Jan Kmoníček (Za Hranicí,Město v Karanténě 2 a 2,Krvavé vzpomínky,Reborn,Endless Circle ...)


Poznámka : Frontline Entertainment BTB Studios uvádí zrekonstruovanou verzi 1.01 knihy Za Hranicí.
Příběh byl upraven do lepší stravitelnosti a délky,text obohacen o přehlednější písmo.
V zásadě je v 1.01 kompletně předělaná,postavy ovšem
zůstávají :)

Autor : Po 7 měsících práce na bullshitové verzi 1.00 ZH přináším novou 1.01 a doufám,že snad někdo z podobně rozpolcenou osobností,nalezne v mých řádcích podobnost vlasních představ,jimiž stíňuje prázdnotu v srdci :) .
Hrají : Jon Daniels (Jan Kmoníček{18} [student střední školy IT,občasný spisovatel a básník] )
- Andy Dreadone (Libor Ďásek [nejlepší kámoš,student střední školy IT,technický poradce EA Games] )
- Marta Zany (Marta Gašparová [bývalá přítelkyně,studentka GML] )
- Hannah Booner (Hana Vaněrková [Andyho současná přítelkyně,studentka CHrb] )
- Matthew Sawmill (Smyšlená postava)
- Dilectus (Smyšlená postava)
- Humidie (Smyšlená postava)
- Tertius (Smyšlená postava)
- Gabriela Wise (Gabriela Bádrová [skvělá kamarádka,studentka CHrb] )
- Somnie (Smyšlená postava)
- Paul Downing (Jan Kmoníček{14} [-//-] )
- Shawn Downing (Smyšlená postava)
- Zachari Andersson (Libor Ďásek [-//-] )
- Damian Pathway (Všichni,který jsem kdy nasral a kterým jsem ublížil)
- Isabela Clarkson/Andersson (Smyšlená postava)

A další
_________________________________________________________________________________
Za Hranicí (Jon Daniels)

1. Epizoda (vinen)

2. Kapitola - První krůčky - 2. část



Varná konvice na plynovém sporáku vypouštěla kvanta páry a zuřivě se kymácela ze strany na stranu.
Jon se probudil z bdělého snu s dutou ranou vystřelené píšťaly.
Nevydržela tlak unikající páry a vystřelila přímo proti jeho obličeji.
S nečekanou hbitostí uhnul stranou a pusou,údivem dokořán otevřenou si oddychnul.
Vypnul kamna a pořád ohromený svou vlastní rychlostí sebral píšťalu ze země.
"Sakra,málem mi to rozmasilo obličej",pomyslel si s pubertálním úsměvem,když si horkou vodou zaléval hrnek se dvěma lžičkami kávy.
Opřel se o linku s jednou nohou zapřenou o vysunuté šuple a zatímco usrkával horkého nápoje,počítal si čas do příjezdu vlaku,nemohl se ale soustředit.
"Ten - sen,nikdy jsem neměl tak živej sen aniž bych spal,a to ještě zastřízliva, - ,ale co si to zase namlouvám"
  Cítil se zvláštně,nevěděl jestli je to kocovinou,nebo horkou kávou,kterou do sebe hodil téměř na ex,ale postupně jej ten pocit přešel a jeho pohled se opět zůžil kruhy pod očima.
Bylo 5 ráno a rodná vesnička Fructum River se třemi tisíci obyvateli,z nichž snad jednu celou pětinu tvořily mladistvé gangy,se teprve probouzela,slabounké paprsky denního světla prostupovaly zataženými záclonami a Jon jimi zrovna procházel ke dveřím bytu s batohem na jednom rameni.
Nazul si své milované skejtové boty jejíchž černé a bílé barvy hrály hru o větší kontrast.
  Se sluchátky v uších vystoupil na ranní světlo a zapnul si koženou bundu až ke krku,stejně se ale lehce otřepal zimou a vytáhl si cigaretu z krabičky.
"Ještě že tě mám maminko",pomyslel si a zasmál se při vzpomínce,kdy krabičku tajně ukradl pro své nervové potřeby.
Prošel po chodníku,přes dvůr činžovního domu a brankou přímo na ulici.
Unavený,po ztrátě své záhadně nabyté energičnosti,si vytáhl peníze z kapsy a cestou k obchodu si je počítal.
"Meteorologové dnes varují,před rekordními horky,nedokáží však s úplnou přesností určit v jakých hodnotách se teplota může pohybovat ...",mluvil k němu hlas moderátorky počasí rádia v přehrávači,zatímco si strkal peníze zpět do kapsy.
"No ne,po tom včerejším slejváku,přijde konečně normální počasí",pomyslel si a vyfoukl hustý oblak kouře.
  Vychutnával si ten flegmatický pocit,kdy se každé ráno probouzel a nehledě na to co jej zrovna tížilo si vychutnával pětiminutovou dávku nikotinu.
Procházel podél oplocených zahrad kraje vesnice,s výhledem na rozlehlá pole skrz kosočtverce reznoucího drátové plotu.
Byl to krásný pohled,vždy se zastavil na konci silnice,stáčející se doleva a opřený o sloup elektrického vedení sledoval startující letadla ze vzdáleného Calce City,města postaveného uprostřed obrovského rozlehlého údolí s dalšími vesničkami kolem.
  Něco mu ten nostalgický pocit,ale kazilo,zaznělo to jako vzdálený agresivní štěkot kňučícího psa.
Zahodil nedopalek a s došlápnutím se otočil.
Ulice byla prázdná a z rodinných domků,vlastnících zahrádky naproti,nevycházelo ani človíčka.
Otočil hlavu zpět,ale i silnice stáčející se vlevo,za blok domů,byla prázdná.
Pokrčil rameny a pokračoval,ale toho zvaštního pocitu se nemohl zbavit,jako by ho někdo sledoval.
Svižným krokem,s pohledem upřeným do země,došel až pod železniční most a minul partičku podivných vesnických indivivuí.
Nikdy je neviděl odjíždět do školy ani do práce,jen je každé ráno potkával cestou na nádraží.
"Kde žili a kde brali peníze na jídlo a pití",tyhle otázky si pokládal pokaždé kdy je míjel,ale odpovědět si nedokázal.
  Pozvedl zamyšlený obličej na odhalující se logo velkoobchodního centra Day-Mart za horizontem zvedající se silnice zpod mostu a znervózněl.
Zpoza rohu pilíře mostu vyšel Damian Pathway a se svými dvěma kumpány si to zamířil také do obchodu.
Jonův největší a nejnenáviděnější nepřítel,alespoň tak jej v hlavě nazýval.
Jeho někdejší přítel,vždy o krok napřed co se týkalo popularity,síly a všeobecně jakékoli výkonnosti,jejich vztah však skončil po 10 letech přátelství při oné určité velké rozepři,kvůli "té blbce Dianne",pomyslel si Jon s taškou na jednom rameni.
Jon když vystoupil zpod mostu,překročil čtyřsměrnou křižovatku po deštěm smazaném,přechodu a s pohledem upřeným na Damianova záda následoval jej do Day-martu.
"To zase bude bordel",pomyslel si Jon když si vzpomněl jak oba společně chodívali krást čokoládová vajíčka,ale tohle byla pro Damiana už minulost,zajímal se o větší trofeje.
Devatenáctiletý zlodějíček,měl už dávno prsty v nějakém tom "vaření a prodeji" a s nečinností policie jeho ego vzrůstalo a vzrůstalo,stejně jako evidenční složka chystaná pro perfektní čas na úder.
Jon by jej býval varoval,ale od jejich poslední potyčky uplynulo pár dlouhých let a už si neměli co říct.
Oba ale nikdy nezapomněli,Jon s jizvou kolem obočí 2 centimetry pod oko do tváře a Damian špatně srostlým horním rtem.
  S rozeznívající se primitivní hudbou supermarketu,vešel Jon automatickými skleněnými dveřmi a pořád sledoval Damiana s partičkou procházet chodbou k obchodům do potravinářství,míjet pokladny skrz turniket,až se mu ztratili z očí a zabočujíc do uličky mezi regály se sladkostmi.
"Mám sakra štěstí,teď s těma dementama musím stát ve frontě a ignorovat to jejich vyhulený čumění",pomyslel si Jon se rty zkřivenými,otrávením a strčil si do kapsy oříškovou tyčinku.
Zrovna míjel otevřené masivní kovové dveře,když se ze vchodu do skladu ozval přidušený výkřik,alespoň jemu to tak připadlo.
Zastavil se a se zkřiveným obočím se rozhlédl.
Nikdo si ničeho nevšímal,dvě staré babky si kontrolovaly tvrdost "vždy-čerstvých" rohlíků a Damian s kumpány si také nenápadně strkali tuny čokolád pod kožené bundy,což byla další věc,která Jona tak štvala,kožené bundy nosil jen on.
  Nechtěl věřit,že ten přiškrcený zvuk byla jen slyšina,přistoupil k otvoru blíž a už už chtěl vstoupit,když v tom se mu jakoby se zábleskem na vteřinu vybavila podobizna toho zvláštního studenta.
Viděl jej opřeného o svázané nákupní košíky před Day-Martem kdy vstoupil,musel vejít zrovna ve stejnou chvíli jako Jon.
"Mě fakt asi hrabe",urazil sám sebe,když se mu vrátil zrak a otočil se,záhy ale pojal podezření znovu.
Záhadný student,opírající se o regály se zmraženými pizzami naproti jej spatřil a urychleně odvrátil svůj zrak.
"Kruci je přece březen,už přes půl dalšího roku vstávám v 5 ráno do školy a jeho jsem tu nikdy neviděl",divil se a otočil se k mrazákům po chvilce znovu,ale už tam nebyl.
  "Prostě jsem se jen špatně vyspal",ubezpečil se,promnul si oči a vyrazil rychlým krokem k limonádám.
Natáhl se pro energetický drink v šedém obalu,když v tom se strop nad ním lehce otřásl,skoro by si toho nevšiml,ale tříštící se omítka na dvou místech zároveň jej přinutila pozvednout dokořán otevřené oči zvědavostí.
Necítil se dobře,chtěl prostě jen sebrat co potřeboval a vypadnout.
Rychlým mávnutím láhev sebral a spěchal k pokladnám,cestou se ještě otáčel a pozoroval strop,ve kterém se přímo před jeho očima,objevila malinká černá prasklinka a v pětivteřinových intervalech se rozšiřovala.
Strachem se otočil rovnou celým tělem,až pochodem pozpátku zakopl o odložené láhve s pivem,chystané na sestrečkování a uskladnění,ale nebyl tam žádný zaměstnanec,který by se o to postaral.
Nikde nebyl žádný "prací nakrknutý" zaměstnanec Day-Martu ve směšně uplém rudém pracovním oblečku,ať se koukal kamkoli viděl jen ničeho si nevšímající zákazníky a jednu jedinou pokladní,ikdyž otevřené byly všechny.
Už už se chtěl rozběhnout,když v tom skrz škvíru v regálu s alkoholem spatřil toho záhadného studenta,mumlajíc něco nesrozumitelného na tu dálku.
Sledoval jej těmi ...
"Panebože co to ...",pomyslel si Jon když jej spatřil stírajíc si dvě hustě černé slzy,stékající z jeho očí.
Jon se zděšením zastavil a zkoumal jeho bělmo,měnící barvu dle panenek,netušil ale že jej ten cizinec sleduje také.
Jakoby nadpřirozenou rychlostí se mu vydal vstříc nehledě na to co mu stálo v cestě.
Daniels se rychle rozběhl k pokladnám a s nějakými omluvami ve srážení lidí z cesty se nezabýval.
Doběhl k pokladní a rychle jí do ruky vrazil kovovou padesátikorunu.
"Pane,máte tu na vrácení",volala na něj,když okamžitě vyrazil ke skleněným dveřím zatímco si strkal tyčinku s drinkem do kapes bundy.
  Jeho rychlý postup ale závratně zpomalil,uprostřed cesty mu stál Damian Pathway a s úsměvem na tváři na něj čekal.
Zkoušel jej obejít,ale Damian jej chytil za rameno a trhnul s ním zpátky,až se Jon zapotácel a spadl na zem.
Strach a vztek se okamžitě dostavily v exponencionálně narostlé agresivitě,ale on se nerad pral,neměl na to odvahu,proto se jen zvedl a pustil se do něj "diplomaticky".
"Co si myslíš,že kurva děláš Dame",vykřikl Jon se vší agresivitou vloženou do tvrdého stisku pěstí.
Pathway pozvednul obočí v pokusu o dominantní postavení.
  Poslyš pořád nějak nemůžu zapomenout na minulost,kecat ti vždycky šlo,nevím proč ale každý slovo který říkáš mě prostě - jak to říct - nabíjí negativní energií",uchechtl se Damian.
Daniels měl s to chutí se na něj vrhnout,ale Damian měl pravdu,nikdy neměl do rvaček vlohy a právě jizvy,po jejich poseldním střetu,mu připomínaly,že to není jen tak,někomu praštit a odejít z toho bez rány.
Damian s tím počítal,přistoupil k němu a prohodil poslední slovo,před tím masakrem,na který se tak ěšil.
"Doufám,ty hrdino,že si tohle pořádně zapam ...,než to ale dořekl ozval se výkřik z potravinářství,nebyl to,ale žádný maskovaný výkřik jako předtím,a rozhodně nepatřil jedné osobě.
  Oba se vyděšeně otočili a uzřeli spršky dopadajícího roztříštěného skla,automatických dveří poravinářského oddělení.

  ...

"Rationes Statem je v nebezpečí,spusťte obřad",zvolal jeden z věřících Dar Vires a s jeho pokynem dva další krátkými zdobenými dýkami,přeřízli čtvrtému žíly pod zatlými pětmi.
Oběť na kamenném oltáři nehnula ani brvou a nechala svou krev putovat,korýtky po bocích oltáře,kamsi dolů pod zem.
Nechť Somnia,zíká vešekrou mou sílu,vyřkla jeho ústa jako poslední ve svém životě.

  ...

Jonův zrak oslábl a postava neznámého studenta,vystupující dírou ve skleněných dvěřích se rozplynula.
Než však stanul v naprosté tmě,všechno se zpomalilo,jako by se čas zastavil.
A černotu ihned vystřídal obraz,který mu vyrazil dech.
Vzpomněl si na přípravu kávy toho rána kdy,měl ten samý pocit jakoby se čas zastavil a on se ponořil do absolutní tmy.
Nechtěl uvěřit tomu,že to byla vážně něčí příčina,s představami si sám takhle hrával,ale tentokrát mu je promítal někdo jiný.
  Přímo proti němu stála Marta Zany a koukala na něj tím svým zamilovaným pohledem.
Stejně jako měsíc zpět kdy se poznali.
A Jak její narůžovělé rty promluvily,zaplavil jej ten energický pocit,jakoby se houpal na vlnách se zrakem tak ostrým,že by mohl spočítat počet hvězd ve vesmíru,pohým pohledem z povrchu Země.
"Uteč,musíš utéct",zněl její sladký hlas chodbou,on se ale probouzet nechtěl.
Neměl však na vybranou,vize jejího těla se rozplynula a na jejím místě se na znovu objevil "ten Damianův odpornej ksicht",jak jej v duchu rád komentoval.
Strach zmizel,jakoby do něj odněkud prodila elektřina a posilovala jej,zůstal jen ten hněv a agrese.
Silně se napřáhl a udeřil,Damian by jistě býval schopen uhnout,jenže Jonova ruka prosvištěla vzduchem nadlidskou rychlostí.
Praštil Damiana tak silným úderem,až se jeho křupající obličej zaklonil a on odletěl v poloviční rotaci vzad k nohám svých kumpánů.
Ti,ale neváhali a dali se na útěk,o to se pokusil i Jon ohromený svou silou,ale s tím záhadným vrahem za zády se tím teď zabývat nehodlal.
Oba Damianovi kumpáni vyběhli ven a Jon už byl skoro na slunečním světle i s nimi,něco jej ale stihlo chytit kolem krku.
Reflexivně se oběma rukama chytil za ohryzek,ale nic nenahmatal a jak se pomalu zvedal do vzduchu,začal se i otáčet kolem své osy.
Dveře se zavřely.

   ...

"Už ho našli,sám se Odiovi neubrání Somnie",obávala se Gabriela Wise stojíce na té samé pláži,co minulého večera.
Somnie se k ní vráila a bez podoby se jí zjevila po boku v onom uměle vyvolaném snu.
"Neboj se sestro,Dolor je už na cestě",uklidnila slábnoucí Gabrielu Somnia.
   ...

  Mladý blonďatý cizinec jej držel ve vzduchu pouhou myslí s rukou nataženou směrem k němu a pomalým krokem přistupoval k Damianovi plazícímu se pryč.
Točila se mu hlava z té rány,zjevně ani nevnímal,že je ve smrtelném nebezpečí a dál se pomalinku pokoušel vrávoravě postavit na nohy.
Vyrovnávajíc se na kolenou se však dál už nedostal,cizinec k němu zrovna dorazil a nehodlal jej obcházet.
Bylo to poprvé co se Jonovo přání vyplnilo,ovšem kdyby věděl jaké to bude ve skutečnosti,nikdy by Damianovi takový osud nepřál.
Cizinec jej chytil dlouhými prsty za čelist druhou rukou a silným trhnutím mu protočil hlavu div mu ji z těla nevyrval.
Damian s nelidsky přiškrceným výkřikem padl zakrváceným obličejem k zemi a dál už nejevil žádné známky života.
  "Teď jsi na řadě ty Rationes Statem",promluvil k němu cizinec a jak to dořekl,dlaň s nataženými prsty,jíž Jona udržoval ve vzduchu se rozzářila bílým světlem,načež jeho bezvládné tělo vystřelilo jako projektil ke dveřím obchodního domu.

  ... 

"Měli by se tu o to víc starat,jsou tu samé popraskané stěny a ta padající omítka mi způsobuje alergické reakce",stěžovala si babička své dceři,nakládajíc tuny toaletního papíru do kufru auta na parkovišti před Day-Martem,když v tom se skleněné dveře za nimi rozletěly jako písek a s nimi i kus stěny,do které byly zavedené.
  Jonův hluboký křik se rozléhal asi jen dvě vteřiny po skelné explozi a zanikl s další.
Poloomráčený vnímal křik alarmu auta,zatímco se snažil zvednout z kožených sedaček.
Pozvedl obličej a pokusil se zahlédnout cizince dírou v proražené pyramidě toaletního papíru,ale spatřil jen vyděšený pohled babky a její velice podobné dcery.
_________________________________________________________________________________

Kritiku a připomínky vítám,neváhejte,komentujte :D a kdyby měl někdo zájem o víc produktů od mojí imaginární firmičky BTB Studios tady je ochutnávka z filmové rubriky,kterou si taky vedu :)

                                     Zmasakrovaná prodavačka

                                     Papa Roach - Retext pro Martu

                                     Stranger will die

                                     Sarethův volný čas

Zároveň taky hodlám zakládat stránku pro publikaci literární tvorby,nebo nějaké další kreativní činnosti,takže kdybyste se chtěli něčím pochlubit co jste sami napsali,nafilmovali nebo cokoli jiného a nemůžete najít lepší stránku než weblog.líbímseti.cz,jehož první místa věčně zaujímájí "klišé citáty" skočte na facebook a přidejte se do skupiny.

Najdete tu kompletní seznam všech,zatím zpracovaných kapitol Za Hranicí,ale taky knihu od kamaráda Majkeeho Josífka s celkem slušnou odezvou "Ignem Aeternum".
Budu rád když pracovní místa v BTB Studios zaplní další lidé ;)

- Frontline Ent. BTB Studios ... Za Hranicí ...