23.Duben 2009

Její svět..

Kráčela jednou dívka po světe.. Kráčela sama, každý krok zlehka.. Mezi prsty na nohou cítila každé stéblo trávy.. Pomalu, i když ji to lehtalo.. Vnímala každý pohyb jen aby zapomněla na ten jeden.. Na ten, který po tak dlouhé době uchopil její ruku.. Ten pohyb, který ji držel.. Nezmizel.. Držel ji za ruku nebo ona jeho už neví.. Svět se s ní točil a ona měla pocit, že skrz ní ruku musí za chvíli cítit tlukot jejího srdce.. Bolest nebo radost jí do její ruky vypálila jeho otisk?.. Někdo jí kdysi řekl, že lásku vytluče zase pouze láskou.. Kde ji však má hledat.. Nespadne z nebe.. Přihraje ji náhoda jako tu poslední?.. Zvládne poznat šanci?.. Má vůbec chuť využít možnost.. Nemá.. Nechce.. Odejde.. Daleko s ním v srdci jako  s cejchem, který bude tlouct s jejím srdcem zároveň.. You can feel my heart.. You can be my love.. Tak jako ona nemůže milovat jiné, on nemůže milovat ji.. Došla nakonec?.. Co myslíte má cenu bojovat?.. Svět je jen složením nabídky a poptávky.. Máš co nabídnout? Ne? Tak vypadni.. Není to jinak a přesto má v hlavě, že není zboží.. Nemohla ho prosit aby splnil co slíbil.. Sama to zná a ví, že větru dešti neporučí.. Nemůže vyhrát a cena útěchy je moc krutá.. Říkal jí andílku.. Těžknou jí víčka a doufá, že pomalu dotančí do dalšího krásného snu.. Nebo se probudí z noční můry?.. Žádná noční můra.. Jen láska..

25.Březen 2009

Jen tak plout..

Když bloudíš světem.. Má cenu se ještě ptát?.. Co pomine a co je tu napořád?..  Kterou notu stojí za to si broukat.. Proč mám najednou chuť změnit styl psaní a mluvit o sobě a ne o vás.. Sedím.. V křesle se jemně houpu.. Každej z deseti prstů mi lítá po klávesnici jako by spolu tančili a zároveň se sami sebe nemohli dotknout.. Přes zavřené oči vnímám pouze světlo monitoru a zvuk..  I’m walking away… From the troubles in my life… Nezpívám.. Nezpívám.. Nikdy nezpívám.. Tak sakra proč teď.. Ty slova.. Toužím po realizaci.. Textu co se jen vznáší po omamných notách.. Vyjímečně mi neskáče hlas.. Slzy tečou, vše začíná odplouvat…  Ten s kým si píšu zaměstnává alespoň částečně mou hlavu a ani neví jak jsem mu v tu chvíli vděčná.. Chci se procházet.. Cítit sluneční paprsky na rukou v letním tílku.. Dotek vánku ve tváři..  Úsměv tam kde není čemu se usmívat.. Chci smazat vše co bolí.. Co trápí a zaměstnává mysl.. Začít znovu.. Stvořit si sama svůj život tak jak ho chci.. Práce.. Lidi.. Moje hlava.. Kolik na to mám ještě času.. Budu chtít za rok něco měnit nebo budu už tak líná, že se smířim.. Nechci.. Nechci.. Zas jen na vlnách.. Vzpomínek, myšlenek, pocitů..

22.Leden 2009

The end.. No happyend..

Zůstala zklamaná.. Nedávno se viděli.. Zase a znovu jí srdce tlouklo jako o závod, hlava se motala a její zrak jako by se topil v husté mlze podobné kravskému mléku.. Nyní to, ale ustála.. Držela se.. Zvládla to.. Mohla se pochválit jaká byla.. Ale na jak dlouho, když přišla další rána.. Nehrál si takhle jen s ní.. Bylo jich více.. Jak mohl slibovat.. Dívat se jí přitom do očí a držet ji u toho za ruku.. Jemně se usmívat a přitom tim pohledem, který vypadal tak moc upřímný lhát.. Mohla by se pomstít.. Hodně pomstít.. Je blbá, když to neudělá?.. Je blbá, že to neudělá, protože má pořád ráda.. Protože ona cítila.. Proč naznačoval.. Proč to zkoušel?.. Aby se od něj nemohla odpoutat?.. Nepomstí se.. Nepomstí se teď tím co by mohla udělat, protože by nejvíc ponížila sama sebe.. Pomstí se časem.. Ona nebo jiná.. Jednou dospěje.. Jednou se probudí a bude chtít to co teď ona a to co jí on jenom slibovat.. A on možná jednou narazí a nedostane co chce.. Nemůžou mít všichni jen to co chtějí, proto i on musí jednou sklopit hlavu a stát se člověkem.. Ona už ho tak nenazve.. Zůstane hezkou i špatnou vzpomínkou a něčím co prostě ,,je,,. Uvidíme na jak dlouho jí to vydrží.. Necháme jí posmutnělou pár chvil bloudit životem, aby si zase začla vážit toho co žije.. Co funguje.. Drží.. Neničí.. Neklame.. Tímto mu dává sbohem a doufá.. Doufá, že tak jako se rychle objevil v jejím srdci rychle zmizí..

14.Leden 2009

Zklamání i v říši snů... ?

Je to chuť karamelek co právě laxně povaluje v ústech?.. Je to cukr co jí pomůže?....... Dny kdy slunce hřálo jsou ty tam.. Polibky tvý ještě v ústech mám.. Zbyly spousty vět, moře krásnejch slov co se jen tak říkavaj.. Sliby důvěrný, věci nádherný, co se snadno nestávaj......... Jak vymazat ten škvár, který jí duní v hlavě.. Jak vstát a jít dál.. Jen tak?.. Jo zase.. Supr.. Jak dlouho jí to vydrží?.. Kdy se jí zase na tváři vykouzlí ten úsměv, který ač se objevil cestou z práce v pražské hromadné dopravě značil, že něco změní.. Objevil se tak náhle a hřál.. Hřál jí celou cestu jako babičku její norkový kožich, který by si na sebe z přesvědčení nikdy nevzala.. I kdyby si dala studenou sprchu asi by se pořád usmívala.. Tak šťastně a přitom smutně.. Už chtěla nechat všechno za sebou, možná i dospět i přes to jak se brání.. A nebo.. Se možná spletla.. Možná to bylo jen znamení.. Znamení, že už takhle nemá přemýšlet.. Znamení, že život je krátký a natrápí se ještě mnohokrát.. Má teda někam hluboko uložit to co chce doopravdy a brát i to co se tomu nepodobá?.. Tohle už přece dělala.. Tak je to krok zpět nebo dopředu.. Takže pustí si Plumb-Stranded nebo Hot Rod-I like to fuck.. Doopravdy musí mít buď jedno nebo druhé, když obojí se jí nedaří?.. Jen její chyba?.. Ne, ale kdoví.. Ona si už moc často sahala do svědomí.. Je unavená.. Z pláče se jí zvolna přivýrají víčka.. Páteř přestává být pevnou oporou jejího těla.. Pomalu se sesouvá v křesle a putuje do světa spánku, splněných i nesplněných snů i dávných vzpomínek a budoucích předsevzetí.. Ano.. Kéž by jí někdo hladil do té doby než usne.. Tenhle luxus už měla a pokazila ho.. Je toto tedy její trest?.. Mikrospánek přechází v úplnému oddání se tichu.. Jen při občasném zaškrábání drápky jejího miminka sebou trochu škubne.. Nemyslí na nic ani jako dříve, když chtěla aby se jí o tom na co myslí zdálo.. Netrvá to ani moc dlouho a opět tvrdě spí.. Dokonce tak tvrdě, že i když nechce nechá ho dojít blíž a blíž až k ní.. Kolotoč snů už s ní nemává, tak jako realita.. Sedí tiše a nezmůže se na nic jiného než že mlčí, čeká a sama pro sebe v duši nadává.. I v tom proklatym snu má tu drzost znovu a znovu přijít.. Začíná to s ní vřít.. Co udělá?.. Co mi sakra zase chce?.. Tolikrát toužila po tom aby přišel.. Sedl si vedle ní.. Rukou ji pohladil po vlasech, přitáhl k sobě a lehce, jako se letní vánek opírá do fialových zvonků ji políbil.. Něžně cítit jeho sílu jako kdyby na sobě měla neprůstřelnou vestu ze sněžných vloček.. Až ji z té představy zamrazí po zádech.. Ale ona není princezna a on princ, který ji na svém koni přijel vysvobodit.. Nemusel by být ani princ.. Chtěla by ho i jako pasáčka vepřů, kdyby ji měl rád.. Má zvednout oči nebo zůstat s hlavou sklopenou?.. Zeptat se první nebo počkat jak vysvětlí svou návštěvu.. Ať už, ale proboha něco udělá nebo se zblázní..... Sedl si.. Její srdce tluče jako o závod.. Zase nad sebou ztratila veškerou kontrolu.. Nedívá se na něj a přesto ho vidí před sebou.. Bezeslov se na ni a dává jí pramínek vlasů za ucho.. Už slovy nedokáže popsat jak se cítí.. Jestli to je elektrický proud v jeho konečcích prstů, nebo co přesně ji tak rozechvívá.. Už je k ní tak blízko, že cítí jeho dech na svém krku.. Chce aby mlčel, nebo aby promluvil.. Jsou zase jedna duše, jedno tělo jako tenkrát nebo se tento sen změní v noční můru.. Tiší svoje myšlenky tak důkladně, že vnímá jak chce promluvit.. Skoro ani nedýchá aby slyšela a rozumněla každému jeho slovu.. Když v tom.. Ano.. Je konec.. Zase se rozplývá jeden sen, tak jako k večeru den.... Není happyend.. Není naděje.. Pokračování příště?.. Nebo ne?.. Kdoví...... Já už nevěřím..

13.Leden 2009

Dobře.. Pokračujeme..

Jak se to mohlo stát.. Jak to mohla dovolit.. Sledovala ho tak dlouho.. Tak dlouho trvalo než se jejich oči střetli v záři reflektorů.. Proč neuhla.. Proč se nechala stáhnout do spárů vášně.. Unášet se krásou a lehkostí pohybů.. Touhou po letmém nebo účelném doteku.. V tu chvíli ji nezajímalo nic.. Chtěla si jen zapamatovat tu nádhernou chvíli kdy byli jen oni dva.. Nebyla přece naivní, nečekala nic.. Spád událostí zavinil to kde je teď.. Její hloupost.. Nic nevrátí.. A chce? Neví.. Odolala by?.. Odepřela by si tu slast z pohledu na tu krásu.. Nebo je to jen její prokletí, že co chce to se pokusí dostat.. Zaujmout.. Tak jako naopak.. Být tím středem okolo, kterého se vše jen otáčí.. Pomalu a dokola.. Nepovedlo se.. Vše jde jen rychle sem a tam.. Je to co má pod nohama zem na které stojí?.. Je to nad ní nebe do kterého hledí?.. Klam.. Šeď zimního dne jí bere dech stejně jako to dovedl on.. Ale již ne tak slastně a intenzivně.. Hrdlo se jí stahuje jako kdyby se již nikdy nemohla a neměla nadechnout.. Hlava se točí, vzpomínky melou před očima jako živé, ale ta touha znovu chtít žít nepřichází.. Na kolik takových ještě narazí.. Kolik takových ji zase porazí.. Proč znovu dýchat ten kyslík, který již nehřeje, ale mrazí.. Lituje.. Nadává.. Křičí a pláče.. Ale nikdo jí nepomůže.. Už jí nikdo nepomůže.. Sebere se sama?.. Kdoví jestli bude mít dál sílu odpustit.. Odpustit aby mohla jít dál.. Za někým jiným pro koho nebude loutkou.. Jak ho, ale pozná.. Zná svůj špatný úsudek i smůlu, která jí provází životem jako její dávný imaginární přítel.. I o toho dávno svou dospělostí přišla.. Už si s ním nehraje.. Nepomáhá jí a ona se mu už nikdy nebude moci vyplakat.. Do těchto dob se totiž nevrací.. I když, když tak o tom přemýšlí, možná je jí již jedno jestli skončí na dně propasti do které skočí nebo ve svěrací kazajce, kterou by kdyby se snažila mohla docela zaručeně dostat..... Zase vidí jeho modrý oči.. Vřelý úsměv, který skrýval mnohá tajemství.. Tu duši která byla z černé pouze na chvíli přebarvena na bílou.. Jakmile však začne cítit jeho rty na svých, opět cítí hořkost slz ve kterých končí její naděje i vzpomínání.............

V moci....

Je to již velmi dlouho co se jí něco podobného přihodilo.. Stála před ním.. Šaty již svlečené.. Ani jí to už nepřišlo jako něco divného.. Jeho oči klouzaly po jejím těle stále nahoru a dolů, jako kdyby se už nikdy nechtěly zastavit.. Kdyby tak věděl jak moc by chtěla zakřičet.. Utéct daleko kde jí nikdo nezná.. Mít odvahu začít znovu.. Nebýt loutkou ani hračkou.. Cítiš štěstí i radost.. A hlavně nebýt v jeho rukou.. Těch, které ji právě teď drží a přitahují si její tělo k jeho.. Chce ho.. Touží po něm.. Ten malý okamžit během kterého se k sobě přibližují jí připomíná hodiny a hodiny, které ne a ne skončit....... Kdy skončí kolotoč rádoby rochránců.. Těch co drží v rukou loutky a hrají s nimi divadla.. Neskončí.. Síla i slabost.. Smutek i radost.. Vše tu musí být v rovnováze....... Zase jako vždy už po několikáté se jí podlamují nohy, z jeho pohledu a ona lituje, že do ní nevidí.. A ona do něho.. A nebo vidí?.. Neztratí se však na cestou tou propastí a hlubinami, které skrývá jeho duše?.. I když najde cestu zpět už nikdy nebude stejná.. Možná je jen prázdnou schránkou řídící se chtíčem a pudy.. Chce si hrát.. Oči se mu lesknou více než malému dítěti na pískovišti.. Stále je dítětem.. Chce vše a hned, i když už nebrečí.. Najednou on je pánem a on má moc....... Zase se ztratila.. Nechce aby jí vládnul a přesto se snaží.. Chce být tou na kterou v noci myslí.. Chce být i tou po které touží.. Chce však i aby jí měl rád?.. Neví a ptá se sama sebe jestli to je vůbec možné.. Milujem hračky i panenky.. Autíčka i závodní dráhy.. Ale přesto si jednoho dne přestaneme hrát a pak už nic není.. Nepřestaneme si hrát aby sme si začali vážit.. Přestaneme, protože jsme dospělí.. Mizí taková spousta emocí a obyčejných radostí.. Jak se chovat a čím má být?.. Na dostupné zboží se stojí fronty pouze když se sleví.. Na nedostupné se šetří a čeká jestli bude mít cenu ještě až na něj budeme mít.. Je tedy houska nebo plazma?.. Teď houska co chce být plazmou.. Nežili bychom bez jednorázové spotřeby.. Ale u čeho každý z nás sedí.. Houska to nebude...... Chce i nechce.. Má i nemá.. Kdy konečně udělá to co by ona chtěla.. Kdy přestane být ovládaná.. Je to dnes naposledy?.. Na jak dlouho jí bude dobře.. Kdy se jí povede nenápadně se přitulit.. A má se tulit?.. Možná poslouží a uteče.. Možná ne a pak nic mít nebude.. Ale možná.. Se jí vrátí síla.. Možná už nebude zboží s cenovkou.. Možná bude žít a nepolykat při tom bahno světa.. Nebo?.. Nebo bude on pánem tak jako teď.. Létá v jeho náručí, ale ví že dál než od jeho království ji nepustí.........        ...           ..          .

01.Leden 2009

Když už nemáš chuť...

Nemáš chuť jíst, nemáš chuť pít a nemáš chuť žít.. Pak nastává otázka proč žít.. Pro soustavné přesvědčování, že tu musíš být pro toho a pro toho.. Proto, že třeba si s ním něco užiješ a až za dlouho zjistíš, že je svině?.. Nebo to řešit nemáš, protože všichni sme svině.. Na co sou svátky, který akorát prohlubujou lidský trápení?.. Na to aby se ze slušnosti zapomnělo na některé okolnosti chvíli se na sebe lidi tvářili jak svatoušci a pak to šlo zase všechno do hajzlu?.. Vožrat se, přežrat a hodit pár umělejch úsměvů, bez kterých by se posraný Vánoce a ještě skvělejší Novej rok neobešel.. Tolikrát bys chtěl být někde jinde, nebo snad i někým jiným aby ses tomuhle mohl vyhnout, ale nevyhneš.. Nemáš dost sil vzít svůj život do vlastních rukou.. Číst mezi řádky vzkazů bez začátku a konce.. Nechodit po zemi, ale tančit po ní.. Netoužit, ale prožívat.. Nechtít, ale dávat.. Co z toho zvládneš a co z toho ti uteče mezi prsty jako křišťálová voda v lesní studánce.. Být ptákem odletíš daleko, být robotem vypneš i záložní zdroj.. Co uděláš jako člověk.. Člověk.. Chtěl bys znát význam toho slova.. Slova tolikrát skloňovaného.. Kolikrát ses bránil tímto slovem.. Jsem jenom ,,člověk,,. Nespočetkrát.. Nikdo z nás neni ani víc ani míň.. Jen je někdo z nás cennost a druhý odpad.. Ten kdo cenný je si to neuvědomuje a ten co je odpad se nevejde na skládky.. Takže co myslíš.. Víš alespoň částečně do které skupiny patříš?.. Nebo nevíš a chystáš se to změnit?..Dám ti dobrou radu seš to co seš tak se na to rovnou vyser.. Jinej nebudeš.. A když budeš?.. Mysli si co chceš ostatní na to budou stejně srát a předhazovat jakej si byl.. Takže dej na mě.. A žij..

Jo.. A šťastnej Novej rok..

11.Listopad 2008

Co říct..

Nemam nějak nic moc.. Sedim v práci, koukám do emailový schránky a kontroluju jestli se něco bude dít nebo ne.. Ale dneska je nějak mrtvo, tak se mi ještě v úterý vybavujou obrazy z víkendu.. Jako holky já vám něco řeknu, že si to užijem sem čekala každopádně, ale že to bude až takhle super to sem si ani nedokázala představit:) Zase takovejch zážitků:D Škoda, že sme neměli foťák toho týpka na tom Václaváku měl snad i někdo točit:D Prej ti dám trojku a oslavíš mýho syna:D:D:D Frája prostě:D Dvě láhve šáňa od VIP zákazníka taky potěšily:D No sme prostě neodolatelný:D A pak naše soutěž s Anet:D No ale jako málem sem už vypustila duši:D A do toho ještě odpoledne potkám frajera z chaty, kterej mě poprvé v životě vidí pořádně řádit:D Svět je malej když se z dvouset kilometrů zkrátí naše sousedství na 2:D:D Jinak jako holky zase ste na druhou stranu i zklamaly:D Jak ste si dovolily nás tam nechat s Peťul zase samotný jak největší notory:D Večer sem zakončila ještě nálezem pěti euro což taky neni marný:D A pak už sme s mojí tatarkou milovanou (kterou mam teď mimochodem jako heslo na počítači, ale pšt):D jely směr home.. Už sem se bála, že ten Marcel nevystoupí:D:D:D Zase sme byly tak ukecaný, že už to vypadalo, že ani nezalehnem, a že číča nepřestane dělat jeden nálet za druhym:D Jinak vše při starym:) Peťul pije pořád jenom vodu a dopolední budík sme taky celkem slušně ignorovaly:D Co se týče soboty připomíná mi noc filmových nadějí:D Jeden hadr za druhym:D Po pořádnym hororu by mě do Tesca ve dvanáct nikdo nedostal:D Ale stálo to za to:) Z neděle moc nemam když sem vstávala ve tři a pondělí mě zničilo:D Bratr s tebou jít nakupovat to je horor:D Dyť ty seš horší než ženská:D A nemam EMO kalhoty!!!!:D A ty tvoje přeřeky:D Prej: ,,Z toho by se dala vystříkat trocha peněz,,:D:D To mě poser na holý záda:D Já ho pochčiju:D A v tý tramvaji: ,,No on neumí mluvit, protože raráškuje,,:D:D Ty seš taky rarach fakt to neni ani možný:D No měl si toho víc, ale zbytek už si nepamatuju:) Jinak teda lidi já se pokusim přežít páteční firemní večírek ve zdraví a v pohodě a v sobotu si musíme pořádně užít Kamikazééé:D Protože mě naserete jestli ste jenom krásně přihlášený a nikam nepudete:D Poznavácí znamení:D Já a můj pártyboy blikáme a budu mít kapsy narvaný baterkama:D:D:D Takže se uvidíme v sobotu na parketu

03.Listopad 2008

A opět jen toužím...

Po písni, kterou neoposlouchám.. Po lásce, která nevyprchá.. Po poutu, které mě neudusí.. Po přátelství, které se navzájem nebude zkoušet.. Hledat, čekat, nebo se vzdát životu.. Dát se práci jak to teď spousta lidí dělá.. Někomu možná přijdu jako patnáctiletej fakan, ale já takhle nechci skončit.. Nechci se ve čtyřiceti spocená probudit, že už je na to co sem kdy chtěla pozdě.. Nestydim se za to, že nevydržim být v pátek doma, bez tance.. Udělej mi svět tolerantnějším a já se vybiju klidně na Václaváku.. A pokud ne, řeči na diskotéky si nech pro někoho jinýho.. Ne nejsem na ně stará.. Já teprve začínám.. A že se vám to nelíbí? A proč? Že nebudu ta patnáctka co se tam zleje do němoty.. To je pravda to nebudu na to už sem chytřejší:)
Občas přemýšlím, jak sem skončila.. Sedím, koukám a sním.. Či snad doufám? Ne už si přijdu bez nadějí.. A přitom na druhou stranu někdy přijde chvíle kdy se do prázdna, cestou z práce v autobuse usměju.. A řeknu si holka teď máš šanci.. Tak žij než ti to uteče.. Jenže co z toho vzejde? To jediný co mě drží nad vodou.. To, že vim, že přijde pátek.. Pátek večer.. Zavřu za sebou domovní dveře a už jen cítím jak se zničím.. Co si asi řikáte, když vidíte, jak se sama vrhnu do víru tance?.. Že by se blonďatá blbka předváděla? Ne dámy a pánové.. Zahulte si, popijte.. A já si zatancuju tak mi do toho nekecejte.. Mě totiž bude stokrát líp než vám.. I když třeba jen na chvíli..
A že chci něco víc? Chci.. Ale to už bych byla moc náročná..

24.Září 2008

Mám chuť..

Chuť se ptát, chuť se smát, chuť se prát za vzpomínky jenž mi už jako jediné zaplňují to prázdno, které se ve mě skrývá.. Paradoxně jediný po čem toužim je klid.. Klid na to to prázdno změnit na něco co se nepodobá ani dobru ani zlu.. Změnit to prázno na ,,nic,, které léčí.. Na nic, ze kterého se dá začít znovu.. Neohlížet se, nebát se, jít vpřed.. Nenechat se buzerovat a žít si.. Žít si svůj život.. Bez diktátu a nařízení lidí co mě znaj z deseti vyprávění podobnejch legendám.. Přejít zklamání nejbližších a odpustit.. Odpustit a zapomenout..

Já sem já.. Nechci a už ani nenechám se měnit.. Nikým.. A když.. Tak jen sama sebou..

Starší články >