Je ticho, poslouchej
a téměř černo..
mráz kouše do žlutavého objetí pouliční záře,
žádné terno čitelné z tváře..
Město spí,
kráčíš v něm samotou postřelen,
zlý, obklopen stíny z luceren..
sklesle veselý z kulisy ulic a vnitřních hlasů,
opilý od časů do časů..

Svítící výloha, a v ní dvě postavy
krejčí je oblékl, na paškál vystavil,
sako a kravata, hodinky kapesní,
a vedle šaty, možná že svatební..
V tichu snad věčně skelně tam hledím,
jako král v patu, na zemi sedím..

Je ticho,
mráz vládne noci a on bez pomoci,
na zemi sedí, snad něco chce říct,
v pohledu na to co má být a není...
Jen v tom tichu beze svědků ve svém veselém stesku,
opilec do výlohy hledí..