Ahoj tvuj pribeh je zajimavy,verim ze sis vytrpela vic nez dost.Ja kdyz byl malej tak jsem se tak sikovne vyboural na kole ze me doktori latali skoro dva mesice.V prostejovskym spitale nevedeli co maj delat tak me vrtulnikovali do brna.Tam si se mnou teprve vedeli rady Krvaceni do mozku ztrata pameti bezvedomi.Jo v brne jsou machri,byl sem u sv.anny a pak kralovo pole.Dik nim jsem tu a pisu.Ale jednu spatnost jim musim vytknout.Me mamce rekli ze uz nikdy nebudu chodit a ze ze me bude uslintanej idiot na voziku.Ta jim vrazela penize at se snazi vic a oni toho sproste vyuzivali a nechavali ji v tom celej mesic.Dala vypoved v praci s tim ze se bude starat o synka na voziku.A kdyz si pro me prisla po mesici tak malem dostala infarkt protoze jsem byl vic nez zivej priletel sem jako tornado uplne cupr.Ona me nepoznala neverila ze bych to mohl byt ja a ptala se kde je honza a ja ji s brekem rekl ze to jsem ja.To si nevidela tu radost.To nezapomenu do dneska a to uz je dvacet let!Nevim jestly to slavila ale ja bych se na jejim miste ozral jako puma.Tot muj pribeh.Preju hodne zdravi a sikovnym rukam chirurgu cest