Nechci sama sebe posuzovat, 
protože každej človíček na mě může mít jinej názor.
Duležitější je vnitřní krása :D Jsem andílek s ďáblem v těle. 
Proč jsem smutná? Je toho dost...Na základce jsem nepatřila mezi oblíbené lidi. Věčně mi nadávali 
. Často jsem kuli tomu nechtěla do školy. Teď už je to lepší 
. Na nové škole jsem celkem oblíbená. Ale tam, kde bydlím, tam nepatřím mezi ty oblíbené. Sice mě to tochu mrzí ale to je tak vše. Někteří lidé dají na první pohled a nechtějí ho měnit. A pak se to stane, jste ta co nemluví, nezdraví... První dojem lidí. Jednu chybu si budu vičítat hodně dlouho!
. Bohužel to už asi nezměním. Tím že jsem nepozdravila jsem zpusobyla to, že už nejsem dobrá. Ono v takovém davu zdravit lidi co jsou příbuzné mého přítele je dost těžké. Kdyby to bylo ze jiných okolností tak bych pozdravila všechny!!! Njn s tím už nic neudělám. Mužu si říkat, že jsem tam neměla jezdit nebo že jsem blbá. Život jde dál a já se klepu strachy, co se mi stane v budoucnu. U tohoto článku jsem se rozbrečela. Nedalo se to zadržet když jsem si na ty urážky vzpomenula...........
PS: do konce svého života si budu pamatovat to ponižování...