Vysvobodí mě někdo z pout které mám na rukou?
Z pomyslných pout
Svazují mě čím dál pevněji

Všichni kolem mě jen stojí
Dívají se na tu bolest
Zvláštní....
Jakoby lidem dělal dobře tenhle pohled

Proč někdo z nich neudělá ten krok?
Krok dopředu....

Je zbytečné doufat
Přestala jsem věřit
Nikdo nepomůže
Nechají mě uprostřed toho kruhu

Lidé jsou jako ovce
Nikdo nechce vybočit ze stáda....

Když se vracím šeřícím se městem,které je ale ještě zaléváno paprsky odpoledního slunce,zdá se jízda špinavým rachotícím autobusem jako exkurze.A skutečně je co pozorovat.Před očima se mi plazí had - obrubník lemující silnici,masky automobilů jako by někdy až příliš věrně vyjadřovaly náladu a grimasy řidičů za volantem,jarní počasí způsobilo paradoxní jev - najednou se vynořilo velké množství dvojic - tvorů s dvěma propletenými srdci,spojených rukama,avšak snad ještě více je všude kolem lidí smutných,šedých a samotných...
Atmosféra cesty mě nutí přemýšlet.Tisknouce urputně knihu ve svých rukou,drásám sám sebe vědomím,že myšlenky a jejich pochody,vycházejí z hlav mudrců,válí se nejen pod vrstvou prachu,ale především ignorace.Místo vznešeným textům a ctnostným slovům věnují lidé při svém přemisťování pozornost a pohledy klikihákům,které se nám vtírají do přízně na každém rohu možná,že řešením by bylo přepsat knihy na zdi a pak mít tak štěstí,jako ten pes co pod takovou zdí leží a v teplém slunci podřimuje.
Když se ohnivá oranžová koule skryje za obzorem a den si oděje temný háv,obloha plná hvězd,planet,vzdálených událostí a tajemství už ani není vidět.Možná je to smog,možná smutek a starosti lidí,kteří v tomhle betonovém pekle dobrovolně přežívají.
K čemu tedy je noc?Už ani temnota nepřebírá žezlo,značící nadvládu nad časem.Než se slunce vrátí,bude stejně město vzhlížet k neonové trubici hrající nejrůznějšími barvami.
- Jak neuvěřitelně nás tahle nepřirozenost baví a uchvacuje!
Řidič s vlasy dlouhými i krátkými zároveň točí volantem a můj pomyslný povoz zahýbá do poslední ulice mojí pouti.Kolik je hodin?Je to jedno,stejně jako je to jedno tomu řidiči.Pohybuje se a žije podle jízdního řádu.Čas už přestal existovat.Stojím před nechutnou,byť novou barvou ,,zkrášlenou'' bednou - panelovým domem,bohužel zároveň mým domovem.Jdu pozdě?Jistě v dnešním světě je vždycky pozdě....