Jan Kmoníček (Za Hranicí,Město v Karanténě 2 a 2,Krvavé vzpomínky,Reborn,Endless Circle ...)


Poznámka : Frontline Entertainment BTB Studios uvádí zrekonstruovanou verzi 1.01 knihy Za Hranicí.
Příběh byl upraven do lepší stravitelnosti a délky,text obohacen o přehlednější písmo.
V zásadě je v 1.01 kompletně předělaná,postavy ovšem
zůstávají :)

Autor : Po 7 měsících práce na bullshitové verzi 1.00 ZH přináším novou 1.01 a doufám,že snad někdo z podobně rozpolcenou osobností,nalezne v mých řádcích podobnost vlasních představ,jimiž stíňuje prázdnotu v srdci :) .
Hrají : Jon Daniels (Jan Kmoníček{18} [student střední školy IT,občasný spisovatel a básník] )
- Andy Dreadone (Libor Ďásek [nejlepší kámoš,student střední školy IT,technický poradce EA Games] )
- Marta Zany (Marta Gašparová [bývalá přítelkyně,studentka GML] )
- Hannah Booner (Hana Vaněrková [Andyho současná přítelkyně,studentka CHrb] )
- Matthew Sawmill (Smyšlená postava)
- Dilectus (Smyšlená postava)
- Humidie (Smyšlená postava)
- Tertius (Smyšlená postava)
- Gabriela Wise (Gabriela Bádrová [skvělá kamarádka,studentka CHrb] )
- Somnie (Smyšlená postava)
- Paul Downing (Jan Kmoníček{14} [-//-] )
- Shawn Downing (Smyšlená postava)
- Zachari Andersson (Libor Ďásek [-//-] )
- Damian Pathway (Všichni,který jsem kdy nasral a kterým jsem ublížil)
- Isabela Clarkson/Andersson (Smyšlená postava)

A další
_________________________________________________________________________________
Za Hranicí (Jon Daniels;Andy Dreadone;Marta Zany;Hannah Booner;Gabriela Wise)

2. Epizoda (Déšť Krve)

6. Kapitola - Cyklus Smrti - 1. část



Ucítil náhlý náraz chladu v obličeji.
Celé jej to prostoupilo během vteřiny.
Nejdřív pocítil řezavě ledový pocit stístěnosti,šířící se skrze nervy v očích až do krku.
Pak jím zima proplula až ke kotníkům,načež se jeho kolena podlomila.
Oči měl stále otevřené,však neviděl více než prázdnou tmu,neslyšel méně než kvílení běsnícího větru.
Jeho vnitřnosti - cítil každičký nerv v těle a měl pocit jakoby zevnitř implodoval do mrňavé černé díry v podbřišku.
A pak najednou se bolest,paralyzující nejposlednější z jeho posledních buněk,změnila na elekrizující výboj.
Pohltil jej celého a Jon vykřikl.
S otevřenou pusou a vytřeštěnýma ohnivě hnědýma očima,hleděl do tmy před sebou a polykal ledový vzduch,řinoucí se odněkud z dálky.
  "Uklidni se Jone sakra,klid",řval Andy na Jona,zmítajícího se v bezvědomí na podlaze.
Párkrát ještě zatřepal hlavou a s očima obrácenýma v sloup se přestal hýbat.
"Být tebou držela bych se od něj chvíli dál",ozval se hlas za Andyho zády.
Rychle se otočil a pohodil středně střižené vlasy stranou.
"Gabriela ?",zachraptěl Andy ohromený přítomností nejvyššího aspektu moudrosti.
"Ano",přikývla tmavá silueta,kráčejíc po rudém koberci od turniketu do kruhové místnosti.
"Co je s ním ?",vyštěkl po ní.
S odpovědí si dala na čas.
"Vstřebává Atrehitovou náplň z meče nositele Sapienského osudu",odvětila klidným dospělým hlasem.
"Cože",svraštil obočí," - Jakou náplň ?".
S rukama,lenivě svěšenýma dokráčela k nim a skrčila se do Andyho výše.
  V celém muzeu byla příšerná tma,elektřina vypadla když Atrehitová záře,zasazená do kamenné ruky explodovala a jediné světlo,které s pohasutím ještě bojovalo byla lampička v prosklené vstupní kase.
Světlo neustále pableskovalo a vrhalo na chodbu s exponáty,vedoucí do kruhové místnosti,stín monitoru a květin kolem něj.
  "Má v sobě obrovský potenciál",zašeptala a zalapala po dechu smutně unaveným hlasem,"možná proto si jej Unus vybral".
"Už když se Jon narodil,bylo každému jasné,že jeho emocionalita bude klíčem a největším vodítkem k veškeré Unově síle",pousmála se Gabriela roztřepanými ústy a pohladila jej po třesoucích se tvářích.
"Nemusíš se bát Andy Dreadone,Jon je v pořádku a bezpečí,jen jej nech o samotě",vyzvala jej a vzhlédla k němu.
Andy jí do tváře neviděl,však ta záře,vstupující hlavním vchodem zvenku,odrážející se v mramorem zdobené zdi a jejích očích,zjevná byla.

  ...

Řidič autobusu zavřel dveře a šlápl na plyn až to cuklo všemi cetsujícími.
Nervózní z čekání na dobíhající Martu Zany vyrazil hbitě kupředu,aby si získal zpět pocit nezávislosti.
  Měla na sobě uplé fialové tričko s širokým,pevným výstřihem a uplé modré legíny,vypadala v nich tak přitažlivě,že to nedalo nikomu se po ní neotočit.
A ona to věděla,nerada si přiznávala jak příjemné pocity to v ní vyvolávalo,ale proč je potlačovat.
S pozvednutým obočím a našpulenými,třypivými rty prošla uličkou nenápadně nakukujících spolucestujících až konečně spatřila na konci Hannah Boonerovou.
  "Ahoj - děje se něco",zdravila Hannah když si všimla jejího nakrknutého výrazu.
"Ty se mě ještě budeš ptát,jo ?",střelila po ní,zatímco si sedala s nadlehčeným tónem.
"Půjčila jsem ti ty šaty už před týdnem a to s tím,že mi je vrátíš do dvou dnů".
"No - já totiž měla - no",snažila se Hannah rychle vymluvit,říct totiž Martě o pěti vraždách,na kterých pracovala pro Una by nejspíš nebyl nejlepší nápad.
"Měla jsem - no - víš co ...".
"No,nevím co",přerušila ji tentokrát tvrdějším tónem Marta,odněkud se jí do mysli dral smutek a agresivita,zatímco si domalovávala řasy tužkou.
"Tak promiň proboha,dneska po škole ti je vrátím".
Marta neodpovídala.
Chvíli držela tužku nehybně zapletenou ve svých řasách a nad něčím přemýšlela.
  "Miluju tě Jone",vyslovila její ústa,když si tak živě vzpomněla na jednu z nocí strávených s Jonem Danielsem.
On na to však nic neřekl,jen se usmál.
  "Marto ?",přerušil ten živý sen Hannin hlas najednou a ten mrazivý pocit v žaludku ji přešel.
Letmo na ni pohlédla a snažila se zamaskovat náhlý přelud,ale Hannah byla velice obezřetná pokud šlo o její nejlepší kamarádku.
"Tak o co jde,o Jona ?",začala s výslechem.
"Ne Hannah,říkala jsem ti to už včera do telefonu,jen ...".
"Jo a zníš stejně nepřesvědčivě jako včera v telefonu",mrkla na ni se zkomírajícím tónem v hlasu.
  Marta na ni krátce koukla provinilým Azurovým očkem v koutku,ale pohled po chvilce uvažování odvrátila a pokračovala v líčení.

  ...

"Kam se sakra poděli všichni ti lidi",mračil se Andy Dreadone,opíraje se o kulatý sloup,před vchodem do muzea a vyfoukl kouř z Jonové cigarety.
"Nechci malovat čerta na zeď,ale mám pocit,že Unus mobilizuje svou armádu".
"A - armádu",zopakoval po Gabriele zaskočený Andy Dreadone,div neupustil cigaretu z ruky.
  "Vždycky má nějakou pojistku,obezřetnej sviňák",zareagovala Gabriela po vteřince,únava z nedostatku životní síly ji však pomalinku rozežírala a její hlas zněl čím dál více vzdychavější.
"Základní pěšáci,loutky ohně - přemění dostatečné množství lidských těl na loutky ohně,spálí jejich orgány a celé tělo vyplní plameny - ",ztěžka se nadechla," - a sensem".
"Počkej - to chceš říct,že se tu někde potulujou stovky hořících mrtvol a hledají nás ?"
  "V zásadě ano",zasmála se,pohlédla na něj skleněnýma očima a se zakloněnou hlavou si také přiložila cigaretu k ústům.
"Co ti na tom kruci přijde vtipný",začal se vztekat zamračený Andy.
Gabriela však nevyřkla žádné slovo,jen se smála a hleděla mu do očí.
  "Umírám Andy Dreadone,spousta věcí mi posledních pár hodin přichází vtipných,omlouvám se",zašeptala slaboučkým hlasem a ztěžka zamrkala.
Andy nevěděl co říct,všechny události k nimž došlo jej rozpolcovaly a pohled do Gabrieliných šednoucích očí,ztrácejících život mu zamačkával hruď hluboko zpět do těla.
"Proč umíráš",zeptal se jí po chvíli a přistoupil blíž.
"My všichni aspekti jsme - ",znovu si odkašlala a polkla," - závislí na sensu uvnitř - ,s přetrhanými pouty k němu - ,naše životní energie vyprchává jako pára vařící se vody"
"Já umírám taky že ?",zeptal se jí,"my všichni,kdo se Unovi postavili".
"Ty ještě ne",uklidnila jej,"jsi ještě plný nasáté bolesti popravených "ztracených",Jon také ne ani Hannah,já ...",náhle se ale zarazila.
  "Hannah ?",vykřikl Andy zoufale.
"Co s tím má k čertu společného Hannah",vytřeštil na ni nešťastný pohled.
"Gabriela ale neměla tolik sil a jen těžce zavřela víčka a znovu si potáhla z cigarety.

  ...

"Nemůžu už ty jeho řeči vystát,ze všeho si dělá srandu a nic nebere vážně,zrovna včera ráno,se uprostřed hádky začal smát mýmu křečkovi,že nám vyrábí elektřinu běháním v kleci".
"A taky myslí pořád jen na to jedno",pohlédla na Hannah se sevřenými rty,"teda musím uznat,že byl vážně nejlepší v posteli",dodala ještě a marně se snažila potlačit úsměv při vzpomínce na romantickou noc o dva týdny zpátky,"ale na tom se vztah zakládat nedá".
  "Když myslíš",pozvedla obočí Hannah,"my s Andym spolu spíme skoro každej den co jsme spolu a už nám to takhle vydrželo půl roku".
"Jseš si jistá,že to nejsou jen výmluvy,aby sis nemusela přiznat,že jsi udělala chybu,protože se bojíš pravdy",dodala provokativním tónem ještě a než stačila Marta odpovědět projela jí další vize.
Tentokrát však viděla jen Jona hledět svýma ohnivě hnědýma očima do těch jejích,čas byl zastavený.
Ale ten pocit,který to v ní vyvolalo,vydal za několik hodin pohyblivého snímku.
  Hannah se na ní zvídavě podívala,když znovu přestala reagovat a chtěla k ní promluvit,když v tom jí to došlo a musela se pousmát.
Aspekt snů,měl její vědomí ve své moci.
Nehybně zahleděná do opěradla před sebou se Marta Zany usmívala a zároveň jí stékala černá slza,nasycená tužkou na řasy.

  ...

Jonvi problikávaly miliony obrázků po vteřinách jako na hyperrychlém výrobním pásu.
Promítaly se mu na vnitřních očních víčkách.
Rty se mu třásly a hlavou třepal ze strany na stranu.
  Uvědomoval si všechny ty obrázky,pocity - energii proudící z modrého dvoučepelého meče,skrz dlaň jíž jej svíral,do celého jeho těla.
A jak se probleskávající vize zrychlovaly,začal se z jeho hrdla drát pomalu zesilující výkřik.

  ...

"Proč Hannah",řval vzetklý Andy a všechna lítost vůči Gabriele jej přešla.
"Někdo musí zajistit Martino bezpečí než ji dostaneme zpět k Jonovi",vydechla ze sebe.
"Kurva,kurva,takže teď jde Matthew i po ní ?",zoufale vykřikl,padl na kolena a chytil se za hlavu,jeho srdce bušilo stejně divoce jako Jonovo.

  ...

Marta už už otvírala ústa,aby Hannah odpověděla,zda pořád k Jonovi něco cítí,než však stihla vydat jedinou hlásku,dorazila k nim nárazová rána doprovázená šíleným trhnutím autobusu.
Dostředivá síla je obě přirazila k sedadlům a málem omráčila.
Během pár vteřin se autobusem rozezněl pláč a histerie,zraněných cestujících a omámená Hannah s pocitem,tunu vážících ocelových koulích v žaludku,se pokousila vstát.
  Motala se jí hlava jako po dlouhé jízdě na kolotoči,ale vyklonit se do uličky ještě dokázala.
Marta byla také v pořádku,ikdyž lehce otřesená.

  ...

 ..... "Ti sapienští parchanti si ani nezaslouží místo v radě",vztekalo se,člověka připomínající stvoření se zuby,čtyřikrát tak dlouhými jako člověk,pletí úplně bledou a očima protáhlýma do oválného tvaru.
A vedle něj sedělo dalších dvacet těžko identifikovatelných stvoření do kruhu.
Jon stál uprostřed kruhové lavice kaple s proskleným stropem,kterým dovnitř prostupovaly paprsky několika sluncí z nebes a poslouchal jejich řeč,mluvili zvláštním jazykem,ale on jim rozumněl.
  "Pořád jen experimentují a vůbec bych se nedivil,kdyby za mizením našich mladejch reptilů byli voni,kvůli svejm hanebnejm pokusům",když to však bledá,člověka připomínající postava dořekla,jediný lidsky vypadající vyslanec povstal a svým vyjádřením vyvolal vlnu sporů a nešvarů.  .....

  ...

  Řidič ležel mrtvý s rozbitou hlavou na rozmačkané palubní desce autobusu a krev mu od kořínků vlasů stékala po klimatizaci na podlahu.
Někteří byli zranění vážně,jiní jen otřesení s hlavou sklopenou mezi koleny.
  "Panebože",vydechla Hannah při pohledu na rozlehlý obývací pokoj,ve kterém se necházela přední polovina autobusu.
Rychle se zase zaklonila zpět k Martě,aby se ubezpečila,že je v pořádku.
"Marto,dýcháš ?",křičela na ni.
  "Jo jsem - v pořádku",prohlásila pozvolna,ale hlava se jí příšerně motala a bylo jí špatně.
"Není čas na vykecávání"zavolal na Hannah najednou Andy z prostřed uličky a střecha začala hlasitě skřípat a nechutně praskat.
Na nic nečekala,popadla Martu za rameno a vyběhla s ní za aspektem snů s Andyho podobou.
Zrak se jí rozostřoval a musela se snažit udržet rovnováhu,ale Hannah - byla odhodlaná odtamtud vypadnout.

  ...

  ..... Miliardy bytostí křičely strašlivou bolestí.
Země pod Jonovýma nohama se rozzařovala do sytě fialové barvy a i jeho tělo se náhle počalo zmítat v ohni.
Nebylo však jeho,patřilo nějakému jinému člověku žijícímu na oné planetě,skrz nějž viděl.
Nebe oplývající několika slunci a blízkými planetami pohltila ta všudypřítomná ohnivá záře a agonie řvu mu doslova vyrvala vzduch z plic. .....

  ...

"Přísahám ti Matte,jestli se Hannah něco stane,vlastnoručně ti vyrvu všechny vnitřnosti zaživa",klel Andy a rychlochůzí se belhal k Jonovu křičícímu tělu.
"Klid kámo,klid hergot",marně jej zkoušel uklidnit.
  "Luxunion",vyřkla Gabriela když pochopila výskyt Jonových myšlenek ve směti energie z meče a s jeho gradujícím křikem se rozezvučel hluk transformátorů a skleněné osvětlení nakrátko vystřelilo ze země paprsky světla do všech směrů kruhové místnosti.
Náhle však všechny žárovky praskly a s nimi i sklo,do kterého byly zasazené,zdmi se bleskurychle rozšířily ostré praskliny.

  ...

Střecha abutobusu se po centimetrech propadala a tlumeně skřípala.
"Běž !",zněl Anyho hlas v Haniných uších a ona utíkala za všech sil,vláčíc Martu za sebou.
Autobus,při srážce s domem,podrazil nosný sloup ve zdi a zbytek váhy horních pater domu,do kterého zaparkovali přední polovinu,se tak opřel o měkkou střechu.
Prolomila se o celý metr jen kousek od nich a Hannah se jen tak tak stihla hlavou vyhnout výklenku při bezhlavém běhu o život.
I Marta se skrčila ještě víc,ale ztratila rovnováhu a vytrhla se jí ze sevření.

  ...

  ..... Uvězněný v záři fialového světla zmírající planety se po náhlé ráně Jon octnul bezvládně rotujíc v cizím těle vesmírem.
Ještě než osoba v níž se octnul zemřela,spatřil gigantické kusy planety opouštět modré epicentrum připomínající explodující balonek napuštěný vodou.
  "Sensus",vyřkla znovu Gabriela a sama pocítila energii kmitající kolem Jonova těla,dodala jí více síly,ale jen dočasně.
"Probuď se kurva",snažil se přehlušit Jonův křik Andy,ale on jej neslyšel.
Rázem mu hlavou projel další vjem.
Jeden z kusů explodující se planety vletěl do asteroidového pole a začal se s kameny srážet.
Cítil se jakoby uvnitř.
Cítil dopad každého kamene jako úder do svého těla.
Jakoby jeho vědomí žilo uvnitř vznikající planety.
  "Unus",pronesla Gabriela po chvíli znovu.  .....

  ...

Autobusem se rozezvučela další vlna přestřelených emocí a v doprovodu s řevem se střecha začala propadat na dalších dvou místech.
Hannah uběhla jen pár kroků,když ucítila prázdnotu ve svém sevření,rychle se otočila zpět,až se její dlouhé černé vlasy rozevlály jako kruhy ve vodě.
Marta se malátně postavila na nohy a znovu se chytila její ruky.
"... Jste stvořeni jako jeden pro druhého ...",zazněl jí najednou povědomý hlas v hlavě.
Vyděšení lidé pod propadající se střechou křečovitě vstávali a blokovali jim průběh.
Hannah s lítostí zdvihla ruku a všechny postavy v lidské blokádě padly k zemi.
"... Byla jsi vybrána abys milovala a byla milována ...",promluvil k Martě znovu ten hlas.
Proklínala se,že nedokázala přestat myslet na tak irelevantní věci.
Při pohledu na padající těla Hannah zavřela oči,ale nezastavovala se,střecha zaskřípala ještě víc a náhle skřípot přešel z vteřinových skřípnutí v jeden dlouhý,táhlý,odporný tón a vlna suti,drtící prchající cestující,se řítila k nim.
"... Jsi jediná,která kdy dokázala proniknout až do jeho srdce a on do tvého tak intenzivně ...".
Vyběhly po mase mrtvol a Marta,ohlížejíc přes rameno vytřeštěnýma očima sledovala přibližující se vlnu propadající se střechy.
"... Že,ani bůh - ani Unus vaši lásku nedokáže roztrhnout ...",a v tu chvíli měla Marta jasno.
Hannah se v té rychlosti zastavila,skrčila se a trhnutím přehodila Martu z boku přes sebe do místnosti obývacího pokoje.
"... Tak nedávej na pocity nejistoty a neschopnost vidět do budoucna ...".
Marta dopadla na linoleovou podlahu a Hannah úskokem před sesypávající se střechou domu vedle ní.
"... soustřeď se jen na pouhý okamžik přítomnosti a nech jej trvat věčně ...",dořekl Jonův Somnií vypůjčený hlas a poslední masa valícího se stropu zasypala zbytky rozemletého autobusu a místnost se zamořila neprůhledným prachem.

...

Jonovy vize zmizely tak náhle jako záblesk v bouřce a jeho křik ustal.
Poslední co mu zpoloviny zavřená oční víčka promítla byla Marta Zany.
  "A je hezkej ?",vyptávala se nervózně Marta Hannah.
"No - řekla bych že se ti líbit bude",odvětila jí,"něco mi říkalo,že vás musím dát dohromady",smála se.
  "Sametové léto,měsíc klidu",vyřkla Gabriela naposled a Jon procitnul.

  ... konec první části ...
_________________________________________________________________________________

Kritiku a připomínky vítám,neváhejte,komentujte :D a kdyby měl někdo zájem o víc produktů od mojí imaginární firmičky BTB Studios tady je ochutnávka z filmové rubriky,kterou si taky vedu :)

                                     Zmasakrovaná prodavačka

                                     Papa Roach - Retext pro Martu

                                     Stranger will die

                                     Sarethův volný čas

Zároveň taky hodlám zakládat stránku pro publikaci literární tvorby,nebo nějaké další kreativní činnosti,takže kdybyste se chtěli něčím pochlubit co jste sami napsali,nafilmovali nebo cokoli jiného a nemůžete najít lepší stránku než weblog.líbímseti.cz,jehož první místa věčně zaujímájí "klišé citáty" skočte na facebook a přidejte se do skupiny.

Najdete tu kompletní seznam všech,zatím zpracovaných kapitol Za Hranicí,ale taky knihu od kamaráda Majkeeho Josífka s celkem slušnou odezvou "Ignem Aeternum".
Budu rád když pracovní místa v BTB Studios zaplní další lidé ;)

- Frontline Ent. BTB Studios ... Za Hranicí ...