I-Scream´s life

V tuto chvíli je mi jsou tři hodiny a osm minut devatenáct let. Docela dobrá výmluva pro to, založit si svůj blog. Nacházím se v období života, které považuju za mezníkové. Jistě, když jsem slavil patnáctý narozeniny, taky jsem si připadal dost důležitej. Ale teď je to jiný.
Asi největší mezník by měla bejt maturita...tři tejdny před ústníma umim úplný hovno, ale vzhledem k tomu, že vidím ve škole lidi, kterejm na maturitě tak záleží, a naprostá většina jsou to lidi, s kterejma si nemám co říct, tak mě to tolik netankuje, a utvrzuje mě to v tom, že to nebude v životě to nejdůležitější...možná se pletu. Ale co nadělam...
Daleko důležitější než zkouška dospělosti jsou pro mě v tomhle období způsoby mojí seberealizace, mezi který počítám hlavně hudbu, kapelu, mojí neteř, alkohol, experimentování s drogama, psychická destrukce mých nepřátel a lásku. Věci, který spolu zdánlivě nesouvisí...věci, ve kterých si člověk není nikdy naprosto jistý, že je dokáže uhlídat...věci, které ho dokážou přivést k záhubě... ale zároveň věci, které vás ženou dopředu a dávají vám důvod ráno vstát z postele.
Tenhle článek by měl mít spíš název "Óda na ?štěstí?", protože i přes všechny moje starosti jsem asi nejvíc šťastnej a uvědomnělej za celej svůj život...a za to děkuju Vám všem, mým přátelům, kteří mě nikdy nenecháte upadnout na dno... i Vám, mým nepřátelům, díky kterým budu mít vždycky důvod bojovat za správnou věc... bez Vás by byl můj život naprosto prázdnej a bezvýznamnej. S takovýmhle vědomím vstupuju do posledního roku svýho života, kdy si budu moct říkat "teenager", kdy všechny moje excesy budou omluvitelný mym věkem... dál už to bude všechno na moje triko :)

Autor I-Scream on 10.Květen 2008 at 02:43 | Permalink