Houbas názvem Gliocladium roseum roste na stromech v pralesích jihoamerickéPatagonie. „Když jsme analyzovali složení výparů Gliocladia rosea, bylijsme naprosto šokováni tím, že vytváří obrovské množství uhlovodíků ajejich derivátů,“ řekl Gary Strobel z univerzity v Montaně, jehož týmhoubu objevil.

„Dokáže vyrábět naftě podobnou sloučeninu zcelulózy, což z ní dělá lepší zdroj biopaliv než cokoliv, což dnespoužíváme,“ dodal.

Palivo, které houba vyrábí, Strobel nazval„mykonafta“. „Jde o první známé organismy, které jsou schopné vyrábětsloučeniny normálně obsažené v naftě,“ popsal Strobel.

Právě zcelulózy jsou vytvořeny stěny rostlinných buněk. Je proto obsažena vestoncích, pilinách a odštěpcích dřeva - odpadu z rostlinné produkce.Současné technologie umějí z celulózy vyrobit palivo, napřed jí alemusejí pomocí speciálních enzymů přeměnit na sacharidy. Teprve z nějjsou pak mikroby schopné vyrobit etanol, který se dá použít jakopalivo. Při použití Gliocladia rosea by se tento mezikrok dal vypustit.

Mykonafta z laboratoře je kvalitnější

„I když houbadělá z celulózy méně mykonafty než přímo ze sacharidů, rozvojfermentační technologie a genetická manipulace by její výkon mohlyzlepšit,“ pokračuje Strobel s tím, že výzkumníci už mají za sebou prvníkrok. V laboratoři se jim s pomocí houby podařilo vyrobit látku, kteráse naftě podobá ještě více, než sloučeniny, které houba produkuje vpřirozeném prostředí.

Objev také vyvolává otázky ohledně původufosilních paliv. Podle uznávané teorie je surová ropa tvořena zbytkyuhynulých zvířat a rostlin, které byly milióny let vystaveny vysokémutlaku a teplu. „Pokud takovéhle houby vyrábějí mykonaftu po celémpralese, možná přispěly i k tvorbě fosilních paliv,“ vysvětluje Strobel.

O houbu už projevila zájem řada výzkumníků ze státního sektoru i soukromých společností.