Isilwan

Neumím chatovat. Zkoušel jsem asi před desíti lety, pak tomu dal šanci ještě párkrát, ale došel jsem jen k tomu, že jsem asi někdy moc věcný, jindy nejde pochopit můj myšlenkový pochod a zkrátka si na chatu s nikým moc nerozumím. Nedostávám pocit, že bych s někým mluvil – vůbec. No a dnes jsem si to tady připomněl. Ani bych se nedokázal zapojit do diskuze, která probíhala (o čem se to proboha baví?)...

Tak co, radši si půdu popovídat ven s květinářkou. Má krásné oči a rozmazlím si v tom prostředí čich.

"Ochotně si nové a nové okovy nasazujeme, abychom dosáhly opravdové svobody."

To platí na půjčování si čehokoli a hlavně peněz, kouření a podobné rebélie a užívání jakýchkoli látek, které vedou k pozitivním pocitům, ač třeba krátkodobým. Hlavně mě to napadá, když vidím moc mladé kouřit nebo se ničit něčím "lepším".