Pamatuješ? Jak zahlédl jsi anděla
a on v té chvíli přestal žít jak dřív.

Tvé oči jsou jak něžná past
a já jak anděl lapen v ní.
Hledala jsem na rány jen mast,
teď cítím smutek hvězd co padají.
Ony nikdy nepoznají krásu zajetí,
tak jako já a andělé lapení..

Pamatuješ? Pak dotkl jsi se anděla
a on v tu chvíli ztratil sílu hvězd.

Tvé doteky již dávno zbavily mě pochyb
a já, lapená, plula ve Tvém náručí.
Řekla bych, že čekala jsem mnoho chyb,
teď přeji si jen: Ať tohle nikdy neskončí.
Leželi jsme spolu a hráli si jak malí,
Ty jsi se přiblížil a ...

Pamatuješ? Pak políbil jsi mě
a já od té chvíle již navždy byla TVÁ.