Brodrick Wyndham se vracel po 6 letech zpět na Darker. Nevěděl jak jeho hrad bude asi teď vypadat. Ale věděl že on i vojáci si potřebují pořádně odpočnout až na Darker dorazí.Válka ve svaté zemi je všechny hrozně vyčerpala.Vyjeli na kopec z kterého byl krásný rozhled. „Utáboříme se tu na noc“ rozhodl Brodrick. Vojáci se jali plnit rozkaz a začali rozdělávat ohně.Brodrick poodešel do stínu stromů dál od ostatních. „Můj pane“ozval se za ním Gerald. „ Zítra už budeme doma můj pane.“ „Já vím Geralde ale kvůli tomu tu nejsi viď?“ Gerald chvíli mlčel nakonec však přeci promluvil. „ ne pane kvůli tomu tu opravdu nejsem. Napadlo mě jestli bychom neměli poslat posla se vzkazem k Lady Sandře. Aby věděla že už jste zpět a kdy bude svatba?“ Lady Sandra jak na ni mohl zapomenout? Brodrick nechápal. „ Dobře Geralde pošli k ní posla ale myslím že to stačí až zítra. Teď jdi chci být sám.“ Když Gerald odešel zadíval se Brodrick dolů z kopce na les a cestu pod sebou. Jak mohl na Sandru zapomenout. Sandru viděl jen jednou před 6 lety to jí bylo tenkrát čtrnáct a dala mu jasně najevo že o sňatek s ním nestojí. Jemu bylo tehdy 19 moc dobře si pamatoval co se toho slunného dne dělo.
Jeho otec mu ráno oznámil že ho před několika lety zasnoubil s Dcerou jednoho svého přítele. Jeli na hrad k hraběti Werdenovi. A zatím co služebnictvo Werdenů hledalo mladou Lady Brodrick se šel projít do zahrady. Sedl si pod jeden ovocný strom a nahlas přemýšlel o tom co je to za blbost, aby se oženil s někým koho v životě neviděl. Rozhodl se že to otci vymluví. V tom se ozvalo prasknutí větvičky, náhlý výkřik a z a chvíli už mu na klíně přistál nějaký umouněný uličník s kloboukem saženým do čela v potrhaných kalhotách. „ Cos tam vyváděl pískle jseš celej?“ Zeptal se Brodrick. Ten skrček vyskočil na nohy jako by se spálil a vyštěkl. „ Sem, a co se vůbec Staráš ?Co tu děláš tady bys být neměl?“ Ve chvíli kdy to pískle promluvilo si Brodrick uvědomil že to není kluk ale děvče v chlapeckých šatech. „No na tom stromě jsi určitě slyšela proč tu sem tak taky víš že tu být mám.“ Zůstala na něj zírat s pusou do kořán pak se ale vzpamatovala. „Ne myslím že klidně můžeš jet tam odkuď jsi přijel já si tě nevezmu ty mě taky nechceš takže to bude nejlepší rodiče to přežijou.“ V tom do zahrady vešli jeho a její rodiče, v doprovodu nějakého mladíka. „ Jak je vidět vy dva už jste se seznámili.“ Řekl její otec. „ ještě dovol Brodricku abych ti představil Sandřina nevlastního bratra Denmona.“ Brodrick si s Denmonem potřásl rukou. „ Souhlasíte s naším rozhodnutím že se vezmete?“ Zeptal se Brodrickův otec.
„ To je směšné Sandra si nikdy Brodricka nevezme k sňatku jí nedonutíte. Víte že to nesnáší a Brodrick si přeci traky nevezme někoho koho v životě neviděl.“ Řekl Denmon.
Ton jakým to řekl se Brodrickovi vůbec nelíbil. A než si uvědomil co vlastně dělá slyšel sám sebe jak říká: „ Naopak myslím si že budeme se Sandrou dokonalý pár.“ Denmon si jen pohrdlivě odfrkl. „ Sandra s tím ale nikdy nebude souhlasit nato je až příliš nezkrotná miluje svobodu a rozhoduje se sama.“ Řek a upíra oči na Sandru Brodrick v nich spatřil chtíč. Sandra nejspíš také protože když její nevlastní bratr udělal krok v před, ucouvla a řekla. „Mýlíš se bratříčku rády si Brodricka vezmu..“ Jejich rodiče byly nadšení a rozhodli se že svatba bude až bude Sandra dospělá. Válka ve svaté zemi však svatbu posunula.
******
Sandra se už rozhodla musí utéct Brodricka Wyndhama si nikdy nevezme. Nemůžou jí k tomu nutit. Potichu vyklouzla z hradu a kradla se neslyšně jako stín ke stájím.
Osedlala svého koně Odyssea a vyrazila na cestu. Rozhodla se že se na nějaký čas schová ke svému strýci Jamesovi, ten jí jistě nebude nutit do nechtěného sňatku ani ji nepošle zpět k rodičům. Nechala rodičům dopis kde jim vysvětlila aby si o ní nedělali starosti že je v pořádku a že se za nějaký čas vrátí. Jela už déle jak pět hodin rozhodla se že si někde musí odpočinout zvolila vhodné místo v lese kde rozdělala oheň a Odyssea přivázala ke stromu.Opřela se o strom a za několik minut usnula. Zdálo se jí že spí teprve chvíli když jí probudili kroky. Natáhla si kapuci svého modrého pláště a pro jistotu vylezla na strom. Ze svého úkrytu pak pozorovala muže který vešel na místo jejího tábořiště.
Muž se patrně chtěl jen trochu projít jak usoudila Sandra. Protože když uviděl popel co zbyl z ohniště vypadal překvapeně. Poklekl k popelu a dotkl se ho bylo vidět že je znepokojen tím že popel je dosud teplý. Sandra chtěla muži vidět lépe do tváře a tak se na větvi kousek posunula. V tom zaslechla praskání a spadla na všechny čtyři přímo před toho muže. Rychle se však vzpamatovala postavila se na nohy a tasila meč. Muž na ni v šoku ohromeně zíral a to byla její výhoda. A zaútočila na něho.Muž se však mezitím vzpamatoval a také tasil meč její výpad odrazil. A strhl se boj muž byl dobrý, ale to Sandra také. V tom se Sandře ani nevěděla jak podařilo tomu muži vyrazit meč z ruky. Namířila mu meč na hruď a jeho sebrala ze země. V tom ucítila na krku chladné ostří. „ Odhoď ten meč nebo tě podříznu“ Ozval se za ní tvrdý mužský hlas. Sandra nechala svůj meč klesnout k zemi. „ Děkuji ti Geralde.“ Sandra na muže před sebou upřela nenávistný pohled. On ho ovšem nemohl vidět neboť tvář ji zakrývala kápě. „ Můj pane jste v pořádku?“ Zeptal se Gerald stojící za ní. Sandra by ho nejraději zabila, nebo alespoň nakopla ale nemohla stále měla na krku studené ostří dýky. „ Díky tvému zásahu ano,sundej tomu muži kápi chci mu vidět do tváře.“ Gerald schoval dýku, ale přesto ji pevně držel a sundal jí kápi z hlavy.
Viděla nevěřící výraz ve tváři toho muže před sebou a cítila že Gerald dosud jí pevně svírající jí pustil. Rozhodla se toho využít a rozběhla se ke svému koni. Měla pár sekund navíc než se oba muži vzpamatují z překvapení. Během té chvilky zručně odvázala odysea a vyšplhala se do jeho sedla. Odjet už však nestačila když sáhla po otěžích ve stejnou chvíli je někdo uchopil. Zvedla zrak od otěží a dívala se do tváře muži.kterého odzbrojila. „Slezte dolů!“ Poručil jí. Sandře se nechtělo ale přeci jen raději poslechla. „ Geralde svaž jí ruce.“ Řekl muži stojícímu vedle sebe. Gerald se jal plnit rozkaz a přitom poznamenal. „Můj pane nemohu uvěřit že Draka odzbrojila pouho pouhá žena.“Brodrick tomu sám nemohl uvěřit jeho kterému přezdívají Drak,protože prý má dračí sílu a moudrost, jeho porazila žena!Ale nic neřekl a udělal pár kroků když ho Gerald upozornil. „Brodricku upustil si otěže toho koně.“ Sandra zůstala jako zkamenělá Brodrick? Její budoucí manžel Brodrick? Zajal jí její budoucí manžel???!!! Málem upadla protože Brodrick který šel za ní i s jejím koněm do ní vrazil a nebýt Geralda byla by na zemi.“ Ne, ne, ne všechno je špatně“ naříkala v duchu Sandra.
Došli do tábora kde už vojáci netrpělivě postávali a vyhlíželi nejen svého pána ale také velitele. Když je oba uviděli jak přivádějí zajatce zůstali na ně zírat. „ Běžte spát za svítání vyrážíme.“Houkl na ně Brodrick. Muži okamžitě poslechli. Brodrick uvázal koně a pak zamířil na sráz nad údolím. Gerald ho i se zajatkyní následoval. „ Geralde rád bych si se slečnou pohovořil o samotě a ty s chlapy zatím prohledejte okolí toho místa kde jsme jí našli nevěřím že cestovala sama.“Gerald posadil zajatkyni ke stromu a odešel. Brodrick si sedl naproti ní. „ Proč si mě chtěla zabít? A kdo“…. „ nechtěla sem tě zabít“ skočila mu Sandra do řeči. „ Ne? No nevypadalo to tak.“ „Chtěla sem ti vrátit meč a říct ti aby si vypadnul Brodricku Wyndhame!“
„ Můj pane nikde nikdo tato Lady cestovala očividně sama. Což tedy rozhodně nechápu vždyť se to rovná sebevraždě.“Ozval se Gerald který k nim právě dorazil. Sandra se pro slabě usmála. „ Čemu se smějete Lady“ divil se Gerald. Sandra se podívala na Brodricka ale z jeho tváře nic nevyčetla,otočila se tedy zpět k Geraldovi. „ Nebyl to zas tak šílený nápad, když si to tak vezmete vy Geralde i Brodrick jste mě považovali za muže a i kdyby to ostatní poznali že nejsem muž. O čemž velmi pochybuji, tak musíte uznat že mečem se oháním velmi dobře.“ „ Kdo jsi!!!“ zeptal se Brodrick přísně. „ Uprchlík sire Brodricku.“ Brodrick se zamračil „ ale i uprchlíci snad mají jména jaké je to tvé?“ „San… Alexandra sire. A umím číst z ruky chcete říct co vás čeká a nemine.“ Brodrick se srdečně zasmál a Sandra si pomyslela že mu to strašně sluší. „ A co za to svobodu?“ Sandra dělala že o tom přemýšlí a na konec řekla. Co semnou zamýšlíš sire?“V tom se ozval bolestný výkřik. Brodrick s Geraldem vyskočili na nohy a tasili meče brzy zmizeli ve stínu stromů. Když se Brodrick vrátil zpět k ní z očí mu šlehali blesky. „ Proč??“ Proč Lady Alexandro Proč jste nás chtěla zabít proč???!!!“ Pořádně s ní zatřásl. Sandra viděla že s ním lomcuje vztek. „ Ne.. nerozumím vám“ zakoktala. „ Ne před chvílí nás napadli bylo jich nejméně dvacet a nevěřím že nehledali vás Lady Alexandro pokud jste opravdu na útěku tak vás třeba hledal váš manžel.“ Sandra sebou cukla „ já nejsem vdaná a proč mi říkáte Lady.“
„Nevím ale nevěřím že nehledali vás od této chvíle jste mím zajatcem Alexandro rozumíte mi.“ Sandra jen přikývla. Je zajatcem muže kterému chtěla za každou cenu uniknout. Muže kterého si nechtěla vzít. Teď je jeho zajatcem co se s ní asi stane? Brodrick přistoupil k ní v ruce svíral dýku. Přeťal jí pouta na rukou a hodil jí její pokrývku co měla uvázanou na hrušce sedla. „ Vyspěte se za úsvitu vyrážíme a varuji vás nesnažte se mi utéct Alexandro bylo by to zbytečné.“ „ Brodricku vy se neoženíte ze svatby sejde“ Řekla a dřív než se jí mohl na cokoliv zeptat se otočila a předstírala spánek. Na jeho dotazy neodpovídala. Před usnutím si ještě v duchu řekla, že za svítání zmizí. Ať si Brodrick říka co chce ona musí pryč. Nemůže tu zůstat brzy by věděl kdo vlastně je a ona netuší jak by se pak zachoval.







2.
Vzbudilo ho prasknutí větvičky. Pomalu, rozespale se posadil. I v rozespalosti mu stačila chvilička, aby si uvědomil co se děje. Alexandra ho neposlechla a utíká. Možná by jí měl přeci jen nechat běžet. Ale ne to nejde kvůli ní ho napadli a ona sama se ho pokusila zabít,mohla by to zkusit znova a tentokrát, už by Gerald na blízku bít nemusel. Rozběh se k místu kde včera uvázal koně. Alexandřin kůň byl pryč. Rozhodl se že jí nadběhne. Rozběhl se ke skalnatému převisu, který byl dál na sever. Počkal dokud ji nespatřil pod ním projíždět. Po to skočil koni přímo na hřbet.
Kůň se vyděsil a začal se vzpínat. Brodrick ho však brzy zklidnil. „Říkal jsem vám aby jste se mi nepokoušela utéct Alexandro“ zašeptal jí do ucha. Sandře naskočila husí kůže. Jeho hlas byl tichý a přesto ostrý. Otočil koně zpět k táboru a pobídl ho do klusu. Vjel přímo doprostřed tábora a zakřičel „vstáváme vyrážíme na Darker ať už jste všichni v sedle.“ Vojáci vyskočili a byly ve střehu během pěti minut už všichni seděli v sedle,až na Brodrickova panoše který přiváděl Brodrickova koně. Brodrick přehodil Sandru do sedla svého koně a sám pak přeskočil. Cesta na Darker ubíhala celkem hladce,ale před branami na ně čekal nějaký muž. Když uviděl Brodricka vzkřikl: „Pane dej mi toho chlapce, který s tebou jede na koni patří mě.“ „ To je lež!“Vykřikla Sandra. „ Viděl že jsem děvče to jen proto mě chce nezabila sem ho a teď vidím, že jsem asi měla.“ Brodrick promluvil klidným hlasem. „ V jakém vztahu jste pane s touto dámou?“ „Je to má služebná pane,měla čelit trestu za krádež, ale utekla.“ Než na to mohl Brodrick cokoliv říct ozval se Gerald. „ Pane vaši muži nás včera napadli proč?“ Brodrick se zarazil jak to Gerald myslí, pak si však všiml znaku na štítu toho muže a zaplavila ho vlna hněvu. „ Nevěděli jsme jestli tu ženu nechráníte je to zlodějka a musí být potrestána!“ V Brodrickovi vřel vztek,ale donutil se mluvit klidně. „Pane jste na mých pozemcích a zabil jste mého muže a proto jsem se rozhodl, že ta žena zůstane u mě a vás prosím abyste odjel.“
Muž chvíli váhal Ale nakonec otočil koně a odjel. Vojáci za hradbami spustili padací most a přivítali svého pána. Sotva vjeli na nádvoří uviděl Brodrick po točitém schodišti sbíhat svou sestru Eleonor. Sotva k němu doběhla vypravila ze sebe udýchaně. „ Vítej doma bratříčku ty si sis sebou přivezl nevěstu?“ Brodrick se jen pousmál. To byla celá Eleonor nejradši by ho viděla ženatého. „ Ne Eleonor nepřivez sem si nevěstu, ale tobě služebnou.“Řekl seskočil a pomohl Sandře dolů. „ Eleonor Alexandra Alexandro Eleonor představil je. Alexandra se poklonila. Eleonor se podívala Brodrickovi do očí a pak řekla. „ Alexandra ale ona se opravdu jmenuje jako tvoje nevěsta Brodricku“ usmála se na bratra.
„Ale moje nevěsta se přeci jmenuje Sandra Eleonor“řekl udiveně Brodrick.Eleonor se pomalu vydala ke schodišti a pokynula Sandře aby šla s ní ale když uslyšela bratra zastavila se na prvním schodě a otočila se k němu. „ Bratříčku Sandra je zkráceně Alexandra a jak to tak vypadá budou tu dvě.“ Pak se obrátila zpět a vyšla nahoru se Sandra v těsném závěsu.
*****
Sandra vyšla s Eleonor po schodech a následovala jí dlouhou chodbou do jedné komnaty. „ Tohle je můj pokoj“Řekla Eleonor. „ Ty jsi ze svaté země?“ Sandra se na Eleonor nechápavě zadívala,ale pak jí došlo na co se ptá. „ Ne já jsem od suď od Car Wellu. Tvůj bratr mě vzal jako svého zajatce a teď ze mě udělal služku. Ale jedno ti řeknu tvůj bratr se, se Sandrou neožení ona ho nechce a o ji také ne. Jejich sňatek byl domluven rodiči oni do toho mluvit nemohly,pokud to nevíš.“ „ Vím můj bratr mi to řekl, ale Sandra prý tenkrát řekla,že si ho vezme.“Sandra nechtěla vysvětlovat co jí k tomu vedlo a tak jen pokrčila rameny. „ Slyšela sem také, že Sandra má bratra.“Pokračovala dál Eleonor. „ Ráda bych se s ním seznámila slyšela jsem že je velmi milý,ale můj bratr tvrdí,že ne a že není dobrý nápad chtít se s ním setkat. Nevím proč ho nemá rád bude to přeci jeho švagr.“Sandra cítila že musí něco říct. Eleonor byla zjevně rozhodnutá se s Denmonem setkat.
„ Víš znám Sandru i jejího bratra. Denmon není vůbec milý. Je arogantní náfuka,který si myslí že muže mít každou. Nerada to říkám ale kromě toho,že je to hezký muž na něm nic dobrého není. Má duši ďábla jednou se bude smažit v pekle.“Eleonor na ni zůstala nevěřícně zírat. „ Tomu nevěří takový přeci není. Viděla jsem ho v Londýně na jednom plese choval se ke mně tak laskavě.Nevěřím že je tak příšerný jak povídáš.“Sandra Rozčesávala Eleonor vlasy a viděla jak se Eleonor mračí na svůj odraz v zrcadle. Nic už však víc neřekla.
*****
Několik týdnu na Darkeru,ukázalo Sandře jak schopně se umí Brodrick starat o své panství a jak moc miluje svou sestru Eleonor. Už to bylo pět dní co jim posel na Darker přinesl zprávu o zmizení Sandry Werdenové. Dnes se Sandra rozhodla k útěku věděla,že tu nemůže zůstat dříve nebo později by ji tu našli a někdo by jí odhalil a ona musí pryč. Už měla vše sbaleno nebylo toho moc. Všechny své věci měla v jednom malém vaku. Odysseus byl ve stáji a to bylo vše co potřebovala. Procházela chodbou když zrovna zaslechla kroky mířící jejím směrem. Schovala se za závěs a čekala až ten kdo jde touto chodbou projde.
Kroky se náhle zastavili a bylo to jen pár metrů od jejího úkrytu. Najednou zaslechla dva rozčilené hlasy. „ Ne on vůbec není milý Eleonor a zakazuji ti s ním opouštět sál.“ Sandra poznala Brodrickův hlas a hned také věděla že se hádá se sestrou ještě než ona vůbec promluvila. „ Chce si jen zatančit, na tom přeci není nic špatného a víš jaký strach má o svou sestru. On prý věděl,že si tě nechce vzít. Všem to říkal ale nikdo ho neposlouchal a jeho sestra proto utekla, utekla před tebou bratříčku a já nechápu co proti Denmonovi máš.“Uslyšela plesknutí.Lekla se jestli Brodrick neuhodil svou sestru. Proto rychle vyběhla z poza závěsu. Brodrick i Eleonor viděli jak se ustrašeně dívá z jednoho na druhého. Na konec se obrátila k Eleonor. „ Neuhodil tě že ne?“ Eleonor na ni zírala s pusou do kořán. „ Ne Sandro samozřejmě že mě….“ V tom jí však do řeči skočil Brodrick. „ Samozřejmě že sem jí neuhodil proboha co si to o mě myslíš Alexandro.“ V jeho hlase bylo znát rozhořčení. Najednou si všiml jejího vaku. „Kam se chystáš?!“ Sandra se mu podívala zpříma odvážně do očí. „ Odcházím Brodricku Wyndhame!“ Otočila se a vydala se chodbou pryč. Na konci chodby se přeci jen zastavila otočila se a promluvila směrem k Eleonor. Nezačínej si nic s mím bratrem byla by si nešťastná už znásilnil jednu dívku nechci, aby se to stalo tobě.“

3.
Brodrick nejdřív zůstal stát jako zmražený. Jeho budoucí žen u něj pracovala jako služka,aniž by to věděl. Jak to že ji nepoznal, jak ji jen mohl u sebe nechat pracovat jako služku. I dnes tu byly rysy z minulosti. Stále v některých věcech vypadala jako muž.
Rozběh se za ní, dohnal ji zrovna když procházela kolem tanečního sálu nepřemýšlel co dělá popadl ji za ruku. Sandra leknutím pustila vak. Brodrick si svou nastávající otočil čelem k sobě. „ Sandro, Alexandro nikam nepojedete.Souhlasila jste že si mě vezmete.Pokuď jste si mě nechtěla vzít proč jste se sňatkem souhlasila? „Vy víte proč Brodricku.“Řekla odvrátila od něj pohled pak pokračovala. „ Chtěla jsem uniknout před nevlastním bratrem sám jste viděl ten divný lesk v jeho očích.“ Čekal jestli něco ještě řekne, ale když mlčela promluvil on.
„Podívejte se na mě Sandro.“ Velmi pomalu k němu zvedla zrak. „ Vy si mě vezmete Sandro,zajistím vám bezpečí před vaším bratrem.“ Když viděl jak vzdor na něj její tváři řekl. „ Nekoukejte na mě tak vzdorovitě nemáte na vybranou Sandro. Pokud zůstanete svobodná váš bratr vás nenechá být.“Ani se mu nedivím dodal pro sebe v duchu.sám cítil touhu kdykoliv se na ni jen letmo podíval. „A pokud jde o lesk v bratrových očích, který jste v nich viděla také jsem si ho všiml, tomu lesku v očích se říká chtíč Sandro pociťuje ho muž k ženě.“ „Viděla sem ten lesk i ve vašich očích když jste se na mě občas.. podíval..“ Řekla velmi pomalu pak rychle mimoděk ucouvla.Brodrick však udělal krok k ní popadl ji za ruku a vešel s ní do sálu. Všichni v sále umlkli a otočili se k nim.Brodrick oznámil „ Lady Sandra souhlasila že zítra bude svatba. Sálem to zašumělo.
Brodrick se obrátil na Sandru a usmál se. „ Pojďte zatančíme si zašeptal jí do ucha.“ Pomalu sešli po schodech. Brodrick dal pokyn kapela a ta začala hrát. Přivinul si Sandru k sobě a začal s ní tancovat. „ Proč jste mě nenechal odejít Brodricku,vždyť vy si mě nechcete vzít. Brodrick si jí přitáhl ještě těsněji k sobě. „ Proč myslíte že si vás nechci vzít Sandro?“Sandra zmateně zamžikala co to má znamenat? „ Řekl jste to copak si nevzpomínáte Brodricku?“
Brodrick se jen usmál.“ Ano vím že jsem to řekl,ale změnil sem názor Sandro.“ Sandra na něj ohromeně zírala. „ Mrkněte na svého bratra asi se mu to příliš nelíbí co myslíte že by udělal kdybych“…..Brodrick už dál nemohl odolávat touze políbit jí sklonil se a ochutnal její rty. Byly měkké, chutnali po jahodách a byly poddajné.Když je malinko pootevřela vnikl do nich jazykem a jemně se dotkl toho jejího. Pak se od ní trochu odtáhl ale stále jí svíral v obětí.
Koutkem oka pozoroval Denmona Werdena.Viděl že má Denmon zaťaté čelisti a ruce podél boku v boku v pěst. Musel se pousmát. „ Proč jste to udělal Brodricku?“ Zeptala se ho Sandra. Brodrick se upřeně zadíval do jejích zelených očí. „ Chtěl sem vidět jak se na to bude tvářit váš bratr a nelíbilo se mu to a to ani trochu.“ Hudba dohrála a Sandra si šla sednout. Najednou pro ni přišel její bratr. „ Pojď si zatancovat Alexandro.“Sandra ho nemohla odmítnout i když to by nejraději udělala, ale nechtěla dělat scénu. Když se začali pohupovat taktu hudby pošeptal jí bratr. „ Dnes večer se semnou vrátíš domů Sandro otec měl o tebe strach,kde jsi byla?“ „ V bezpečí Denmone:“ Denmon se na ni podíval a pak se ušklíbl. „ Před kým ses schovávala před svým budoucím manželem?“ Sandra se mu zadívala do očí s pohrdáním které se jí zračilo v očích,. Denmona to překvapilo.Čekal co řekne když však nepromluvila,promluvil sám. „ Snad si se neschovávala přede mnou Sandro?“Když stále nic neříkala pokračoval. „Přede mnou se nikde neschováš ty to víš.“ Sandra se ušklíbla. „ Opravdu Denmone a já měla zato že se mi to celkem daří. Myslím že já a Brodrick budeme pěkný pár co myslíš?“ Denmon se jen pohrdlivě zasmál. Hlubokým hrdelním smíchem. „ Žádné manželství netrvá věčně Sandro a žijeme v nejistých časech,kdo ví jak dlouho budete ty a Wyndham svoji. Co myslíš vydrží vám to aspoň den? A nebo spíš vezmete se vůbec?“Sandra na něj užasle hleděla. „ Proč se ptáš Denmone? Co je to za divné otázky?“ Denmon ji však neodpověděl. Hudba dohrála a on ji dovedl k místu kde předtím seděla. „ Užij si večer sestřičko.“ Sandra viděla jak Denmon zamířil k Eleonor a požádal ji o tanec,ta ho však zdvořile odmítla a zamířila k ní. „ Co se ti stalo Sandro? Když si s ním tančila zbledla jsi jako stěna.Proč?“ Sandra se jen pousmála. „ To nic Eleonor můj bratr má dar lidi děsit a především mě. Omluv mě prosím půjdu se projít do zahrady potřebuji se nadýchat čerstvého vzduchu..“ „Neměla by si chodit sama.“ „ Neboj se jsem v pořádku za chvíli se vrátím.“ Vyšla francouzským oknem ven.Zahrada byla v měsíčním svitu nádherná a čerství vzduch udělal Sandře dobře. Pomalu se vzdalovala dál od domu a od všeho toho ruchu. Posadila se na lavičku u kašny a zahleděla se na oblohu. Přemýšlela nad otázkami svého bratra. Proč se ptal jestli se ona a Brodrick vůbec vezmou. Chystá snad něco,Sandra nevěděla ale měla divný pocit zmocnil se jí strach. „ Je na čase jít Alexandro.“
Prudce se otočila,stál za ní Brodrick. „ Co se děje proč si tak vyplašená?Musíme zpátky nebo si budou myslet že se tu“… „ Tak pojďme ne“skočila mu Sandra do řeči konec té věty slyšet nechtěla.Moc dobře věděla co chtěl říct.On se jen usmál a v očích mu zajiskřilo.Stáli u francouzských oken a chystali se vejít dovnitř. V tom ji Brodrick chytil za loket otočil ji a přitáhl si jí k sobě. Sklonil se a políbil jí. Nebyl to jemný polibek,ale tvrdý a žádostivý. Ale jeden polibek mu nestačil touha ho zcela pohltila. A tak jí líbal znovu a znovu,když od ní poodstoupil musel jí podržet, aby neupadla. Měl radost z toho že jeho polibky na ní tak zapůsobily.
Rty měla neběhlé od jeho polibků usmál se na ni. „ Tohle už víckrát nedělejte.“ Obdařil jí svůdným úsměvem. „Dobře nebudu, ale jen do doby než budeme manželé“. Sandra se vydala dovnitř, Počkal chvíli a pak vešel také. Ples trval do půlnoci, pak se společnost začala pomalu vytrácet. Sandřin bratr byl mezi posledními co odcházeli.Ve dveřích se ještě obrátil k Eleonor.“Doufám Lady, že se ještě a to brzy setkáme.“ Poté se otočil a odešel.Eleonor se otřásla.“Sandro fakt je pravda to co si mi řekla? Opravdu tvůj bratr znásilnil dívku?“ „ Ano Eleonor je to pravda, byla to má nejlepší kamarádka. Bratr ji okouzlil. Promluvíme si o tom zítra sem strašně unavená chtěla bych jít spát. Otočila se a zamířila po schodech nahoru.Eleonor jí následovala a Brodrick je obě pozoroval a pak se také odebral do své ložnice.





4.
Sandra ještě stále nemohla uvěřit tomu že se má dnes vdávat. Vylezla z postele,přešla k oknu a zadívala se do zahrady.Dnes, dnes si má vzít člověka kterého vlastně nezná a kterého nemiluje.Možná by mohla požádat o odložení svatby a mezitím utéct.Ale kam,kam by šla? Jenže stejně tak jako nemá kam utéct, tak se dnes nemůže vdát nemá svatební šaty. Pak se zasmála k čemu by jí ty šaty byly ona se vdávat nechce a také to tomu domýšlivému chlapovi hned řekne. Oblékla se,učesala,ustlala postel a vydala se najít Brodricka.

Brodrick pracoval na vinici a přemýšlel jestli udělal včera dobře že všem oznámil že si ho Alexandra dnes vezme. Vždyť se jí na to ani nezeptal. Co když při obřadu až se jí kněz zeptá jestli si ho bere řekne ne?Podle toho co věděl schovávala se právě před ním. Kvůli němu utekla z domu a kdo ví kde by dnes byla, kdyby na ni ten večer co se vracel ze Svaté Země nenarazil. Z toho malého nevýrazného dítka jak si jí pamatoval,vyrostla pozoruhodně krásná žena. Najednou ji spatřil jak kráčí přímo k němu. Měla na sobě rudé přiléhavé šaty, které podtrhovaly její krásu. Hnědé vlnité vlasy vyčesané nahoru jen dva pramínky jí splývali kolem tváří. Její chůze byla elegantní a přeci rychlá.I teď již jako mnohokrát za tu dobu co byla na jeho hradě ho zaplavila touha ji mít. Když došla k němu a zadívala se mu upřeně do očí, viděl v těch jejích odhodlání,ale také nejistotu. Co pak mu chce asi říct? „ Nevezmu si vás“ pronesla. „ Nechci si vás vzít nevím proč bych měla.“ Brodrick se usmál „ a proč by sis mě vzít neměla?“ „ Protože vás nemiluji.“
„Naše manželství dohodli naše manželství ještě když jste byla v kolébce. Později jsme s tím oba souhlasili,takže myslím že byste si mě vzít měla sama jste s tím souhlasila.“ Brodrick viděl že je v šoku. Brzy se však vzpamatovala. „ Lidé své názory mnění a já změnila názor na to abych si vás vzala nevezmu si vás. Pokuď mě i přes toto ujištění že vás nechci přeci jen dovlečete do kostela řeknu ne.Rozumíte mi?“ Brodrick se v duchu pro sebe usmál copak ona si myslí že ho tímhle od svatby s ní odradí.
„ Dokonale Sandro a teď poslouchejte Vy mě rozhodl sem se že si vás vezmu a to také udělám. Jen svatbu posunu o dva dny abyste se měla čas připravit,ale varuji vás utéct se nepokoušejte nepovedlo by se vám to. Rozumíte mi?“ „ Perfektně“ procedila Sandra skrz zaťaté zuby. Otočila se na podpatku a s hrdě vzpřímenou hlavou kráčela pryč.

******
Sandra byla ve svém pokoji a soptila vzteky. Jak se opovažuje? Kdo si myslí že je?Nevezme si ho a ne a ne i kdyby se měl stavět na hlavu ona si ho nevezme. Nechá ho ať si klidně připravuje tu svou svatbu. V kostele až se jí kněz zeptá jestli si ho bere za muže ona řekne ne.Uvidím jak se pak tenhle Wyndham bude tvářit až ho veřejně odmítne.

V den její svatby do Sandřina pokoje vstoupila Eleonor. Sandra už na sobě měla svatební šaty a stála před zrcadlem. „ Vypadáš nádherně Brodrick na tobě oči nechá. Sandra si pomyslela jo a co asi udělá až mu u oltáře řekne ne?…..
Zdálo se však že i na tuhle možnost je Brodrick Wyndham připraven, neboť když kněz odříkával naklonil se k ní Brodrick a pošeptal jí do ucha. „ Ať tě ani nenapadne říct ne, protože pokuď tak učiníš budu po tvém otci vyžadovat nahrazení výdajů na naši svatbu a věř mi tolik peněz tvůj otec nemá zruinovalo by ho to rozumíš mi?“ Sandra zaťala ruce v pěst. „ Můj otec se klidně vzdá všech těch peněz jen abych byla šťastná, budeme žít skromněji nebudeme první ani poslední.“ „ Promiň asi sem se nevyjádřil dost jasně tvůj otec už by pak neměl žádné peníze byly by z vás žebráci, takže teď se tvař jako šťastná nevěsta a po celý den pak jako ta nejšťastnější novomanželka na světě.“
Sandra sevřela ruce zaťaté v pěst ještě silněji až klouby zapraskaly. Měla sto chutí Brodrickovi ne jednu vrazit. Věděla však že to v kostele plném lidí udělat nemůže, ale možná by to mohla udělat později až spolu budou sami. On ještě bude litovat že ji ke sňatku donutil. Teď se ale přinutila poslouchat kněze. „ Táži se vás tedy Brodricku Wyndhame berete si zde dobrovolně Lady Alexandru Werdenovou za svou zákonitou manželku budete ji milovat, ctít, chránit ji, v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci ,dokud vás smrt nerozdělí?“ „Ano“ slyšela jako by z dálky Brodrickovu odpověď. „ A vy Lady Alexandro Werdwnová berete si zde dobrovolně Lorda Brodricka Wyndhama za svého zákonitého manžela budete ho ctít, milovat, v bohatství i v chudobě ve zdraví i nemoci dokud vás smrt nerozdělí?“ Sandra na chvíli zaváhala a když konečně promluvila připadal jí její hlas cizí. „Ano“ „ Můžete políbit nevěstu.“


5.
Sandra ani nevěděla jak se jí podařilo proplout svatebním dnem. Tolik gratulací zdálo se jí že čas utíká šíleně pomalu. Když konečně odjeli poslední hosté držela se stěží na nohou. Když se konečně dostala do svého pokoje netoužila po ničem jiném než po tom zhroutit se na postel. Než to však stačila udělat dveře se otevřeli a dovnitř vešel Brodrick. Neřekl ani slovo přešel k ní vzal jí do náruče a odnášel jí pryč. Byla tak vyčerpaná že se nezmohla na odpor.
Akorát když se jí zdálo že usne dřív než dojde tam kam má namířeno otevřel jedny dveře donesl ji k posteli a položil ji na ni. „ Dnes budeš spát semnou jsme novomanželé.“ V tu chvíli byla Sandra dokonale vzhůru. Zvedla se z postele a zamířila ke dveřím. Ve dveřích se ještě otočila. „ já s tebou spát nebudu to že sem si tě vzala neznamená že s tebou budu spát.“ Otočila se a běžela zpět do svého pokoje zavřela dveře na závoru a zhroutila se na postel . Ale nemohla usnout. Ještě před chvílí by usnula během minutky ale to co řekl Brodrick ji dokonale probralo.


*****

Brodrick seděl na své posteli a přemýšlel proč tak rychle utekla. Co se stalo vždyť sou manželé. Je tedy přirozené že s ní chce strávit svatební noc. Rozhodl že půjde a řekne jí to . Dveře do její ložnic však byly zavřené na závoru. Měl sto chutí ty dveře vyrazit říct jí jak to v manželství chodí na konec si to však rozmyslel a vrátil se do své ložnice.

Když vešel do jídelního sálu Alexandra tam nebyla. Nejspíš ještě nevstala pomyslel si. Jaké však bylo jeho překvapení když jí spatřil uhánět mezi vinicemi na jejím koni. Na sobě měla ten plášť ten samí který na sobě měla když se potkali. Jen kapuci neměla na hlavě a její hnědé kadeře se v záři slunce leskli. Brodricka popadla ohromná touha sundat jí z toho koně a pomilovat se s ní přímo uprostřed vinic. Chvíli jí ještě pozoroval než se konečně otočil a šel po své práci. Pak už jí celý den ani nezahlédl. Setkal se s ní a svou sestrou až u večeře v jídelním sále. „ Jak jste i dnes užili den dámy?“ „ Sandra na sobě dnes měla opravdu nádherné šaty a když sem se jí zeptala kde je koupila řekla mi,že si je sama ušila,ale měl bys je vidět bratříčku jsou opravdu nádherné a jí moc sluší. Sandra sklonila hlavu, aby zakryla rozpaky a honem změnila téma hovoru.
„ Ráda bych se zítra projela“Brodrick se na ni udiveně podíval. „Copak jste se dnes nebyla projet?“ „ To ano byla“ přitakala Sandra rychle. „ Já chtěla bych se totiž projet za hradbami.“ „ Chcete abych vás doprovázel?“ Sandra zavrtěla hlavou. „ Ne to ne já chci jen vaše svolení. Že si můžu vyjet za hradby.“Brodrick se na ni udiveně podíval v jeho očích se však mihl i na kratičkou chviličku hněv. „ Alexandro jsem váš manžel a ne váš věznitel samozřejmě že si můžete vyjet i mimo hradby.“
Alexandra se na něj usmála tak kouzelně že ho zaplavila vlna touhy,touhy po ní.Ale i dnes se před ní večer zavřela ve svém pokoji na závoru a když klepal ani se neozvala. Brodrick věděl že spánek jen předstírá, aby ho nemusela pustit dovnitř, ale proč čeho se tak bojí? Vždyť on jí neublíží a neudělá nic co by ona nechtěla.
Tak plynuli týdny na Darkeru aniž by spolu manželé strávili společně jedinou noc. Jednoho dne když mířil na nádvoří zahlédl oknem Sandru jak na zahradě hraje s dětmi baesbol. Zdálo se že jsou všichni nad míru spokojení. Na pálku nastoupil nějaký chlapec a odpálil a ejhle míček letěl přímo na něj a rozbil okno Brodrick v poslední chvíli uhnul. Sebral míček a zamířil do zahrady. Když tam došel všichni byly zamlklí. „ Kdo odpálil ten míček?“. Zeptal se Brodrick. Nikdo mu však neodpověděl. „Nuže?“Zeptal se. „To jsem byla já můj pane“ozvala se Sandra. Brodrick se na ni usmál. „ V tom případě byste měla trénovat mušku má paní dovolte abych vám ukázal jak na to.“ Brzy už hrál spolu s dětmi baesboll a toto odpoledne se náramně bavil. Sestavili dvě družstva v jednom čele stál Brodrick v druhém Sandra. Brodrickovo družstvo vyhrálo.
„ Co polibek pro vítěze má paní?“ Sandra k němu pomalu přistoupila.Vytáhla se na špičky chtěla Brodricka jen lehce políbit na rty a jít. Ale on si ji přitáhl pevně k sobě a políbil ji. Pak ji trochu pootevřel ústa a polibek prohloubil. Zaslechli hihňání dětí a Sandra id Brodricka rychle uskočila, ale nestála pevně na nohou a zapotácela se. Kdyby ji Brodrick pevně nechytil spadla by. Děti se kolem nich smáli na plné kolo.