Ivankaaa

Když se tak rozhlédnku každé ráno po to místě kde žiju, které má dohromady asi tak 700 obyvatel, říkám si jsem ráda za to kde jsem, pro někoho jsou vesnice zapadákovem kde se nic neděje, že je to díra po granátu a podobně.....Buránek kouká na každém rohu a jeho denní oděv jsou tradičně tepláky.......tak i kdyby to tak všechno byli není to podstatné, protože malá vesnička která se tyčí
 na břehu Labe je možná mála, ale je to vesnice která dělá díru do světa  a jednou bude slávnáno né teď vážně......vesnice snů nepochází přímo ode mně nazvala jí tak jedna kamarádka a to asi z toho důvodu že to vesnice snů opravdu je!!!! Nepoznala jsem lepší kolektiv než je tady........není to o tom jako v dávných dobách, že by se babky sešli na rohu a drbali každého kdo projde......jde o to koho tu potkáte, a jak se na to budete chtít dívat......je spoustu možností.......Je to dost těžko popisovatelné.......ale když vidíte, ty akce které podnikáme???? Opravdu mi nepříjde trapné jít s rodičema na místní ples......nebo naše pořádání Mají??? Někdo ani netuší co to je........ale mě to opravdu netrápí......ráda zůstanu tím buránkemrozhodně je tu mnohem upřímnějších lidí******* je to zvláštní no.......prostě nejde to jinak vyjádřit než vesnicí snůI love her

Lyžák v roce 2007 no to bylo úžasný, fakt i když popravdě jsem se těšila až moc takže to nebylo až tak bestový.......ale co poznala jsem naší třídu ještě trochu jinak a jsem za to ráda..........taky jsem zjistila že nejmenované osoby si cucnou jelzina a už maj celkem dostatečně navátonemyslím to zle, fakt fajn každej sme nějakejne krásně smě si zaběžkovali, zalyžovaly......sice skoro na hlíně......byla to zkurvená zimaprostě jen dík třído bylo to prostě nejlepší, jen těžko budu zapomínat............a náš karneval moje milovaný kurvičky, metalistky, dilinka a jedna čarodějka??? prostě nej.....

Myslím si že to začalo asi 4. září roku 2006
vstoupila jsem do místnosti 306 v mé nové škole, v tu dobu jsem měla límec kolem krku, už ani nevím proč....Rozhlédla jsem se po třídě a zamířila do předposlední prázdné lavice do prostřední řády...Přede mnou seděla Janey s Bullkou, v tu dobu už sem Janey znala trochu přes spolužáky....Rozhlížela jsem se po třídě a zjišťovala kdo se vlastně stane součástí mého života dalších čtyř let(teda doufám že čtyř). Po nějaké době jsem zjistila že lepší třídu jsem snad nemohla potkat, zdálo že si budeme opravdu všichni rozumět a bude vše ok, bohužel jsem se mýlila, ono už jak to tak bývá se samozřejmě začali dělat skupinky, skupinky kluků, holek, prostě různě.........bohužel časem začalo i pomlouvání což mě opravdu začalo mrzet, protože tu radost kterou jsem měla z toho když jsem je poprvé viděla byla pryč......Občas nějaké hádky taky nechyběli, ale pořád to mělo vždycky nějakou úroveň.oproti základce! Doufám že tyhle čtyři roky v mém životě my dají novou zkušenost poznat nové lidi a možná ty na které nebudu chtít nikdy zapomenout........Mám prostě ráda tuhle třídu, myslím třídu jako celek, jsou osoby s kterými si opravdu nemám co říct, ale neznamená to že je nějak zavrhuju, každej smě nějaký......beru Vás takový jaký ste....nikdo není dokonalý a ani já ne....




TADY NEJSOU BOHUŽEL VŠICHNI!!!!:/

Nedílnou součástí mého života jsou koně, někdo si sice může myslet že je to kravina a blbost. Ale tací jsou mi opravdu ukradení, ono než poznáte koně způsobem takovým, kdy už se jich nechcete vzdát nějakou dobu potrvá, ale pak si uvědomíte spoustu priorit, které Vám Ti koně dodávají, najdete si nejlepší přátelé, třeba partnera pro život, ale hlavně partu, která Vás podrží, říkat věci na rovinu a postarat se né jen sám o sebe ale i o koně, nebo o své přátele. Uvědomíte si že není podstatné to co má kdo na sobě, jestli jde současně s módou, nebo se vyhýbá dnešním trendům, protože o tom život vůbec není, do chvíle než jsme poznala skutečnej svět koní to bohužel tak bylo, moc jsem si neuvědomovala jak důležité je to co člověk nosí uvnitř v srdci né jak se chová. Někdy když je depresivní nálada, jsou tu od toho mí přátelé rodina a nebo koníci, nevím kdo z vás si to dokáže představit. Ale sednou si uprostřed výběhu a pozorovat jak se spokojeně pasou;-) Za chvíli za váma přidou, a zjišťují a vycítí to že není něco v pořádku. Lehce se na Vás podívají, a Vám radostí se zahřeje u srdíčka. Je to pocit jistoty a pouta které vás doprovází pak už celý život...........Miluju je...a nedám na ně dopustit!!!
Pro někoho rozmar, nebo kecy pro mě je to život......ať si každý říká co chce, mě záleží na tom kdo a co bude součástí mého života a to si zvolím jedině já!!!!!

Miluju citáty, ono když se nad nimi zamyslíte uvědomíte si co je vlastně důležité......oni totiž skoro vždy mluví pravdu......

Přítel je ten, kdo sespolu raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítíbolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, nýbrž pouzekvůli němu. ARISTOTELES ze Stageiry

Skutečné přátelství je jako pevné zdraví; stěží se uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme.