Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

2. básnická sbírka - At The Edge

Petrov (cz)

Procházím ty starý místa
každá mi tě připomíná
ty dávný pocity
pořád drží se mě jako klíště
přece ještě nemůže být všecko rozbitý
to by bylo moc známý klišé
něco mě vede
něco říká mi ať to nevzdám
ať se nikomu kromě tebe nerozdám
něco říká mi že jsi ta pravá
přece není pravda že jsem pro tebe jen hmyz
že když mě vidíš neříkáš si tak už zmiz
určitě jsem něco udělal
čím naši lásku k nezdaru jsem popohnal
já nechci jinou
nechci žádnou lásku novou
já být s tebou
s tou pravou !
Chci být tvým andělem
chci zas být neschopnosti se učit důvodem
jezdit do Lipůvky a s tebou se smát
chytit tě za ruku a pusu ti dát
promiň když to necítíš
ale to je to za čím si člověk musí stát
když vidí svou budoucnost v ruinách
a věř mi tohle říká srdce
ne fantazie bujná
Já tě ze sebe nevymýtím a ani nechci
a ikdyž nemám naleštěnou zbroj
a nejezdím na hřebci
jako rytíř snažil jsem se pro tebe být přeci
chci tě zase slyšet jak se šťastným pozvdechem říkáš
Mě je s tebou tak dobře
chci tvé rty na svých když tak krásně mě líbáš
při tom cítím se jako uprostřed dálnice v Kobře
všechno kolem mě vybuchuje a rozpadá
ta naše zahrada hrozným způsobem uvadá
ale Proč ?
proč se to stalo
mluvila jsi jinak
a pak zase
život je kolotoč
tak toč se toč
nejsem žádnej slaboch ani silák
jen neumím odolat tvé kráse
tak to nevzdej ještě jednou to roztoč
miluji tě