Dva obláčky vedle sebe,
jeden jsem já, druhý kus Tebe.
Pojďme splynout v jeden mrak
a vznést se spolu do oblak.
Poplujeme nad horami,
my dva spolu, jen my sami.
Vzneseme se do vesmíru,
minem ozonovou díru.
Pan Kepler by z nás radost měl,
on by to tak jistě chtěl -
plout zrovna tak jako my
a psát nebeské zákony.
A až slunce zapadne
a hvězdy začnou zářit,
mě myšlenka napadne,
co já toužím s Tebou zažít.
Až měsíc bude svítit z nebe,
sním o tom, mít Tě vedle sebe.
Na svém těle cítit Tvoje ruce,
slyšet tlukot Tvého srdce,
nemůže to pravda být,
že bys neměl žádné mít.
Pojď splynout v jednom objetí,
po celá dlouhá staletí...