Ty černobílé chvíle
stěží něco smyje
Jsou jak bílá písmenka
na černé mohyle
Vytepány dny a roky
naší kruté bezmoci
Jak klikyháky zmije
Jak darovaná směnka
na bezesné noci

Trochu se v tom ztrácím
V čem ?
...................Ve všem ...
....................co na mě útočí
Už nevěřím kostkám hracím
Taky nechci být udavačem
Chci nemít strach se dívat do očí

Dnešní svět nahrává
ještě přesně nevím čemu !
Jedna je prostě Kráva
a druhý je za ničemu

Ty černobílé chvíle
našich urputně skromných existencí
Jsou vypité, jak rum v kredencích

Jsou příznakem degradace
My nechceme. Společnost ráda chce
dát si tu práci a smysl najít
Tvého soužení na zemi
Ale vždy každý ho bude tajit
za divnými frázemi







© 1999-2010 henryhill©copyright 8. 3. 2010


-