Pani ucitelka ve skolce pomaha chlapeckovi s obouvanim bot. Oba tlacili , tahali , ale porad se do tech boticek nemohli dostat. A kdyz se to konecne podarilo, tak si oba upoceni sedli, chlapecek se podival na boty a rika: "Pani ucitelko, my jsme dali boticky obracene."
Pani ucitelka se take podivala a skutecne, boty byly obuty obracene. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrat spravnou botu na sprvnou nohu. Potom se chlapecek podiva na boty a rika: "To ale nejsou moje boticky."
Ucitelka se kousla do jazyka a misto toho , aby na nej zarvala : "To jsi, ty hovado, nevedel driv ?", s namahou zase boticky sundala.
Kdyz byly boty dole, povida chlapecek: "To jsou boticky meho brasky. Maminka rikala, ze je ted budu nosit ja."
Ucitelka uz nevedela, jestli se ma smat nebo plakat a znovu pomohla chlapeckovi do bot. Kzdy mu po te uporne praci pomahala do kabatu, tak se zaptala: "Kde mas rukavicky""
Chlapacek odpovi :"Rukavicky mam schovane v botickach."
Soudni proces s ucitelkou zacne pristi mesic ...

Základy ekonomiky na základní škole. Paní učitelka zadá praktický úkol: rozdá každému žákovi dvacetikorunu a řekne, aby ji každý dle svého uvážení co nejlépe investoval. Druhý den zjišťuje, jak kdo s financemi naložil.
První se hlásí Mařenka: "Nakoupila jsem bonbóny, rozdělila jsem se s kamarádkama a papírky jsem dala do sběru".
Další Anička: "Koupila jsem lízátka, rozdělila jsem se s kamarádkama, papírky jsem dala do sběru a dřívkama maminka zatopila v kamnech!"
Třetí (klasicky) Pepíček, známá firma: "Koupil jsem jelito, ségra si s ním udělala dobře, prejt jsem si dal k obědu se zelím, střívko použili rodiče místo prezervativu, pak jsem do toho nasral, znovu zašpejloval, vrátil v obchodě, že smrdí a tady máte zpět těch 20 korun!"