Když láska bolí, ale přece jsme šťastni 04.Srpen 2005
Je to tak dlouho, co jsem zažila to co s ním. Něhu..... Když jsem byla s ním bylo mi do pláče. Proč......?
Život je tak nespravedlivý. Když najdete někoho, kdo je vám tak blízký, jako světlo slunci a vzduch zvířeti, příjdete o něj rychleji, než jste kdy mysleli. Osud je nekompromisní, zahráva si s city lidí, jako herec s nitkami dřevěných loutek....jednou dole...jednou nahoře
........................
Láska, pojem, jenž nejde vyslovit bezmyšlenkovitě, přemýšlela jsem na koho myslím, jen myšlenka prolítne hlavou. Na něj nebo na toho s kým jsem, koho znám, vím co chce, jaký je?
Těžká otázka, časem se však mění, nechápu, co to je, hormony, bláznovství?..............Nikdo to neví...............je to možná cit.Ano ten cit jenž je prvotním sygnálem lásky a štěstí.
........................
Pohrála si s námi náhoda, jako vítr s vlnami, postavila nás před krutý osud odloučení, již v prvopočátcích, má to tak být? Má to cenu?Co?
Něco budujeme, však dochází nám později, že nikam to nevede, slepá ulička jenž na jejim konci lampy zhasly jako svíčka života, jen tak, z ničeho nic....
My chceme, nechceme. Však rozum vítězí v boji proti srdci. Tuchý a plačtivý boj, plný lásky, nevědomosti a nakonec palčivá bolest.
Rozum, je na nic, co nám dá, většinou jen bolest, zlost....
........................
.....co bude dál? nevím, možná láska?, lesk slz padajíc z jejích očí... jeho dlaň jenž ji uklidní, pohladí a schová do svých utrop...jen na tu chvíli, minutu...však pro ni sekundu, ba ne, setinu času.
napsal/a: I_biza 16:06 | Link komentáře (0)
