Jsi louka různobarevných květů,
jsi kalich něhy a nepřeberných citů.
Jsi měsíc, co chodí do lesní studánky pít,
já chtěla bych jen chvíli tou studánkou být.
Cítit aspoň chvíli dotek Tvých horkých rtů
na vlhkých rtech mých,
pak se změnit v ptáčka a zmizet v oblacích.
Odcházíš od studánky, ztrácíš se v tmách,
pak se náhle změníš v muže...,
co ztratil se v lesních houštinách.
Bloudíš lesním královstvím do kopce a z kopce,
vidím strach v očích Tvých,
snad hledáš průvodce.
Objevím se znenadání, oči Tvé se rozzáří,
pak tě chytnu za Tvé ruce, jdeme lesní pasáží.
Dojdeme na tiché místo, pokládám Tě do mechu,
Ty se tiskneš na mé tělo, sotva lapám po dechu.
Jsi tak vášnivý, tak něžný,
jsi pro mě touha,
jsi kniha moudrosti, jsi každý nový den....
miluji tě lásko...