Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)
Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder, ...)
1. Epizoda - Prázdniny v pekle
Ruiny Calce City, 3 dny po katastrofě
7:00
Obloha byla pokrytá rubínovou barvou, připomínala kupoli lidské tkáně, vyhřívané sluncem, obklopující celé Calce city, topící se v kopcích suti prachu a těch stvoření.
Z centra města, dalo-li se mu tak ještě nazývat nešlo dohlédnout ani na jeden konec. Nejen že připomínalo ostrov rozhlehlý necelých 80 kilometrů na délku i šířku, obklíčený zeleným mořem Calkských lesů a vesniček na vypálených lukách, ale bylo také celé zamořeno prachem zřícených budov. Přerušované čáry na silnicích kompletně vymizely i s půl centimetrovou vrstvou asfaltu a celá zem se proměnila v hrbolatou paseku, z části asfaltovou, z části blátivou a písečnou. Kam oko dohlédlo, tyčil se zlomený mrakodrap, opřený o druhý, hromada cihel a skla kolem nich, sloupy elektrického vedení, jako mikádo, rozházené po ulicích, jejichž rohy už dávno nebyly ostré konce krásných plotů a zahrad. Místo nich teď cesty mezi hromadami harampádí a poletující třpytivou slídou, tvořily klikaté cestičky kolem rozsetých třísek. A to byla teprve obytná milionářská čtvrť.
Co se týkalo obchodního dstrictu, vzdáleného 20 kilometrů, směrem k centru, to už nebyla pouhá hromádka sutin, připomínající mraveniště, nýbrž pravý skleněný labyrint mrakodrapů, posházených a rozlámaných o sebe jako zmrazené domino.
Dalších 40 kilometrů dál tvořil téměř pravidlený kráter,na jehož místě kdysi stávala síť továren, některé na boty a další tkaniny, jiné na tabákové výrobky a v neposlední řadě energetické,dodávající městu a okolním vesničkám elektřinu.
Mrtvé však Calce city nebylo. Záhadnou katastrofu, přežili dva lidé: Yvonne Wickdawn, černovlasá mladá dívka se zářivě oranžovýma očima připomínající tygří oka a po jejím boku Michael Ryder, její blonďatý, lehce zarostlý ochránce.
A co se stalo se zbytkem ? Se zbylými dvěma miliony obyvatel ? To jsou ty otázky, na které se společně snaží nalézt odpověď.
1. Kapitola - Vlna změn (I.část)
Vyvýšený modrý neonový nápis, zběsile poblikával nad polorozpadlým vchodem obchodu Everfresh vábil pohledy několika "místních". Pomalinkým a hezky pozvolným krokm obchod obcházeli a práznými očními důlky pozorovali vystřelovat nezkrotné výšlehy nestabilní elektřiny v písmenkách "E ER SH". Někteří se odvážili i dovnitř a prohlíželi si kazící se zboží.
V jistém slova smyslu to byly lidské bytosti - spíše lidská těla - poháněná instinkty, neměli ovšem žádný smysl života, téměř vechnu část mozku vypálenou, neznámou příčinou a stejně tak i orgány a všem z otevřených ran dokonce tekla ta - záhadná oranžová tekutina s tendencí propalovat se pěkně hluboko do země.
V doprovodu se švitořivými zvuky elektřiny, neon osvětloval celou ulici. Dlouhou a táhlou proděravěnou silnici, po jejíchž bocích se tyčily do výšky hromady zdiva a nábytku a její konec tvořila zřícená dálnice, převrácená na bok. Tvořila tak táhlou pokroucenou vysokou stěnu, zaseknutou do prašných ulic a do kruhu obklopovala polovinu milionářské čtvrti Calce City. Dál pokračovala kamsi do centra, přes obrovské popraskané kruhové objezdy.
Zrovna když pominulo zhasínající světlo v písmenu H, vyšlehl v dálce z hlavně lovecké pušky Remington model 700 malý plamínek aticho, přerušované vrnící elektřinou neonového nápisu, rozříznul výbuch střelného prachu a následný smích. Mužský smích. Hruď jednoho ze zástupu „místních“ se rozevřela vlivem dopadeného výstřelu a z rány vytryskla oranžová tekutina na zem. Propálila se už do půl metrové hloubky když rozhněvaný hluk "místních" přerušil další výstřel a k zemi s výstřikem oranžového splavu padl další.
"Dneska jsem ve formě", zasmál se koutkem úst Michael zpoza volantu kabioletu Audi A4 a zatáhl za páčku těla zbraně. Z komory vypadla prázdná nábojnice a s cinknutím, při vracení páčky, zbraň znovu zapřel o vrch předního skla kabrioletu bez střechy a zatajil dech.
"Miku nauč mě střílet, nemůžu se tady přece poflakovat aniž bych tě mohla ...".
"Chránit ?", uchechtl se Michael a padl další výstřel", holkám zbraně do rukou nepatří Yvonne".
"Promluvil největší šovinista na zemi", pronesla otrávně a stiskla rty k sobě.
"Podívej, nechci abys u sebe nosila zbraň, jsou to nástroje smrti chápeš, jak z nich na někoho jednou vystřelíš, změní tě to", snažil se ji ukonejšit zatímco vyhazoval další prázdnou nábojnici.
"A to ty víš odkdy",vychrlila najednou vzteky, byl to ten neočekávaný výbuch, který i přes tu dobu jakou ji znal, nikdy nedokázal předvídat,"je ti sakra 18, jedinou praxi se zbraněma jsi měl ve 12 když sis s klukama hrál na vojáky a skákal od jednoho pískoviště k druhýmu".
Michael se zamyslel. Měla pravdu, ale přesto nechápala jednu věc, musel se do své role stavět, a role to nebyla jednoduchá, musel se o ni starat když se svět proměnil v jedno velké peklo, byl to on kdo musel obstarávat jídlo a právě on kdo její i svou mysl musel udržovat zdravou. Se zbraní v ruce by mohla se svou nevyrovnaností klidně udělat nějakou hloupost,"ale jak tohle chceš vyvětlit ženskejm, budou si myslet že je podceňuješ a že jim neveříš", pomyslel si ale řekl jen: Koukni Yvonne, miluju tě, to přece víš, a věřím ti, ale naoplátku musíš věřit i ty mě, že vím co dělám“.
Chvíli nasupeně koukala přes zaseknuté okénko do ulice na boku, pak ji ale vztek přešel a otočila hlavu zpět k Michaelovi. Než mu však cokoli stihla říct, na kapotu kabrioletu se vrhnul "místní". "Miku", vykřikla zděšeně, ale Michael zbraň už nemohl stihnout zaměřit a vypálit. „Loutka“, jak jim Michael přezdíval, jej srazila až na zadní kožená sedadla a pokoušela se mu dostat odporně seškvařenýma rukama, připomínajícíma amatérsky ukované kopí s rudým zakrouceným ostřím na konci.
První výpad ! Chytil ji za pravou pahýlovitou ruku levačkou . Druhý výpad ! To už Michaela ale děs prostoupil a zatemnil jeho strategické uvažování. Reflexivně ruku nastavil před obličej a zdeformovaný organický bodec by mu ji býval provrtal skrz na skrz, nebýt další Yvonniné nečekané reakce. V některých situacích se dokázala vzpamatovat a tohle byla zrovna ona.
Vší silou udeřila loutku do míst potrhané šedé mikiny, ze které vyzařovala oranžová kůže. "Do žeber",prolétlo jí automaticky hlavou a po úderu se do loutky opřela vší silou.
Loutka ochromeně zastavila pahýl v polovině rozmachu a spadla z Mika na zem vedle auta.
"Pane bože díky", vydechnul Michael a vyškrábal se zpátky na sedadlo řidiče.
Yvonne se nezmohla ani na slovo, jen ztěžka oddechovala a koukala mu svýma zářivě tygříma očima do těch jeho, hned pohled strhla. Loutka se znovu zvedla a Michael jí bez rozmýšlení vypálil jednu ránu přímo mezi prázdné oční důlky. Rychlým šmátravým pohybem nahmatal klíčky v zapalování a otočil. Nic.
A zatím se zástup váhajících „místních“ rozběhl od obchodu Everfresh směrem k nim.
"Sakra musel to být vojevůdce", prolétlo Michaelovi hlavou, když motor konečně naskočil. Vojevůdcem byla loutka nebo-li „místní“, kterou ostatní loutky z nějakého důvodu respektovaly, Michael nevěděl přesně proč, ale pokaždé když do té doby naráželi na podobné tlupy místních, jeden útočník z nich byl vždy sólo vepředu. Vojevůdce.
Pneumatiky zařvaly a k pochmurnému prachu, zahalujímu město se přidal i oblak spálených gum. Auto se rozjelo.
Zvrásněné čelo nejbližší sprintující loutky se zvrásnilo ještě víc, když se auto dalo do pohybu směrem k ní. Ale na útěk už bylo pozdě. Modrý nárazník natrhnul loutku v podbřišku a Michael strhnul volant stranou. Pokračoval tímto smrtícím slalomem mezi zbývajícími loutkami dokud se nedaly na útěk. Kabriolet pak se skřípěním a mírným smykem zastavil před Neonovým nápisem " ER SH" a vytáhl remington 700. Pěkně pomaloučku s úsměvem na rtech ji položil na přední sklo, posadil se na opěradlo a na mušce mezi žlábkem se náhle objevila hlava posledního zbabělého místního.
Jeho sprint připomínal zběsilý, ale synchronizovaný pohyb, "ten parchant je dvakrát rychlejší než normální člověk", pomyslel si Michael. Rudé zakroucené pahýly se mihaly kolem jeho těla jako dvě táhlé rudé půlkružnice, alespoň tak je vnímalo lidské oko.
"Prásk !",ozvalo se a Loutka s oranžovou sprškou padla k zemi.
Michael pozvedl hlavu, aby se přesvědčil že je skutečně mrtvá, vyhodil zásobník a podal jej Yvonne. Ta jej schovala do palubní přihrádky. Hbitě mu podala další a zbraň byla bleskurychle nabitá.
"Vidíš lásko, nemusíš střílet a zabíjet, tvoje role je mnohem důležitější než si myslíš",promluvil když vyskočil z auta a společně se vydali k polozbořenému vchodu obchodu Everfresh.
"Miluju tě, jsi druhá část mé duše",usmál se na ni a otřel jí slzu dojetí když se jí rty stočily úsměvem a Yvonne si povzdechla, "Máš tu nejdůležitější roli, aspoň pro mě".
"A ty pro mě", pronesla potichu s očima těkajícíma z jedné popraskané výlohy do druhé, zatímco si ji přitáhnul mohutnou paží kolem ramen.
Michael pozvednul hlavu když z modrého neonového nápisu vyšlehl poslední záblesk, písmena pohasla a společně vešli dovnitř.
... konec první části ...