Jan Kmoníček (Za Hranicí;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

3. básnická sbírka - Waking up from American dream

Pravá (cz)


Déšť z nebe padá
kapky jako ostré šípy bodají
Padám na záda
do ticha šeptám potají
nejsou to slova snadná
o tom jak moc tě miluji


Šum tříštící se vody
celým prázdným městem se rozléhá
v mém životě už nesvítá
nikdy se nestmívá
stala se z tebe jen myšlenka snivá
každou minutu , každou sekundu
z mého srdce do těla
ta horkost se rozlévá
ta horkost - tolik ohnivá


ležím na chladné zemi
chytám kapky deště do dlaní
čekám a doufám v čas
kdy svět znovu se rozední
cítím jakoby tahle noc byla má poslední
slyš můj hlas a přecejen si vzpomeň
zdálo se nám že to bylo znamení
tehdy kdy oba byli jsme tak čerství a nevinní


kolem dokola
vypadá to jako na moři
kapka s kapkou
sráží se se zemí
pořád a pořád dokola
ach ta mořská rozloha
Vítr se zvedá
a sním i hladina napadlého deště
s křišťálovou sprškou
neustále se střetává
tvář má
bledá


vítr unáší mě po proudu
napříč městem vskutku
do země odkud není návratu
odplouvám do říše smutku


Bez tebe a tvé vůně
do nejhlubší z nejhlubších tůně


bez tebe a tvého hlasu
od tvých hebkých vlasů
už dál nemohu
vychutnávát si tvou krásu


rukou zastavil bych vlak
stačilo by jedno slovo
a zdánlivě neporazitelný
k zemi padl by drak


jedniným polibkem
způsobili bychom tsunami
před mořským úsvitem
před kilometrovými vlnami


vidím tě když sním
vídám tě ikdyž jen bdím
ty mě nechceš já to vím
ale říká se
že pro pravou lásku bojuj úplně vším
nikdy se nevzdávej
tak já to vidím


řeka rozbouřená
odvlekla mě
daleko od všech těch známých míst
naše láska roztroušená je
ale přecejen
jednou byla stejně skutečná


ne - v tomhle nelze se plíst


Jsi tak jedinečná
nelze tě s nikým srovnat
možná jsou to slova přebytečná
ale vítězstvím pro mě bylo
už jen tebe poznat


Milovala jsi mě a byla šťastná
o to mi šlo
neprohrál jsem
já jsem vítěz


co na moři roztáhl sítě
a vytáhl panu nejkrásnější
vytáhl si tě