Návrat ke psaní po 4 letech - Jonův koloběh (špatnej nápad,špatný zpracování - nedokončená,ale kvůli citové vazbě k inspiraci,která mě ke psaní navedla ji mazat nebudu)

3. kapitola

všiml jsem si že už se pár lidí přinutilo přečíst si kousek téhle "rudé kroniky",jsem za to rád ale nemějte mě za buzíka ! :D,rozhodl jsem se vypsat svoje banální zážitky ve kterých se už točím nejmíň rok

kapitola 3 : výprava do minulosti

Netrvalo to dlouho a čidlo snímající pohyb zavelilo lampě zhasnout.
Jonovi ani Gabriele to nevadilo,dál se oddávali těsnému objetí,urovnávacím gestu jež značilo sklesnutí panujícího napětí.
Dlouho nad takovými představami Jon bdil,omílal je stále dokola a prolínal s ostatními vzpomínkami,ale ať mu tyto představy dělaly jakkoli dobře,nevyrovnaly se té oné chvíli.
Stejně ale věděl že přijdou vedlejší příznaky,ostatně jako pokaždé předtím.
Nyní to bylo osmé šlehnutí a omamné účinky drogy fungovaly,jen jedna věc ho pořád trápila.
Ten zvláštní pocit,tak příhodně přirovnatelný skřípavému zvuku,jako když se dere kov o kov do absolutního ticha,nečekaný a tak křečovitý.
Cítil to pokaždé když ji viděl s jiným,nebo když se víc smála vtipům okolí než těch jeho.
Projev směsice sobectví a nepochopitelné lásky.
Pamatuješ ještě na ten koncert,zašeptala svým sladkým hlasem.
Myslíš ten co si pamatuju.
No střízlivejs myslím byl,jestli se ptáš na tohle,přitakala kývnutím hlavy opřené o jeho rameno a na souhlas zavrněla,až ucítil ten příjemně šimrající třas hlasivek.
Za neuvěřitelných 80 korun hrála mizerná rádoby rocková kapela s ještě lepším názvem "Koblížci",poznamenal sarkasticky Jon a pustil ji z obětí.
Nesměj se tomu,napomenula ho s ironickým pohledem,Davidovi se to líbí.
To se ale začali smát oba a vybavili si svého emo kamaráda Davida pokoušejícího se o zpěv,kterému sotva rozumněl,s vážným výrazem ve tváři a ústy otevřenými jako predátor,tuna falešného piercingu tu představu jen umocňovala.
Víš,když jsi mi napsal tu zprávu před měsícem,ještě to na mě tak nepůsobilo ale chyběls mi,pokračovala.
A potom co jsem si prohlížela naše fotky a hlavně tu rudou z koncertu ... , odmlčela se jak to mívala ve zvyku velmi často z čehož Jon šílel , ... no ... prostě mi došlo jak mi chybíš,otočila na poslední chvíli stavbu věty což byla další věc která Jonovi lezla na nervy,protože nikdy nevěděl co původně chtěla říct.
Rudou,zopakoval Jon a sotva co to dořekl projel jím ten pocit,v uších zazněla rána dopadajícího auta střechou dolů a tříštění skla.
Tahle "rudá" fotka vznikla téměř půl roku zpátky,tehdejší časy byly úplně jiné,a to nejen proto že měla v současnosti větší prsa a znatelnější množství tužky na oči,ale byla to doba na ruby.
Projela jím vzpomínka tak silně že na chvíli zapomněl kde je a podlomila se mu kolena,během vteřiny se však vzpamatoval,ale i za takovou chviličku se mu vybavilo všechno.
"Bláhové šaty pro nemocné,židle dřevěné;okna skleněné",ozývalo se skrz stěnu,kterou původně Jon považoval za dost silnou aby ho ochránila ... mýlil se.
Opíraje se o stěnu popíjel pracně získané pivo v kelímku a užíval si hřejivého pocitu vítězství nad zákonem.
Pokoušel se ignorovat nesmyslné texty soustředěním se na svůj odraz ve skleněných dveřích,ze začátku celkem úspěšně,pak jeho oči ale upoutala silueta za nimi.
Zamžoural až se jeho vlastní obraz rozplynul a na původním místě se z mlžných obrysů zjevila Gabriela.
Stiskla kliku a pokusila se vejít dovnitř,ale dveře vykázaly službu a jen se srazila se sklem.
Její rázný příchod se změnil v komedii,kterou rozesmála jak sama sebe tak Jona,který celou lest řídil už od začátku.
Hravě se urazila když si všimla Jonovy nohy blokující dveře,ale při pozdravném objetí vychladla,ani se na něj nedokázala zlobit,na to ho měla příliš ráda.
Proč nejseš uvnitř,pojď se bavit,nadhodila.
Ale já se bavím,koukni,posledních 5 minut skáče pořád ve stejném algoritmu,prohodil Jon a ukázal dveřmi vedoucími do sálu na Davču.
A právě na tuto chvíli tak rád vzpomínal,tehdy to sám ještě nevěděl ale pohled na její rozhozené černé vlasy při každé otočce se mu vštípil do paměti na vždy.
Trhla hlavou,odhodila je stranou až se všude rozlehla vůně jejích vlasů a když spatřila Davida uprostřed prázdného parketu,zasmála se tím sladkým hlasem a omamným výrazem ve tváři.
To se radši bavíš s ním než se mnou,zeptala se provokativně.
Stejným tónem jí také přitakal a napil se z kelímku.
Ts,prohodila ale neodcházela,něco ji nutilo zůstat,nikdy když se pak vracela ve vzpomínkách nedokázala pochopit co ji k němu tak lákalo.