Ach má lásko,

pokaždé když na svém okně uslyším, ten důvěrně známý hlas dešťových kapek, představím jsi tvé prsty na mé tváři. Jak něžně a přitom milostně by se dotýkali mé pokožky. Možná že by tvé prsty trochu studili a i přesto bych měla vždy pocit, že jsou vřelejší než slunné paprsky v červenci. Ať je to jak chce, chybíš mi každé ráno, kdy se probouzím a noci kdy usínám.
Dnes jsem šla po ulici a snažila jsem se tě najít v každém kolem jdoucím muži. Ale nenašla. Výraz jejich očí mi napovídal, že tu nejsi. že Tě hledám zbytečně. Trápí mě, kolik dní uběhlo, od chvíle kdy jsem tě naposled viděla, slyšela tvůj hlas... a snad jen v duchu líbala tvé rty. Neustále myslím na tvé oči, jenž byli plné touhy a jiskřiček slibují všechny zázraky světa.