Osmadvacátníci - Spor o Českého vojáka I. světové války | Literatura faktu
Tato kniha Josefa Fučíka se mi do ryky dostala při nejmenším nečekaně. Naopak já ji odsoudil hned po prvním prohlédnutí přebalu. Mé štestí, že jsem knihu otevřel a rozečetl. Místo knihy plné scestných a polopravdných názoru se mi dostala do rukou kniha, která mě nejen udivovala množstvím faktu v ní obsažených. Pomalu jsem začal pronikat do dění, které mi donedávna bylo jen velice vzdálené, kdy o 28. pražském pluku jsem se dozvěděl pouze to že zběhl a to celý.
To však tato kniha vyvrací záplavou rozhodně neprotiřečících argumentů. Nejen, že český 28. pluk sloužil za svou vlast čestně, ale i čeští vojáci jiných pluků.
Přesto že jsem byl z prvu skeptický, začal jsem pomalu uvažovat co se mohlo honit hlavou českému frontovému vojáku. Rozhodně nemohu říct, že jsem prováděl jakousi studii, nebo fundovaně prohlásit, ano tak to bylo, pouze se přikláním k názoru knihy.
Voják c. a k. armády, ať už Němec, Maďar, Čech a další, něměl příliš velké povědomí o dění mimo frontu. Domů se dostali málokteří a propagandu posílanou s druhé strany zákopů lze jen těžko brát vážně. Navíc vojáci, neznali Československo, Maďarsko,....znali Rakousko-Uhersko, které jim bylo vlastí a tu bránili.
Znali vojáka vedle, který v nejhorším bude stát při něm a znali ty na druhé straně, nepřítele, který jim zabil nejednoho kamaráda.
Co myslíte, přeběhli byste vy tak snadno.
Zlí jazykové jistě, začnou láteřít, že tato kniha a i já haním odkaz legií a vznik Československa.
Nic takového nedělám a ani nehodlám, což nečiní ani tato kniha. Josef Fučík chce poukázat na to, že český voják byl dobrý voják a hrdině bojoval i umíral, přesto že stál na "špatné straně"
