„Říká se, že když vás něco oddělá, spatříte něco jako světlo na konci tunelu. Stejně tak se tak, se ale říká, že kočka vždycky padá na všechny čtyři a chleba namáslenou stranou dolů. Přesto když je dáte dohromady nikdy kočka nezačne rotovat a nezmizí v časoprostoru, ani ji dostředivá síla neroztrhá na kousíčky“, přednášel krátko vlasý Jon Daniels obecenstvu z kraje střechy hotelu v secesním slohu.
Většina budov kam dohlédl byla rozprášená na pofidérní hromádku suti a elektrické sloupy rozházené po ulicích jako hroty mikáda. Příliš však okolí pozornost nevěnoval a z kapsy od modrých popálených džínů si vytáhl krabičku Royal´s.
„Víte co je nejvtipnější ? “, Pokračoval zatímco s posmutnělým úšklebem napočítal tři zbývající cigarety a jednu si vložil mezi, krví prosvicující rty.
„Že jste všichni tak zasraně pitomí a nevyšplháte sem z druhé strany“, přimhouřil oči a jeho ruka přiložená k cigaretě vzplála tak silným plamenem, až konečně spatřil všechny jednotlivce zlostně vyjícího zástupu. Tisíce a tisíce loutek.
Usmál se, vycenil zuby a pomalounku, vyfoukávajíce kouř sevřel dlaň v pěst a oheň i znetvořené tváře monster zmizely v zlověstné tmě.