Sám potí se uvnitř skleníku

už slyší zvuky děl

své tělo sám donesl hrobníku

ten radí "vyjdi ven"

tak vyšel a sedl si k pomníku

a díval se přez sklo sem

ja v očích mu uviděl vzpomínku

a jeho lásku mu záviděl

když v očích bolest mu uvidel

by promluvil, jak ja jsem chtel

jeho lasku však já mu dál záviděl

on pro ni by žil a pro ni i zemrel

pak anděl křídla mu dal

bych jim stat se touzil sam

ten andel kridla mu dal

a nikdy zpet si je nevzal

ja stale ho hledal jak vzdycky on  chtel 

vsak vse co jsem chtel jsem uz on davno mel ...