Návrat ke psaní po 4 letech - Jonův koloběh (špatnej nápad,špatný zpracování - nedokončená,ale kvůli citové vazbě k inspiraci,která mě ke psaní navedla ji mazat nebudu)

kapitola 6 - průlom

Jonův otec netrpělivě vyčkával svého neodpustileně opožděného syna nejmíň půl hodiny a když se konečně objevil ve dveřích mohl začít s proslovem jež si tak dlouho a usilovně promýšlel.
Kdes byl,zeptal se chladně.
Ale už v té době byl Jon imuní vůči jeho zastrašovacím metodám a stejným tónem také odpověděl.
Nikde ?,opakoval po něm Igor,odpověď se kterou nepočítal a musel tudíž popřeskládat svoji triumfální řeč.
Takže nikde,pronesl znovu ve snaze získat si čas.
A kde to nikde je,nezdá se mi že to je to místo kde máš v tuhle hodinu být,teda vycházím samozřejmě z faktu že ctíš naši domluvu.
A ano také že se mu podařilo dostat Jona do rohu,svého syna znal až příliš dobře,stejně tak ale i Jon svého otce,a moc dobře věděl jaká klička jeho poslední věta byla,jen s tím neuměl nic udělat.
Nic mi na to neřekneš?,využil chvíle ticha Igor,umocnil Jonovu vinu a pokračoval,to jsem si mohl myslet.
Omlouvám se tati ...
Teď už to neberu,kdyby ses omluvil hned ale ty tu děláš blbce ze sebe i ze mě,věděls že máš průser a klidně si sem přijdeš a ještě drze odsekáváš.
Jon v klidu poslouchal a pár minut si postál,věděl že i takový politický řečník jako Igor Less má svůj limit počtu slov,a také se dočkal,po chvilce už jen stáli naproti sobě a hleděli na sebe jako by jim ulítly včely.
Když měl konečně klid otevřel si okno,posadil se na parapet a z kapsy vytáhl krabičku Benson & Hedges.
Opřel se o stěnu,zapálil cigaretu a zahleděl na zelený panelový dům v dáli,ve druhém patře zrovna Gabriela Bádros procházela skleněnými balkonovými dveřmi do svého pokoje.
Kéž bych tě tehdy v tom Brně našel Gábi,bylo by dneska všechno jinak,povzdechl si po pěti minutách a do toho guvernérským hlasem zavelil Igor "Jde se spát",dohlédl si na Jonovo splnění rozkazu a protimluvně se ještě hodinu díval na televizi.
Tak či tak Jon usnul později a to nejen kvůli neustálým vzdychavým hlasům ozyvajících se z televize ale znovu se mu hlavou rekapitulovalo sedmé znovu-usmíření s Gabrielou,zážitky se svou platonickou sestrou,neuvěřitelně divokou kamarádkou s výhodami,táhle rozhovory s bývalým nejlepším přítelem Lukášem a konečně popříjezdová revoluce.
Se zavřenýma očima se zaměřil na svůj přílet do Brna.(hlavního města České republiky !!!)
Vystoupil tlakovými dveřmi z letadla na přistavené schůdky a na chvíli se zastavil.
Tak konec dovolené,pomyslel si a čekal než mu oči přyvyknou na sluneční světlo po tříhodinové cestě se zataženým okénkem.
Provokující sestřenka mu ho neustále otevírala a zavírala a nesmírně se po dobu letu bavila Jonovými otrávenými reakcemi na nárazy slunečních paprsků do očí.
Zapnul si telefon a div se celá telefoní síť T-mobile nezhroutila.
Do permanentně vibrujícího telefonu se valily masivní vlny textových zpráv,zmeškaných upozornění a ztracených volání.
Celý napjatý sledoval střídající se čísla až si uvědomil že se střídají v rozeznatelných intervalech.
Babička,druhá babička,Monica,babička,druhá babička,Monica.
Po zahlédnutí jejího jména se celý rozechvěl,zpráv z tohoto čísla bylo tolik že je nedokázal spočítat.
Igor zavelel ke zrychlení intenzity chůze ale Jon ho neslyšel,byl natolik zabraný do zpráv kterým nemohl porozumět,nic takového nečekal a pak tuna nouzových SoS zpráv,o kterých už vůbec nevěděl co si má myslet.
V jedné zprávě se mu omlouvala,v další znovu a s více přívlastky,postupně prošel další,ve kterých litovala "jak mu ublížila".
Nad tím se Jon lehce zasmál,všechno trápení už měl za sebou,když si ale přečetl poslední zprávu začala se mu znovu dobývat do srdce.
Stálo tam : Hrozně mě to mrzí,nedošlo mi co zahazuju kvůli tomu parchantovi,dovol mi ti to prosím aspoň nějak vynahradit.
Způsobů vynahrazení Jona napadalo hodně,o to víc se uculoval,ale přecejen nechtěl být za nechutné hovado a nechal si své tužby pro sebe.
Stejně tak jak ho zarazila její snaha vše napravit jej zarazilo oslovení "parchant" vůči Lucasovi,celý týden událostí mu unikal ale nechápal co se mezi nimi mohlo stát tak zásadního,zjistit to však musel.
Já jsem se k ní původně nechtěl vracet,teda chtěl ale nechtěl jsem to udělat Jone,a neměl jsem,zaprvý kvůli tobě ne,a za druhý protože je to prolhaná holka.
Jak tohle myslíš.
Lucas pozvedl hlavu a podíval se mu do očí,matně se mu leskly.
Aspoň ho to mrzí pomyslel si Jon.
Pamatuješ jak otěhotněla a já sháněl ten prášek.
No ale to už je celkem dost dávno.
Jo a takyže jsem jí ten prášek dal akorát celkem dost pozdě,každopádně před týdnem se ozvala že je v tom a že to nezabralo.
To už ale Jon vytřeštil oči,proč jsem se sakra ptal,pomyslel si.
Takovou odpověď rozhodně slyšet nechtěl.
No neboj není v tom,uklidnil ho hned v zápětí Lucas,lhala mi abych se k ní vrátil.
Další situaci-měnící rána,všechny zprávy,které se zdály tak chtivé byly lež,nebo nebyly to nikdy nezjistil,ale věděl že pokud psala jim oběma ve stejnou chvíli nemohl věřit minulosti jak pak tedy mohl věřit jejímu "vynahrazování".
Co když je to jen záminka jak si zajistit zázemí když ji nechal,nebo to myslela vážně,přemýšlel Jon ale nemohl se rozhodnout pro žádnou správnou odpověď,jisté bylo že si jejího vynahrazení užije zadosti,a při tom se zase začal uculovat.
Psala ti co,ozval se Lucas,kterak jej pozoroval.
Znovu mu bylo divné jak se to dověděl ale už se raději na nic neptal a jen kývl.
Já vím,říkala že jste domluvení na tom "šuku",byla tady nedávno.
A ikdyž se to Jon nechtěl dozvědět tak se to dozvěděl.
Ze zásady každá schůzka Monicy a Lucase znamenala sex,jen doufal že způsob jakým se mu o něm Monica zmínila nezněl "víš co dneska to stálo za prd zkusím to s Jonem" a jejich střet byl čistě náhodný,jediné co ho potěšilo byla Moniččina paměť,takto domluvení byli už od Lucasova rozchodu,aspoň si o to nemusím říkat,pomyslel si.
Řekl bych že už jsem toho slyšel dost,ne moc přesvědčivě pozdravil Lucase a s těmito slovy odcházel pryč,znovu se snažil utříbit si myšlenky a události,které ho pronásledovaly všude kam se pohl,chvíli měl radost že se mu možná Monica vrátí a začne nová éra,chvíli zase deprese kvůli jejím manipulativním meisterstychům,jedno ale věděl jistě a znovu se začal uculovat.
Čtyři dny na to ve smluvený den,ve smluvený čas vystoupila ona drobná štíhlá brunetka s nejtěsnější sukní a starou roztomilou jizvičkou na tváři ze žlutého autobusu a oba se nervózně uvítali,Jon si ji odvedl domů a půl hodiny si povídali o všemožných kravinách,smáli se a bavili.
Jon takový pocit do té doby nezažil,se žádnou dívkou do které byl kdy zamilovaný mu nic nevycházelo,ale Monica byla průlomem jeho života,první opětovanou láskou a také první fyzickou láskou.
Pak nastalo ticho,nesmyslný smích a když konečně sebral odvahu naklonil se a políbil ji.
Mazlili se tak dlouho ikdyž to Jonovi připadalo jako pár minut.
Toho dne po třech vysilujících hodinách,začaly se všechny jeho šrámy zcelovat,rány hojit a všechny problémy a deprese vytrýštily z jeho duše pryč.
Ležela mu na hrudi a spala,Jon ji hladil po vlasech přesně tak jak vždycky doufal,nádherně voněla,byla tak lehká a hebká,přestal vnímat čas,i jeho blížící se opravná zkouška z elektroniky přestala mít svou váhu.
Měl svoji Moničku a oproti všem dávným myšlenkám si na ni konečně mohl sáhnout a říct si,to je ona,existuje,miluji ji a když ji pohladím,úsměv se jí vytvoří na tváři ne v mé mysli.