Moje srdce, můj domov..
05.Květen 2011
Probudila jsem se, protože déšť bubnoval na okapy oken mého pokoje, věděla jsem moc dobře, že moje stáj je už dávno otevřená, i když jedna věc mi pořád nedala spát. Byl to ten zvláštní kovboj v mém snu. Když jsem vyšla na verandu, nebe se nádherně třpytilo leskem slunce. Vešla jsem do stáje s pocitem radosti. Ani jsem nemusela nikoho zdravit, nikdo tam nebyl, ale v sedlovně se ozýval podivný hluk, a tak mi to jistě nedalo.
V domnění, že přistihnu zloděje se mi před očima naskytl ten kovboj ze snu. Jeho pronikavé modré oči mi jasně dávaly najevo, že mě nečekal. Konečně jsem dokázala otevřít ústa a vyslovit jednoduchou otázku: „Ale co vy tady děláte?“ Jo sama vím, znělo to pitomě. Ale on okamžitě odpověděl: „Zřejmě si mě nepamatujete Angie, nemám pravdu? Připomenu se vám, byl jsem včera s vámi na louce a pomohl jsem vám, když se vám převrátilo kolo.“ V tom mě to konečně trklo, to byl on a nebyl to sen... byla to realita..
„Takže vy ste přišel, jak jsem vám řekla ohledně.. ohledně...“(hledala jsem vhodná slova). „Ohledně vašeho koně Sunnyho. Říkala jste mi pokud vím, že je naprodej, tak bych si ho rád ještě dnes odvezl.“ Byla jsem mimo sebe, on si chtěl vzít Sunnyho? Rázně jsem zavrtěla hlavou. „Obávám se, že tohle nepůjde, Sunny je pokud vím můj a není na prodej.“ Mladý kovboj povytáhl obočí.
„A co je podle vás tohle? Pouhý žert?“ Před oči mi vložil článek s inzerátem. „Řekla jsem, že ne!“ Teď už jsem byla plná hněvu. „Když dovolíte, odvezu vás na můj statek a něco vám ukážu.“ Byla jsem rozrušená, teď sem seděla v autě. Zabočil na úzkou cestičku, kde po pár minutách zastavil a hned se otočil na mne: „Žádný statek neexistuje, teď mi toho koně jednoduše prodáš a řekneš, že ti ho ukradli, rozumíš?“ Svraštila jsem obočí, ten co by galantní kluk mě držel po krkem a vyhrožoval mi! Projela mnou vlna paniky... ne, nic takového neudělám, ale svědomí mi napovídalo, že se musím dostat pryč, proto jsem hned chytla po dveřích v autě. „Kam si myslíš, že jdeš? Tak ty bys chtěla utéct? Nedám ti příležitost neboj.“ Chytil mě za zápěstí, skroutil mi ruku a zavázal mi oči, neviděla jsem chvíli vůbec nic. Nakonec si pamatuju, že mě strčil do kufru, ale špatně ho zavřel pitomec.
Podařilo se mi ho otevřít a utíkala jsem pryč, nevědomky na to, že za mnou křičel, že si mne najde. V tu chvíli jsem zřejmě věřila, že ne. Zabouchla jsem za sebou verandové dveře, před tím jsem stáj zamčela aspon na tři zámky, víc jsem jich doma totiž nenašla. Lapla jsem po mobilu a zavolala policii, za chvíli už na mne někdo zvonil, tak jsem se jen odvážila zeptat z okna: „Kdo je?“ a odezva dobrá: „Policie.“ Vylezla jsem a za dveřmi stál policajt, ale s tím kovbojem . Tak teď už jsem nerozuměla vůbec ničemu.. „Promiň Angie, ale tenhle pomezek, ehm teda tvůj pozemek je celý na prodej a tady před sebou vidíš kupce..“ Moment, co je to za bláznovinu? Na prodej?! Takže nejdřív Sunny a teď celá moje farma? „Nu ale kdyby ses toho nechtěla vzdát, tak bys musela zůstat tady s Timem pod jednou střechou a myslím, že byste spolu zrovna dobře vycházeli..“ Kývla jsem, když už mě chtěl Tim možná uškrtit, bude mít příležitost. Ale situace se vyvinula jinak kupodivu. Večer Tim ke mně přisedl. „Proč si zůstala, copak jsem ti nenahnal dost strachu?“ a jemně mi sjel rukou po rameni. Podívala jsem se do jeho pronikavých očí a jemně jsem se zeptala: „Copak to nevíš? Moje srdce, můj domov...
napsal/a: Katja05 17:19 Link
