Docházej mi slova,
Už nevím k čemu vás přirovnat,
Zas lezete mi oba,
na mozek,

je to tu zas a znova,
slyším váš slastný nářek,
Praskot Aortálních tepen a svůj zármutek

Vidím ty její oči, vidím taky ty jeho,
Já tomu sakra nevěřím,
to ti to vážně bylo všechno jedno ?

V objetí hada,
nevěděl jsem co je za prokletí,
Přitom tušil jsem, že vždycky byla něčím vadná,
Možná až příliš snadná ... Co ? odporuješ tomu snad ?
Chráníš svou holku jako chlap ?

Tak mi ale řekni,
kterej nenavštívil její hnízdečko pták.

Je a vždycky byla křivák,
o co hůř,
Nevšim sis toho a udělala z tebe totéž,
mě z ničeho neviň,
Já jsem kámo tvůj přesnej opak.

Vysral ses na mě, aby sis s mou láskou moh píchat,
kdybys k ní aspoň něco cítil,
přestal bych tolik,
oheň nenávisti v sobě dmýchat.

Kdybys podrazil mi nohy a vzal jednu z mála věcí co jsem měl,
A aspoň toho litoval,
Ne takhle infantilně, krev mou,
Na svých rukou,
Ignoroval.

Pochopil bych, že láska je silnější než přátelství,
čert to vem, ale po tomhle mám chuť dát ti jenom pěstí.

Všechno jsi tajil, tvářil se jako přítel,
lhal, klamal, spřádal hnusu a falše sítě

Do očí jsi mi děkoval, za mou podporu,
co třeba že bys to udělal ty pro mě,
A za mými zády nemrdal tu nevyrovnanou potvoru.

Co kdybys svý libido držel na uzdě,
Neléčil si svý komplexy sbíráním cizích mařek,
co kdybys svou bolest oplatil jen tý jedný kundě,
co kdybys nechal těch zkurvenejch pohádek ?!

Tuna lží a mylnejch řečí,
Bolest kvůli které, věčně s hlavou ve dlaních,
na studené zemi klečím.

Tolik jsi mě zklamal, tolik jsi toho nalhal,
proč já vůl pro tebe jako nejlepšího kámoše,
tolikrát už plakal ?

Nestydím se to říct, byls má druhá polovina,
Odkudkoli jsem šel, když to bylo za tebou,
byls jako má druhá domovina.

Ať to zní teple nebo ne, já na to seru,
měl jsem tě rád ty debile, vážil si tě,
a to že ty mě ne, to nežeru.

Muselo v tom být víc, přece nemohl jsi mě zradit,
jen tak pro nic.
Ne jen pro to,
abys lásku mou,
mohl jen tak svlíct.

Já tomu nevěřím, že prodals mě jen kvůli šuku,
Jaks to kurva moh udělat ? Co to bylo ? Co tě navedlo ? Jaký pocit jsi to uzřel ?
Že nedělalo ti problém, přetnout tento Gordický uzel.

Nikdy nespal bych s láskou tvojí, ať bys s ní byl nebo ne
Se skrytými city k ní nebo bez.
Nepošpinil bych ostří našeho přátelství,
jako ta tebou vypuštěná,
hnusná rez,

Moje hořící duše je plná sprostých slov,
Já už ale nebudu ten, co pošpiňuje památku našeho přátelství,
Toho ses chopil ty,
to ty jsi rozbil onen nerozbitný kov !