Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

1. básnická sbírka - Reborn

Anděl (cz)

Mraky se trhají
pod váhou toho těla
těla anděla
blesky do něj šlehají
však v ohnivé kouli padajíc
nic si z toho nedělá

Zem se blíží
vrána za vránou směr jemu kříží

Padá níž a níž
jako kulka k cíli
stále blíž a blíž
když v tom náhle
záblesk vracející se síly

Jen pár metrů od země
roztahuje svá křídla
a odhazuje ohnivé břímě

Nenávistným pohledem obrací se k nebi
on ví že všemocný jej vidí
jen se svůj obličej ukázat stydí

Proč já,vzhůru řval
proč nesestoupíš sem ty sám

avšak byl to žal ?
co v jeho andělském hlase byl znám ?

Vyhnán z ráje
bez známého důvodu
v plamenech jeho vzteku
všechno taje
nikdo mu přece nemůže zapřít místo vlastního původu

Nevěděl proč ani kam má jít
život lidí připadl mu jako kolotoč
je rozdíl ho žít a snít

A proč ho vlastně chtít ?
proč stranou jeho léčkám nebýt ?

Avšak záhy pochopil
proč bůh dolů jej seslal
ničím jiným se také neprovinil
než tím že na snahu zasloužit si přepych se vykašlal

Aby měl kde spát
musel postavit si dům

aby měl kde usínat
kde se oddat zaslouženým snům

Aby měl co jíst
musel za zvěří se hnát

a kameny o sebe kříst
aby měl se čím hřát

Pak anděl konečně poznal
a božímu rozhodnutí doznal

Narodil se v nebi
kde k získání nebylo ničeho třeba
věruhodné mu bylo zdání
že zadarmo je chleba

Avšak ono není
je to jen klamné zdání
je to jen touha slepá