Vznáším se
na křídlech utopených snů...
Těch v srdci ztracených.

Sním sen bez konce
v noci bez rána...
Kdy přijde smrt
a sen zmizí?

Sním v temnotě duše
která se bojí
toho ticha...

Až sen skončí
nic se nezmění.

Jen už nepřide den.

Oheň v duši

Je tam, uvnitř.
Pálí.
Je tam, hluboko.
Sílí.

Kdo jej zapálil
já nemám zdání.
Jedno však vím,
už nemám přání.

Pomalu spaluje
myšlenky i sny.
Přijímám odplatu
za mé lži.

Již po mnoho let
ten hlas slyšíš...
Já vím.
Oheň neuhasíš.

Vzpoura svědomí

Slyším hlasy hněvů,
tam nahoře, v krajině
dravých srdcí,
v zemi plachých přání...

Soukolí osudu věků
zastavit bych měl,
upřít touze její čas,
zabránit krokům nebes.

Nemohu však vzdorovat
bouři zlých blesků,
smutným slzám tmy
a bolesti odhodlání.

Choroba

Tělo pálí a upadá
bolest je všude...
Blouznění.
Zmatek.

Pohled skrze slzy
napovídá...
Nelze už myslet
na zítřky.

Nelze už vzdorovat
chaosu, únavě...
Jak teplo spánku
přijmout by chtěl...

Už necítí nic,
jen únava je znát...
Vždyť jsem jen unaven.
Usíná.

Ospravedlnění

Cítím život s každým nádechem,
vidím život s každým pohledem.
Tak proto zle dýchám,
tak proto jsem slepý.

Chci

Chci plout tvými sny
v dešti samoty.
Chci tvé srdce obejmout
kapkami lásky.

Chci být světlem
v nocích dnů.
Chci být zpovědí
hříchů těla.

Chci být rosou
s vůní srdce.
Chci být krokem,
který znáš.

Chci být knihou,
kterou nezavřeš.
Já chci být
tvým dnem.

Končím

Nechci být sám
v prázdném domě
plném ticha...

Končím cestu
však víš,
tu do hloubi duše.

Bouře života utichá...
A když ztichne i pták,
tak možná uslyšíš
kroky mraků...

Všem živým

Slyšel jsem
tlukot rukou
o stěny rakví.
Rukou neprávem
pohřbených.

Slyšel jsem
pláč,
topící se v beznaději.
Pláč lidí
ztracených.

Viděl jsem smrt,
jak přichází.
Smrt, jenž nezná
strach.

Viděl jsem oči,
jak prosí.
Oči, kterým nebylo
pomoci...

Pak bylo ticho, jen srdce křičelo...

Proti všem

Plavu proti proudu,
proti všem.
Jsem neznámý,
nežádoucí.

Jsem lovená zvěř,
bez práva žít.
Zlo, které vás
děsí.

Nejsem jako vy,
nectím vaše pravidla.
Mám svůj svět,
mám své nebe...

Plavu proti proudu,
proti všem.
Prý nemám srdce.

Havran

Vyšel jsem ze tmy
a pohlédl na nebe.
Pak vysoko v mracích
spatřil jsem havrana.
Byl krásný den.

Nech mne létat
v prázdnotě nebe,
mám tu svou svobodu.
I když nic tu není,
je to můj sen.

Mám jen svá křídla
a spoustu přání,
nech mne létat
neber mi vzduch.
Jsem jen havran.

Epizoda života

Když ráno slunce
paprsky svých rukou
tmu rozpouští,
přicházím na svět.

Svítá má naděje,
že dnes ve válce s osudem,
navždy štěstí zvítězí.
Mír životu.

Již nechci usínat
v zákopech tmy.
Mám strach když
zní salvy překážek.

Mnohokrát byl jsem raněn,
osud bodoval.
Kde je svoboda?
Bojuj. Žij.

Každým dnem
jizev přibývá,
to je život.
Epizoda.

Bezbranný

Sen, pocit tak krásný,
jako let po hvězdách,
v duších tisíců...
Jen jdi svou cestou,
tak jdi dál.

Vzdej se životu,
vrať duši
a utíkej.

Jen utíkej.

Pozitivní báseň

Tam v oblacích
vysoko na nebi,
plujeme štěstím.
Láskou.

Na křídlech touhy,
prázdné nebe,
nic kolem nás.
Jen Ty a Já.

Čas neběží dál,
jen čeká.
Je s námi.
Navždy.

Hodiny ticha

Duše odchází,
rozum umírá.
Je konec.
Přichází temnota.

Nechutenství

Jsem znechucen bytím mým
tou strašnou jistotou
jak životem dál mířím
mou cestou pochybnou.
Stále však kráčím dál
nechci již zastavit.
Přitom moc bych si přál
svůj život zachránit.