystřelil z mraků a udeřil do země, symfonie začala.Z dálky člověk sledoval úchvatné divadlo, pociťoval strach a úžas byla to zvláštníkombinace pocitů.
Vyšlapal několik desítek kroků výše, pro lepší rozhled. Ještěpředtím než vyrazil vyhoupla se v mysli zkazka o bouřce a volném prostoru,rovnající se špatné kombinaci pro životnost lidské schránky. V zápětí zaní, ale chvátal dovětek „Jakmile bude hůř, schovám se ale tohle divadlo si nenechámujít“ Sledoval první dějství z prominentní lóže a další rána prořízla oblohu.Fascinovaně hleděl do dáli, hltal každý okamžik hry světel a zvuků. Stál napahorku ve tmavé noci osvětlován nepravidelnými záblesky a při každém hlasitémdovětku blesku uvnitř srdce poskočilo. Byl fascinován bouří a přitahován jejímmagnetizmem tím více, čím blíže byla. Dopadla první kapka, hřejiváv letním večeru a hromobití, hlasitý křik blesku hnal se rychleji zasvětlem „Ještě chvíli, ještě mám čas“ zněla věta v hlavě.
Cítil Energii která vířila hrudníkem a drala se až kekonečkům prstů. Dobíjel se nekonečnou silou přírody. Čím blíže bouře byla tímintenzivněji ji vnímal. Každý další záblesk vehnal do těla další, silnější vlnuenergie. Už nepřemýšlel, nechal se pohltit mocí nad níž žádný člověk nevládne.
Stál mokrý až k morku odkud proudila síla do celéhotěla, pohlédl vzhůru a hltal kapky, aby ještě více cítil moc která jejobklopovala. Krev tepala v žilách a obrovskou rychlostí. Tělo využívalovšechny smysly pro jediný účel.
Rozšířené zornice v pohledu do rozezleného nebe,v rozpažených rukách chytajíc životadárnou manu. Čněl na obzoru jakočerný mág vyzívajíc čtyři jezdcek příchodu. Na tento svět. „Ještě chvíli, okamžik, jen setinu“ Zaburácelhrom jakmile blesk vykreslil svou deltu do oblohy.Bylo toho dost nebe serozpřáhlo a udeřilo na troufalce.
Sražena na zem lidská bytost padla tváří do mokré trávys myšlenkou „Jakmile bude hůř, schovám se, ale tohle divadlo……..“
Gamelin
