"Co se to se mnou děje ?", zoufala si a roztěkanýma očima hleděla do těch Jonových. Její rozzářené bělmo kontrastovalo s divokou oranží těch tygřích oček. A uprostřed ... rudé planoucí panenky, přeskakující k Jonovým ústům a zpět.
  Usmál se a odvrátil zrak k vlastnímu odrazu ve vyvráceném mrakodrapu u konce parkoviště.
"Měníš se. Na jednu z nich."
Přimhouřila, černými spáleninami obklíčené oči a nešťastně pohledem sklouzla ke svým překříženým nohám v potrhaných, stříbrných legínách opíraje se o auto.
"Teď už jseš ale se mnou. Nemáš se čeho bát.", pokračoval a její nadějný pohled opětoval.
"Odkud se to vzalo ?", zeptala se po chvíli upřeného očního kontaktu a zpomaleně zamrkala jiným směrem.
  "Je tu pár parchantů, ale za tyhle kreace může jediná osoba. Jeden zasranej spratek, se kterým mám ještě pár nevyřízenejch účtů", pronesl skrz zaťaté zuby a zlostí se znovu zamračil na svůj odraz ve skle, až popraskalo a sesypalo se ze sedmého patra k zemi."
"Měli jsme jednu společnou věc.", pokračoval.
"Co to bylo ?"
Na to se Jon jen usmál.
"Jedna holka. Marta Zany.", pak dodal a zakousl se do spodního rtu.
"A co se stalo ?"
"Zabil ji.", odpověděl bez váhání a sevřel Atrehitový meč mnohem pevněji. "Když se přes město přehnala vlna, přeměnil zbývající obyvatelstvo na loutky ohně a někde se schoval. Jenže mě neunikne.", konstatoval teď už vztekle.
  Ale má jednu slabinu. Proto jsem vyhledal tebe. Zavedl vás k obchodu Everfresh. Přímo k čarodějce, kterou Matthew Sawmill nastražil jako past. Pro mě. Věděl jsem že ji porazíš.", vyřkl a znovu se jí upřeně zahleděl do očí. "Máš totiž potenciál.", pronesl a znovu jí vyslal směť svých vlastních, rozpálených pocitů. Srdce se jí rozbušilo. "Je to poznat v tvých očích. Nebereš si servítky. Nikdo se ti jen tak nedostane k tělu.", pronesl teď už šeptem a pohledem sklouzl k jejím krvavě rudým rtům a zpátky. A čím víc si přicházející proud energie jejich propojených myslí uvědomovala, tím víc přibíral proud na intenzitě a zaplavoval její hlavu. Ta ... horkost si brodila cestu její krví a prostoupila každičký centimetr jejího krásného těla. "Jsi emocionálně odolná. Schopná unést břemeno sensu." Odklonil se od auta a pomalým krokem k ní přistoupil. Byla menší než on, proto její roztěkaný pohled vzhůru, působil mnohem svůdněji.
  To proto jsem tě nechal vstřebat čarodějčinu sílu. I mou, roztroušenou po celém městě. To proto se naše mysly takto propojily, hned co jsi navázala kontakt se sensem.
  Teď už stál přímo před ní pouhý decimetr. "Potřebuju tě a ty potřebuješ mě. Abys porazila tu sílu, která tě mění.
  Snažila se jak nejlíp mohla vzdorovat tomu horku, ale nemohla. Jeho pevné tělo ji táhlo jako magnetismus. Pohled na jeho rty jí rozšiloval hejna motýlů, prolétávajících žaludkem. A ty hranaté tváře, následované tenkou čarou vousů, spojující se na bradě ji také lákala a vysílala shluky chtíčů dotknout se. Sdílet to horko. Nikdy se jí nic takového nelíbilo jako před tím. Mohla za to Jonem směrovaná energie. Směs jeho vlastních a lehce zkreslených pocitů, jimiž ji dostával pod svou kontrolu.
  Už už se sama nakláněla a zvedala dlaň. Chtěla ho pohladit a ucítit hrubost těch vousů, prohrábnout se jeho vlasy. A on se vítězně usmíval.
  "Já nemůžu !", přemohla se když už jejich ústa dělil pouhý centimetr. Neodtáhla se ale, jen svá zavřená víčka propalovala pohledem. Ani on se neoddálil.
"Dám ti něco co budeš potřebovat, pokud nechceš aby tví přátelé zemřeli, obklíčení mořem loutek.", zašeptal. Ona se zpomaleným mrknutím odkryla své rudé panenky a proud, železo tavící horkosti, zesílil natolik, že si musela povzdychnout. Podlomila se jí kolena a zavřela oči. Už byla absolutně bezbraná. Propadla se jen o pár centimetrů než ji Jon zachytil levou rukou a pravou jí podél tváře zajel do vlasů. Jemně stiskl a přítáhl blíž. Letmo otevřela oči, pak se ale zešíleným pocitům poddala a olízla si rty. Jazyk už nestihla vrátit. Jonovy jemné rty jej obklíčily a náhle se střetl s tím jeho.
Jejich ústa do sebe spadala jako dva párující kousky skládačky a s nakloněnými hlavami ze sebe navzájem energii vysávali a znovu si ji vraceli. Když v tom se proud zpevnil a v objetí ji Jonova síla zaplavila jako tsunami. Stiskla ruce v pěsti a z okrajů černých obdélníků kolem očí, připomínajících kvalitní linky se špičkami v koutcích spodních řas, vyrazilo několik špiček, ve tvaru ostrých slz. I po odhalených pažích se ony tečky počaly zkreslovat v dlouhé, pokroucené, zašpičaťující se čáry.

... Pokračování v připravovaném originálu Za Hranicí 2 - Oko za oko : 2. Epizoda - 4. Kapitola - III. část ...