Lhal si mi.
Podváděl mě.
První naše vánoce si strávil s bejvalou.
Měli jsme jet na chatu a ty si vzal místo mě jí.
Hodně si pil.
Pořád sis ode mě bral peníze.
Za míma zádama si psal s jinejma.
Když sem byla v práci tak sis užíval s kamarádama a veřejně se slíkal.
Ponižoval si mě každý den.
Pomlouval mě.
Nadával mi.
Urážel mě na veřejnosti.
Nikdy sem nic neudělala dobře.
Pořád si mě z něčeho obviňoval.
Nejdřív sem chtěla napsat sloupeček toho hezkýho a sloupeček toho zlího ale nějak sem si nemohla vzpomenout na to hezký neříkám že nic nebylo hezký ale bylo toho tolik zlýho že si ani nemůžu vzpomenout.A ty mě chceš ještě prosit o odpuštění a další šanci???Promiň ale to nedokážu.Tak co jít každej svojí cestou ta maše se po dvou letech už rozdělila a já už ti nedokážu věčně odpouštět a omlouvat tě...
Už vážně nevím co mám dělat.Vážně jsem ho šíleně milovala.Byl přesně takový jak sem si ho představovala.Hezký,mladý,zábavný,společenský,oblíbený,nenucený a žil si podle svého.Byl tak trochu rebel.První měsíce našeho vztahu byli vážně nádherné.Každý jeho dotyk sem milovala,každé jeho slovo sem hltala,tolik jsme se nasmáli.Ale pak sem přišla na jeho lži.Pořád nám zasahovala do života ona a já trpěla pokaždé víc a víc.Naštěstí jsem potkala někoho kdo mi pomáhal.Byl tu vždy když sem ho potřebovala.Hladil mě po vlasech když sem plakala,objímal mě když mi bylo smutno.Každý jeho úsměv byl jako nová naděje na lepší zítřek.Moc sem si ho vážila a vždycky vážit budu.Toho človíčka který se hluboko v mém srdci zabydlel.Ale přesto pokaždé když sem přišla domů byla tam jen další bolest a žal.Věčný křik od člověka kterého jsem natolik milovala.Pokaždé když sem to nezvládala utekla jsem za tou teplou náručí kde jsem byla v bezpečí.Byla sem natolik sama že jsem udělala chybu políbila jsem ho a tím jsem ještě vše zhoršila,on se zamiloval a já byla ještě víc nešťastná než předtím.Netlačil na mě a já si toho vážila jen jsem ho nechtěla trápit a věděla jsem že to dělám každým dalším okamžikem co trávím sním.Ale jak jsem měla jít dál?Co teď?Lásku ke svému příteli jsem ještě stále cítila a nevěděla jsem jak z toho kolotoče hádek a slibů pryč.Ale byla jsem natolik sobecká že jsem nemohla nechat ani jít toho kdo mi byl oporou nevěděla jsem proč a taky sem se za to šíleně nenáviděla.Po nějaké době jsem se svou oporou přestala pracovat a doufala v to že tím na to všechno zapomenu.Nalhávala sem si že co sejde z očí sejde i z mysli.Nebylo to tak.Každý den kdy jsem poslouchala to jak sem nedokonalá a nebo jsem zase prokoukla nějakou lež a zjistila že byl můj přítel zase se svou bývalou jsem se proklínala a přála si vrátit čas.Tolik proplakaných nocí jen kvůli svojí hlouposti.Chyběl mi!Každý jeho pohled,dotyk,úsměv,dech na mém krku,pohlazení,naše zbytečné hádky to vše mi najednou šíleně chybělo.Najednou ve mně zakotvil nekonečný stesk.Nevěděla jsem co mám dělat na všechno jsem byla sama.A doma to bylo stále horší.Přítele sem začala nenávidět a sebe taky.Zjistila sem že si moje vrba našla přítelkyni a to mě už úplně zlomilo.Takovou bolest sem nesnesla a den za dnem to bylo horší šla jsem se za ním podívat do práce a když sem uviděla jeho úsměv jako bych měla pocit že už bude vše dobré ale potom přišla ona a bolest byla zpátky ale ještě stokrát větší.Co já sem si to namlouvala když sem ho nechala jít že zapomenu?Že vymažu svoje city?Ale opak byl pravdou city byli den ode dne silnější.Ve svůj vztah sem ztratila víru už dávno ale byl čas si to konečně přiznat.Po sedmnácti měsících sem řekla dost a odešla. A teď tady sedím a píšu svůj příběh.Ani nevím k čemu to všechno bylo stejně jsem tu sama.Jeden smysl to ale mělo.Už mě nikdo netrápí teď už mě trápí jen má dřívější hloupost a věci co nemůžu změnit,čas co nemůžu vrátit.Hlavní je že s vrbou jsme zase v kontaktu a nejpřednější pro mě je jeho štěstí stejně jako bylo to moje pro něj tenkrát.Jen mi stále šíleně moc chybí!Ale dokud vím že je šťastný tak já sem taky.Je hloupé že si představuju jak před ním stojím a říkám ,,MILUJU TĚ“ měla jsem to říct už tenkrát.Teď už je pozdě.Ale třeba přijde čas ten správný.Jak říkal snad za další tři roky.Možná to někdy bude číst ale vím že pochopí že je to o něm tom dokonalém klukovi a mě té hloupé naivní holce.Proč se nesmí lidi klonovat?
Je hrozně těšké zase začínat od nuli ale je to lepší než si nechat ubližovat a trápit se kvůli někomu kdo si to nezaslouží!!!I když to teď bolí tak vím že to jednou přebolí a bude líp!!!A kdo ví tředa už jednou budu konečně opravdu šťastná!!!
Už se na to těším!!!!!!!!!!!!!!!§
NENÁVIDÍM TEBE-po kterém se mi stýská
NENÁVIDÍM TVÉ DOTEKY-po kterých toužím
NENÁVIDÍM TVÉ POHLEDY-po ktetých nemůžu spát
NENÁVIDÍM CHVÍLE S TEBOU-které jsou tak smutně krátké
NENÁVIDÍM TVÉ OBĚTÍ-v kterém se cítím tak krásně bezpečná
NENÁVIDÍM TVŮJ ÚSMĚV-který je tak sladký
NENÁVIDÍM TVOU VŮNI-která je tak podmanivá
NENÁVIDÍM TVOU RADOST-kterou mě vždy nakazíš
NENÁVIDÍM TVŮJ HLAS-který tak jemě volá mé jméno
NENÁVIDÍM TVÉ POLIBKY-kterých chci stále víc a víc
NENÁVIDÍM TVOU LÁSKU-která mi už nepatří
NENÁVIDÍM TĚ CELÉHO-protože víš jak ráda lžu
Milovat je krásné,ještě krásnější je být milován a vědět že pro někoho něco znamenáme...
Tak jako stačí okamžik na to někoho získat,stačí ještě menší na to někoho ztratit...
Nejvíc na životě miluju tu rozmanitost každý den mě nasere někdo jinej...
Potkalo mě štěstí řeklo UHNI a šlo dál...
Dokud dýchám žiju,dokud žiju,budu bojovat,abych mohla dýchat...
Co tě nezabije...Se tě pokusí zabít znovu...
Jsem na dně konečně se mám od čeho odrazit...
Máme pouze takové přátele jaké si zasloužíme...
Je lepší zemřít pro nikoho než pronic...
Smrt všechno srovná...
Když se zavře jedna brána štěstí,další se otevírá,ale my se tak dlouho díváme na tu zavřenou,že si nevšimneme té,která se pro nás již otevřela...
Smrt milované osoby je horší než smrt samotná...
Od lásky k nenávisti je jen malý krůček...
Proč nemůže člověk milovat toho,koho by milovat měl,ale proč miluje vždy toho koho milovat nesmí...?
Kdo ještě neplakal láska ho naučí...
Miluj se ale nezamiluj se...
Ty jsi zklamal,ona ti věřila.Ty jsi se smál,ona plakala.Nikdy není hrdina ten,co zklamal a opustil,ale kdo zklamán byl a odpustil!!!Važ si každého okamžiku,kdy jsi s osobou,kterou miluješ,protože nikdy nevíš,která chvíle je ta poslední...
V životě jsou chvíle,kdy nám někdo chybí tak moc,že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat...
Není nic horšího než nabízet lásku někomu,kdo o ni nestojí...
Miluj vždy když jsi milována,ale neplač když budeš zklamána...
Usmívej se na toho kdo ti nejvíc ublížil aby neviděl jak moc tě to bolí...
Milovat znamená trpět,toužit a předstírat!!!Trpět ze štěstí druhého,toužit po tom,kdo nikdz nebude náš a předstírat smích,když srdce krvácí!!!
Nevěř tomu kdo říká miluju tě ale tomu kdo v slzách říká miluj mě!!!
Nabízet přátelství tomu kdo chce lásku je jako nabízet chléb někomu kdo umírá žízní...
Ženě stačí poznat pořádně jednoho muže aby pochopila všechny ostatní.Muž může poznat všechny ženy ale nepochopí ani jednu...
Zradil-li tě ten kohos milovat chtěla,odpusť mu a zapomeň žes ho kdysi ráda měla...
Rozum mi říká:,,zapomeň" ale srdce mi říká:,,vydrž"
Čeho se na nás dopustily druzí s tím se už nějak vyrovnáme.Horší je to s tím čeho jsme se na sobě dopustily samy...
Kolik písku v moři tolik utrpení v lásce...
Hledej perly-najdešpísek,hledej štěstí-najdeš klam,hledej přítele-zůstaneš sám...
Nejhorší je dát lásku někou kdo o ni nestojí a ještě horší je když to zjistíte až tehdy kdy ztratíte někoho kdo o ni stál...
Láska začíná úsměvem,roste polibkem a končí slzou...
Člověk nedokáže před světem skrýt dvě věci.Že je opilý a že miluje...
Neztrácej čas pro někoho kdo ho nechce trávit s tebou...
Jediný pocit který je na lásce jistý je nejistota...
Předstíraná láska je horší než nenávist...
Nevěřím,nevěřím že láska je jen pouhý klam.Láska je.Vím to,vím vždyť na ni právě teď umírám...
Láska nespočívá v tom že se díváme jeden na druhého ale že se díváme oba stejným směrem ven...
Odi et amo(nenávidím a miluju)
Není zamilovaný ten kdo nemiluje navždy...
Láska může zemřít na pravdu,přátelství na lež...
Když je člověku smutno tak pláče.Pomáhá to vztek se má jak dostat ven.Nejhorší je to v sobě zadržovat.Když něco bolí musí to na povrch aby se stav změnil.Jen tupci tvrdí že pláč ukazuje slabost,mýlí se,pláč někdy ukazuje jak moc dokáže být člověk silný.
Svůj život protože je úplně nejvíc peckovej a i když sou dny kdy to de do háje tak prostě je to život.Vim že to jednou všechno skončí a proto si to všechno chci úplně nejvíc užít protože je to jenom můj život a já mám právo na to dělat si co chci a užít si ho.
Svůj svět kterej je teď plnej jen úsměvů a štěstí.Kdo mě dlouho neviděl ten nepochopí a neuvěří.
Svoje nový kamarády protože sou nejvíc peckoví a nikdy se snima nenudim.Nejvíc se snima nasměju!!!
Svojí rodinu protože mě potporujou a sou nejvíc bestoví!!!
a ty co mě nenáviděj to je hold jenom jejich věc!!!Jen je sere že nedokážou bejt jako já a že je serou nějaký věci a mě sou problémy u prdele!!!Problémy budou my nebudem tak lidi do prdele žijte a serte na problémy!!!!!!!!!!!
Člověk si myslí že to nejhorší už má za sebou a že už nemusí mít strach a najednou je to tu zase...Najednou potká nádhernou dokonalou osobu s kterou je šíleně šťastnej a cejtí se jako v ráji...Ale má to jednu velkou chybu...S tímhle vším přijde i strach strach o to všechno...Že to jednouho dne zase uvadne a stratí tím vše jako předtim...Najednou myslí jen na to že nechce zažít zase tu bolest jako předti...Bojí se toho...Najednou strácí elán a sílu...Je plný smutku a strachu...Nejde myslet na něco jinýho...Prostě se šíleně bojí...A dělá chyby...Připadám si jako z ledu...Nedokážu se svýho strachu zbavit a místo toho abych byla v jeho obětí šťastná tak sem smutná...Protože kdykoli mě pohladí,obejme,políbí nebo se jen usměje tak mě zasáhne strach ze dne kdy to skončí a kdy budu se slzamy v očích jen vzpomínat na ty společné chvíle...Pak se mu podívám do očí a vidím smutek co v nich má z mího ustrašenýho chování...Prostě to nějak nedokážu ovládat...Podívá je mi do očí,pohladí mě po vlasech a řekne:,,LÁSKO SI TO JEDINÝ CO TADY MÁM A NA ČEM MI ZÁLEŽÍ.NEMÁŠ SE ČEHO BÁT PROTOŽE TY SI TA O MI DÁVÁ SÍLU JÍT DÁL A USMÍVAT SE I KDYŽ SEM NEMĚL NEJLEPŠÍ DEN.A TO JEN PROTOŽE VÍM ŽE PAK TĚ ZASE UVIDÍM A POLÍBÍM TĚ.V TU CHVÍLI ZAPOMENU NA VŠECHNY VŠEDNÍ STAROSTI CELÝHO SVĚTA.A TO JEN PROTOŽE TY JSI TAK NEVŠECHNÍ.MILUJU TĚ CELÝM SVÝM SRDCEM A NIKDY NEPŘESTANU.
A já najednou tomu všemu začnu věřit...Protože ty neumíš lhát nedokážeš se při tom koukat nikdy do očí...Pamatuju si každou větu,slovo a dokone i písmeno z toho co jsi tenkrát řek...Plakala sem štěstím...Srdce mi bušilo nekonečnou radostí...A já teď vím že spolu všechno zvládnem dokud budem jako jedno tělo a duše...Všechno co sem mohla sem ti dala i to nejcenější co sem měla a co mi zbylo MOJE SRDCE!!!Miluju Tě šíleně moc a nikdy nepřestanu lásko!!!
