Své rodiče mám moc ráda.. Ba je přímo miluju..

Jenže.....

Asi to taky znáte, že.. Nmluvím o starostlivosti, to už jsem si zvykla, že má o mě mamka strach.. Jenže čím jsem starší, tím mám pocit, že už pro mě není místo pro společné soužití.. A tak samozřejmě uvažuji o bydlení sama se sebou..

Je to aj šálený, že najednou nemůžu být ve společné domácnosti s někým, na kom mi tak záleží... Koho mám tak ráda, kdo mě vychoval a s kým jsem 20 let takřka v normálu bydlela... Prožila si s nima nejvíc ve svém životě..

A teď to najednou nejde... Ráda je vidím, ale cítím, že je čas... Čas vyletět z hnízda..

Ale bojím se... Moc se bojím... A ani nevím čeho... Hmmmmmmmmmmmmmmm...

Komentáře

« Domů | Přidej komentář