dneska to začlo 05.Duben 2007
Každý den v deníčku vždy začína slovy MUJ MILY DENICKU, dneska:..... No jsem se rozhodla,že začnu psát deník a to pěkně veřejně,nebudu si to schovat do šuplíku v nočním stolku. Tak abych začla pěkně od začátku teda spíš od rána... Zvonil budík čas 4:45,měla jsem jet do školy,ale nějak k tomu nedošlo nechtělo se mi a představa toho ,že mám opustit mojí vyhřátou,velkou postel mě naprosto děsila. Takže jsem zahodila budík- chudák nepřežil to,je opravdu po něm. Je mi ho líto,ale mám aspoň klid. Když v mých uších konečně doznělo řinčení budíku tak jsem opet sladce usla a vstala v 11 hodin,no není to krásný? Po dobré snídani ,horké sprše a makeupových úprav jsem vyrazila směr město a na oběd s kamarádkou. Noo obídek luxus,skvěle jsem pokecala,zdrbli jsme všechny a všechno co jsme mohli a hurá opět do města,zapomnela jsem si koupit šampon atd. Prostě sklerozou netrpí jen staří lidé,ale i my mladí. Po městském maratonu ,kdy z pohledů některých lidí se mi už dělalo špatně,jsem konečně dorazila domů. Zase byl člověk jednou naivní,když si myslel,že to prádlo se samo sebralo ,složilo,vyžehlilo... Tak jsem si povídala se žehličkou,dala jedno zdravotní a hrrr na trenal. Jako trenal stál zase za to a jeste,když to mate chvílema s odborným komentářem,a na just vám to zrovna nejde tak je člověk fakt pěkně vzteklej. A jesšte kdyz máte půjčený,úžsně smradlavý kalhoty od děsně sladkýho hokejisty,to se to hned jinak bruslí. No co s kalhotama jsem se smířila,ale... konec trenalu mě spasil. Dala jsem si báječnou sprchu a hezky šupky dupky s kámošem(noo od kámoš bych si i klidne nechala říct) na kávu,jsem totiž řidic takže na pivko jsem si musela nechat zajít chut. Káva se protáhla skoro do půl noci,bylo stále o čem povídat ... Tak tu teď ležím v posteli a píšu deník nějak potom kafi nemůžu spát. pokračování zítra...
napsal/a: K.Karolin 01:25 | Link
