Zapadá slunce,obloha krásně červená se.
Stojím na kraji útesu a vánek mě hladí,
koukám do dáli,až dech se mi tají.
Před očima jen jednu vidinu mám
jsi to Ty,mého srdce Pán.

Oči se mi zalijí proudem velkých slz,
čekám,že objevíš se tu?!
Červánky mizí a obloha tmavne,
jak dopadne má Láska k Tobě?
Vánek sílý vidina mizí,
je tu noc plná krizí.
Vracet se zas sama domů,nechce se mi,
ve městě je slyšet křik jedné ženy.
Žena co milovala a miluje,
ale Pán jejího srdce,city již neopětuje.
Žena v tuto tmavou noc,
skočila z útesu do temnot.
Do temnot,z kterých už nelze zpět,
snad už jí přestalo bolet zlomené srdce dnes.
Muž na ženu dávno zapoměl,ani kvítkem na jejich místě,slzičku neutřel..